Zajímá nás
Karel Pučelík: Inspirace pro Česko? Nová tvář polské diplomacie zastiňuje západní lídry
Kdo je lídrem Evropy? Francie, Německo či Británie? Zvykejme si, že častěji uslyšíme o Polsku. Polská diplomacie opouští provinční vody střední Evropy a pod vedením nekompromisního Sikorského má vliv v Evropě i v USA. Není to příklad i pro nás?
Během několika měsíců se z odstrašujícího případu stala polská vláda nejen pro své středoevropské kolegy takřka vzorem. I nedávné setkání lídrů V4 ukázalo, že pod vedením Tuska nebude pro Poláky středoevropské uskupení primární zahraničně-politickou platformou. Obrozená diplomacie našeho severního souseda míří výše.
Svůj podíl na tom má premiér Donald Tusk, ale pozornost si získává i ministr zahraničí Radosław Sikorski, který je těžkou vahou nejenom polské ale i celoevropské politiky. V posledních dnech médii proběhly zprávy i videa toho, jak na půdě Rady bezpečnosti OSN zadupal do země ruského velvyslance Vasilije Něbenzju, který před tím přednes klasickou snůšku ruské propagandy o „klientské“ Ukrajině a zákeřném Západu.
Sikorski plynnou angličtinou (jak by ne, když do roku 2006 měl Britské občanství) vyvracel Něbenzjovy body jeden po druhém, nebál se využít nadsázky a tnout do živého, takže ruskému diplomatovi určitě bylo pořádné horko. „Taková demagogie není hodna stálého člena Rady bezpečnosti. Co se však panu velvyslanci podařilo, je připomenout, proč jsme se bránili sovětské nadvládě a čemu se Ukrajina brání nyní,“ zakončil svou řeč.
Donald Trump by jako prezident nemohl ze dne na den USA vyvázat z NATO, ale i bez toho může Evropě tváří tvář Rusku pěkně zavařit. Starý kontinent nyní na takového obyvatele Bílého domu není dostatečně připravený.
Karel Pučelík: Jestli Rusko napadne Evropu, Trump se k ní klidně otočí zády
Názory
Vlivný, ale prostořeký diplomat
Sikorského odhodlání si všímají i na západ od Polska. Má otevřené dveře ve Washingtonu i v Londýně, čehož využívá. Minulý týden například vystoupil na společné tiskové konferenci se svým britským protějškem Lordem Cameronem. S někdejším spolužákem z Oxfordské univerzity jsou na stejné vlně, zdá se, že nedávné animozity jsou pryč.
Jestli si vzpomínáte, tradičně prostořeký Sikorski už jednou post šéfa diplomacie opustil po sérii hrubých a vulgárních odposlechů, v nichž si nevybíravě podal i právě Camerona, tehdy ještě premiéra, za ustrašenou evropskou politiku. Nyní však oba hovoří o nutnosti podpory Ukrajiny, apelují na americké kongresmany, aby napadené zemi neupírali finanční pomoc.
Srovnání Sikorského a Camerona jako dvou navrátilců se nabízí i proto, že jsou ve funkci podobnou dobu. I Cameron se snaží za svým diplomatickým působením zanechat odkaz, je tedy neoblomným stoupencem Ukrajiny a zdá se také, že se nabízí svůj hlas pro vyjednávání o ukončení konfliktu a řešení situace v Gaze, ke čemuž má konzervativec mnohem mírnější a komplexnější postoj než naši čeští „konzervativci“.
Česká republika je nejlepší demokracií v regionu, za západní Evropou však stále pokulhává, tvrdí zevrubná analýza. Instituce sice máme na papíře dobré, ale jejich fungování brzdí politická kultura. Celosvětově si demokracie pohoršila.
Karel Pučelík: Česká demokracie pokulhává, ukázala data. Propadlo fungování vlády
Názory
Světová diplomacie ze střední Evropy
Nicméně Británie je tak trochu diplomatickou periferii, nic na tom nemění ani její relativně velký vojenský význam a silná pozice v NATO. Kdežto Polsko je nyní po změně směřování na opačné trajektorii. „Polsko je pravděpodobně nejrychleji rostoucí evropskou zemí, a to jak z hospodářského, tak i diplomatického hlediska. Sikorski a Tusk, bývalý předseda Evropské rady, ji staví do středu zájmu Evropské unie, do níž Spojené království už ani nepatří, a to i díky Cameronovi,“ hodnotí komentátor magazínu The Prospect a bývalý ministr Blairovy vlády Andrew Adonis.
„Jádrem nové Evropy není Spojené království, ale Polsko. A ministrem zahraničí, kterého je třeba sledovat, je Radek Sikorski,“ dodává Adonis. Třeba i české vládě mohou Poláci ukázat, že se i ze střední Evropy dá dělat světová diplomacie. Zvláště když vidíme, kam směruje Slovensko a Maďarsko.
