Kryštof Míšek: Politika Evropské centrální banky je „bezkrevná“. Jen se čeká, s čím přijde Fed
Zasedání Evropské centrální banky (ECB) z minulého týdne jen potvrdilo, co mnozí ekonomové a analytici již delší dobu tvrdí – politika ECB je dlouhodobě poměrně „schizofrenní“ a „bezkrevná“. Ve vztahu k ekonomice, vývoji inflace a úrokových sazeb v měnové unii, zůstává měnová autorita ve složité situaci.
Zatímco se eurozóna potýká s určitou mírou ekonomického „nerůstu“ a odezníváním inflačních tlaků z minulých let, ECB čeká, co udělá americká centrální banka nebo data z ekonomiky. V jejím rozhodování panuje tedy tzv. politika „pohledu do zpětného zrcátka“.
Makroekonomické indikátory zůstávají poměrně stabilně ve fázi poklesu. PMI indikátory, které byly nedávno zveřejněny se nacházejí stále výrazně pod 50 body. Služby (48,4) i průmysl (46,6), tak převážně sestupují na vlně drahých energií, slabé poptávky, vysokých sazeb a zpomalení ekonomického růstu v Číně. Recese tedy v eurozóně je a bude, aktuální geopolitické konflikty probíhající v Rudém moři tuto situaci dále zhoršují. V tomto směru je význačné i další zhoršení prognózy pro ekonomický růst Německá v roce 2024. Ten podle známého institutu Ifo dosáhne pouze 0,7 procenta, zatímco ještě v prosinci tato instituce očekávala růst o 0,9 procenta a v září dokonce 1,4 procenta.
Pro českou bezpečnost mohou být brzy zásadní dvě věci: dobré vztahy s Trumpem a plnění závazků vůči NATO, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Euro naši bezpečnost nezvýší, důležitější jsou vztahy s Trumpem
Názory
Hlavním bodem kontroverze je fakt, že úrokové sazby zůstaly beze změny na 4 procenta, což je rozhodnutí, které není v souladu s potřebami ekonomiky v recesi. I přes prosincovou prognózu ECB, která naznačovala možnost snížení sazeb, se prezidentka ECB Christine Lagardeová na tiskové konferenci vyjádřila, že diskuse o nižších úrokových sazbách je předčasná.
Inflace sice vzrostla na konci roku o půl procentního bodu na 2,9 procenta, avšak tato zvýšená inflace byla primárně důsledkem nižší srovnávací základny. Navíc se očekává, že inflace v následujících měsících klesne, a to i blízko k 2procentnímu cíli ECB. Se stagnující či spíše klesající ekonomikou eurozóny a jádrovou inflace pod hranicí tří procent, se opravdu otvírají dveře pro výraznější uvolnění, stále ještě dost restriktivní měnové politiky. Myslím, že není na co čekat, pokud se má měnová unie vyhnout vleklé ekonomické recesi, ECB by měla začít skutečně jednat. Na čtenářích nechám, zda si myslí, že je za každou cenu nutné, být součástí tohoto stagnačního klubu po přijetí společné měny.
