Reklama

Lukáš Kovanda: Odvolání Bednárika může být předehrou k privatizaci Českých drah

České dráhy, ilustrační foto
ČTK
Lukáš Kovanda

Odvolání dosavadního generálního ředitele Českých drah Ivana Bednárika je zčásti politicky motivovaným krokem, jakožto přetnutí Babišovy éry. Zčásti ovšem může jít o krok motivovaný ekonomicky. Alespoň někteří členové současné vlády se totiž netají přáním České dráhy alespoň částečně privatizovat. Nic proti by evidentně neměl ani sám premiér Petr Fiala (ODS).

Mělo-li by se tak stát, a k privatizaci dojít, potřebuje kabinet v čele podniku lidi, kterým nejvíce věří. To budou vždy spíše ti, které si sám dosadí. O novém vedení také mohou být členové Fialovy vlády více přesvědčeni, že náročný úkol privatizace zvládne.

Záměr privatizovat část Českých drah není ničím novým. Třeba v roce 2018 přišel s plánem privatizace nákladního dopravce ČD Cargo, části skupiny České dráhy, tehdejší ministr dopravy za hnutí ANO Dan Ťok. Ťok před čtyřmi lety argumentoval podobně jako dnes třeba ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS, který se k myšlence částečné privatizace Českých drah přihlásil už před volbami. Podle Stanjury by částečná privatizace Českých drah zvýšila efektivitu privatizované části, a pomohla jí tak obstát na konkurenčním trhu.

Šéf Českých drah Ivan Bednárik 15. února 2022 rezignoval na svou funkci, a to k poslednímu únoru.

Personální zemětřesení v Českých drahách. Skončil šéf Bednárik

Po pouhých patnácti měsících skončil ve funkci předsedy představenstva a generálního ředitele Českých drah Ivan Bednárik. Na svou funkci rezignoval k poslednímu únoru na dnešním mimořádném jednání dozorčí rady ČD. Jeho nástupce vzejde z výběrového řízení, do té doby firmu povede dosavadní náměstek pro servis Michal Kraus.

Přečíst článek

Stanjura dnes, stejně jako Ťok tehdy, zjevně preferují privatizaci prostřednictvím nabídnutí akcií privatizované části Českých drah na burze. To by navíc mohlo český kapitálový trh pomoci rozhýbat, a tím pádem dát impuls akciovému investování v Česku. Což se hodí právě v této době, kdy jsou Češi kvůli nejvyšší inflaci od 90. let, ale i třeba z důvodu loňského takzvaného zrušení superhrubé mzdy, ochotni investovat ve větších objemech než kdykoli v minulosti.   

Nemuselo by navíc skončit pouze u privatizace části Českých drah. Lze si představit také privatizaci části České pošty, kterou Stanjura rovněž jako možnost zmiňuje, dále pak třeba privatizaci, opět alespoň částečnou, Letiště Praha, Budějovického Budvaru, přepravce ropy Mero nebo minoritního podílu ve výrobci radiátorů Korado. I kdyby všechny tyto privatizace proběhly, pro stát ovšem vždy představují pouze jednorázový příjem, který tedy dlouhodobě příliš nepomáhá řešit problematiku udržitelnosti tuzemských veřejných financí.

Zbyněk Stanjura a Petr Fiala

Lukáš Kovanda: Ministr financí Stanjura musí začít škrtat. A hned

Nový ministr financí Zbyněk Stanjura to vážné nemá lehké. Na druhou stranu, nejbolestivější opatření se mají dělat hned po volbách a pandemie, respektive nutnost dostat veřejné finance z „pandemického módu“, může představovat záminku k nim.

Přečíst článek

Navíc úplně nejlepší doba pro privatizaci už minula. Většina centrálních bank ve světě, a také Česká národní banka, bojují s inflační vlnou zvyšováním úrokových sazeb nebo alespoň ukončováním své extrémně expanzivní měnové politiky. Oboje značí, že finance nutné pro co nejpřínosnější uskutečnění privatizace jsou hůře dostupné. 

Václav Klaus a Václav Havel

Devadesátky. Éra, která dala světu nejednoho českého miliardáře

Devadesátá léta ani zdaleka nejde odbýt příběhy o prudkém nárůstu kriminality. Byl to přechod z časů, v nichž co nebylo výslovně dovoleno, bylo zakázáno do doby, kdy co není výslovně zakázáno, je dovoleno. 

Přečíst článek

>>>>>> Další komentáře k aktuálnímu dění čtěte v naší rubrice Názory <<<<<<

Reklama

Související

Reklama
Reklama
Doporučujeme