Lukáš Kovanda: Američané mají plyn za hubičku. A Češi platí majlant
Českému průmyslu hrozí další energetický šok. Důvěra průmyslových podniků se propadla na nejnižší úroveň za půldruhého roku a evropská cena plynu mezitím vystřelila téměř ke 100 eurům za megawatthodinu. Oproti Spojeným státům je takřka třináctinásobná. Kombinace drahých energií a slabé poptávky může podle ekonoma Lukáše Kovandy přinést omezování výroby, investic i propouštění. A v krajním případě také návrat stagflace.
České firmy ještě nestačily zapomenout na předchozí energetickou krizi a už se nad nimi stahují další mračna. Plyn na evropských burzách zdražil na úrovně, které kontinent nezažil od roku 2022, a rozdíl oproti cenám ve Spojených státech se dramaticky prohlubuje. Zatímco americké podniky platí za megawatthodinu plynu v přepočtu zhruba 7,7 eura, v Evropě už jeho cena překročila 97 eur. Pro tuzemský průmysl, který se potýká se slabou poptávkou a rostoucími náklady, to může znamenat další tvrdou ránu.
Že české podniky nemají důvod k optimismu, naznačují i nejnovější údaje Českého statistického úřadu. Souhrnný indikátor důvěry v tuzemskou ekonomiku v říjnu klesl o 1,6 bodu na 97,9 bodu. Zhoršil se tak už třetí měsíc v řadě. Ještě výraznější propad zaznamenal průmysl, kde se důvěra snížila o 5,6 bodu. Nálada průmyslníků je nyní nejhorší od dubna 2025, kdy ji zasáhlo zavedení recipročních cel amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Česká ekonomika letos poroste pomaleji, než se ještě na jaře čekalo. Mezinárodní měnový fond zhoršil odhad růstu HDP na 1,8 procenta a příští rok čeká jen mírné zrychlení na 1,9 procenta. Česko tak podle nové prognózy poroste pomaleji než Polsko i Maďarsko a v roce 2027 má navíc znovu zrychlit inflace.
Česká ekonomika zpomaluje. Příští rok ji navíc čeká vyšší inflace
Money
Plyn za sto eur. Evropa se vrací do energetické noční můry
Jedním z hlavních důvodů rostoucí nervozity je podle Kovandy prudké zdražování zemního plynu. Jeho evropská burzovní cena v pondělí překročila 97 eur za megawatthodinu, což se stalo poprvé od roku 2022. Evropa se tak znovu přibližuje situaci, kterou zažila po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Tentokrát ovšem za cenovým skokem stojí především vyhrocení konfliktu na Blízkém východě a narušení dodávek plynu z oblasti Perského zálivu.
Evropská energetika je navíc mnohem závislejší na dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) než před čtyřmi lety. O stejné dodávky soupeří s asijskými odběrateli, takže každý výraznější výpadek může vyvolat cenovou přetahovanou mezi kontinenty. A právě to zvyšuje riziko, že se nynější zdražování nezastaví.
Situaci komplikuje také stav evropských zásobníků. Jejich naplněnost dosahuje přibližně 75 procent, což je nejméně pro toto období od začátku měření v roce 2009. V Německu jsou zásobníky naplněné dokonce jen zhruba z 61 procent. Evropa tak vstupuje do chladnější části roku s menší rezervou, než na jakou byla v minulosti zvyklá.
Američané mají plyn za zlomek ceny. Evropští výrobci ztrácejí dech
Pro české podniky nejde jen o dražší vytápění. Zemní plyn patří mezi důležité výrobní vstupy zejména v chemickém, sklářském, keramickém a potravinářském průmyslu. Jeho cena se navíc nepřímo promítá do cen elektřiny. Firmám tak hrozí další nárůst nákladů právě ve chvíli, kdy už nyní zápasí s nedostatečnou poptávkou.
Ještě nepříjemnější je srovnání se Spojenými státy. Zatímco v Evropě se burzovní cena plynu pohybuje kolem 97 eur za megawatthodinu, v USA vychází po přepočtu přibližně na 7,7 eura. Evropské podniky tak za plyn platí zhruba 12,6krát více než jejich američtí konkurenti. Tak výrazný cenový rozdíl může dál podkopávat konkurenceschopnost evropského průmyslu a znevýhodňovat ho na světových trzích.
Pokud by se současné vysoké ceny energií udržely delší dobu, nemuselo by podle ekonoma zůstat jen u slabších hospodářských výsledků. Firmy by mohly začít odkládat investice, omezovat výrobu a v krajním případě také snižovat počet zaměstnanců. Další energetický šok by tak přišel v době, kdy se český průmysl stále plně nevzpamatoval z předchozí krize.
Celoroční míra inflace by se letos podle odhadů měla dostat do blízkosti dvou procent. A co příští rok? „Na začátku příštího roku se inflace přechodně zvýší nad tři procenta kvůli tomu, že vypadnou faktory, které nám nyní inflaci snižují, a současně se projeví negativní vlivy. Ale očekáváme, že se v průběhu roku bude inflace velmi pomalu a pozvolna snižovat zpátky směrem ke dvojce,“ říká v rozhovoru pro Newstream vrchní ředitel sekce měnové České národní banky Petr Sklenář. 
Sklenář z ČNB: Mzdy nabraly nebezpečné tempo. Šest procent už je moc
Money
Slábne i důvěra domácností. Hrozí návrat stagflace
Horší nálada se netýká pouze podnikatelů. V říjnu podle ČSÚ klesla také spotřebitelská důvěra, a to o 0,8 bodu na 104,3 bodu. Domácnosti se více obávají budoucího vývoje ekonomiky i vlastní finanční situace. Další zdražování energií by tyto obavy mohlo ještě prohloubit a negativně zasáhnout spotřebu domácností, která patří mezi důležité opory českého hospodářství.
Česku hrozí tak nepříjemná kombinace slabšího ekonomického růstu a zvýšených inflačních tlaků. Jinými slovy stagflace, tedy situace, kdy hospodářství ztrácí tempo, ale ceny dál rostou. Právě takový vývoj by mohl komplikovat i rozhodování České národní banky.
Zatímco slábnoucí ekonomika by vytvářela prostor pro snižování úrokových sazeb, dražší energie a jejich promítání do cen dalšího zboží a služeb by naopak mohly centrální banku nutit k opatrnosti. Česká ekonomika by se tak mohla ocitnout v situaci, kdy by potřebovala levnější peníze na podporu růstu, ale inflační rizika by jejich zlevňování bránila.
