Karel Pučelík: Přestane konečně polský prezident blokovat liberální reformy?
Nedělní polské prezidentské volby nebudou jen symbolickým hlasováním o symbolické hlavě státu. Výsledek může vládu osvobodit a dát jí konečně prostor k reformám, v opačném případě bude nadále prezident působit jako písek ve soukolí Tuskovy koalice.
Poláci se v neděli vydají k volebním urnám, aby vybrali nástupce Andrzeje Dudy ve funkci prezidenta. Jak liberálnější vládní tábor, tak i konzervativní opozice doufají v úspěch, protože hlasování dost možná předurčí, kam se polská politika bude v nejbližších letech ubírat. Jak jsme viděli posledních deseti letech, prezident má do formální hlavy státu daleko.
Dalo by se říci, že ve středoevropském prostoru má polský prezident silnější postavení než jeho protějšky v Česku, na Slovensku nebo Maďarsku. Přestože je Polsko parlamentní republikou, dokáže se prezident dostat do středu politického dění. Minimálně v aktuální vyostřené situaci pak rozhodně není onou „masarykovskou“ figurou shlížející na pěnu dní z pozice nadstranického státníka.
Oproti Petru Pavlovi a jeho předchůdcům se polský prezident může těšit z několika „bonusových“ pravomocí. Mimo jiné může sám navrhovat zákony a zejména vetovat vládní předlohy. Jeho stopka je přitom poměrně účinná, Sejm (neboli dolní komora parlamentu) potřebuje tři pětiny hlasů, aby ho přehlasoval – tedy 276 poslanců z 460, což není jednoduchý úkol (vláda disponuje 248).
Američané začínají chápat, že je čekají krušné chvíle. Donalda Trumpa to ale netrápí a rozmazlené voliče vyzývá, aby zatnuli zuby. Ani zdražující Barbie jeho srdce neobměkčí. Příběh ikonické panenky ukazuje, jak o clech a ekonomice Trump a potažmo každý populista smýšlí. Pro trhy i běžné spotřebitele to není nic uklidňujícího.
Karel Pučelík: Trump už nenabízí Američanům zbohatnutí, ale krušné chvíle. Co všechno ukazuje příběh zdražující Barbie?
Názory
Prezident jako brzda
Úřadující premiér Donald Tusk ze středopravé, (dejme tomu) liberální a prounijní Občanské platformy má s prezidentem Dudou dlouhodobě problém. Prezident byl totiž zvolen jako kandidát nyní opozičních konzervativců z Práva a spravedlnosti a i když se koalici kolem Tuska podařilo téměř před dvěma lety jejich vládu ukončit, Duda zůstává jakousi pojistkou PiS.
I když je Tusk u moci poměrně dlouhou dobu, mnoho slibů zatím zůstává nesplněných, přičemž zůstávají v platnosti i ty nejkontroverznější zákony z doby vlády formace Jarosława Kaczyńského. Situace veřejnoprávních médií se zlepšila tak napůl, soudy se po změně vlády propadly do chaosu a stále platí i drakonické omezení potratů, což je jedno z ústředních témat těchto voleb. Nyní je totiž potrat možný jen v případě znásilnění, incestu nebo ohrožení života matky, přičemž se dokonce objevují i hlasy volající ještě pod dalším zpřísnění.
Tusk se v těchto případech odvolává právě na Dudu. Reformy není možné udělat pořádně nebo dokonce vůbec, protože přílišné snahy prezident zadupe do země. Přijde tedy po volbách revoluce? Možná, ale taky klidně nemusí, i když vládní tábor vyhraje.
V lednu se stal Jakub Kodr výkonným ředitelem CTP Česká republika. V nové roli se má zaměřit na expanzi, posilování vztahů s klienty a také pokračovat v naplňování ambiciózního byznysového plánu skupiny. Situace na trhu by tomu mohla napomáhat. „Vidíme snahu řady firem vyrábět v Evropě pro Evropu. Česko se ale musí snažit a lákat zahraniční investice. Z toho bychom měli prospěch všichni, Česko a samozřejmě i my jako CTP,“ říká Jakub Kodr.
Jakub Kodr: Česko musí zabrat v boji o investice
Reality
Přijde po volbách revoluce?
Občanská platforma nasazuje stejně jako před pěti lety Rafała Trzaskowského. Třiapadesátiletý úřadující primátor Varšavy je výraznou postavou strany a reprezentantem liberálního směru, podporuje aktivní členství země v Evropské unii a v NATO. Zatímco posledně těsně prohrál, nyní ho průzkumy s více než 30 procenty favorizují.
Právo a spravedlnost zkouší úspěch s taktikou neokoukaného jména. Konzervativní opozice podporuje dvaačtyřicetiletého historika a šéfa Institutu národní paměti Karola Nawrockého, který dosud ve vrcholné politice nepůsobil. Ten je vůči Bruselu o poznání rezervovanější, je proti přijetí eura zároveň zastává sociálně konzervativní postoje. Letos už stihl navštívit Donalda Trumpa. Volby jako obvykle prezentuje jako referendum o Tuskově vládě. Podle průzkumů ale nyní tahá za kratší konec provazu.
Bylo by však zavádějící se na souboj dívat jako na černobílý souboj, po kterém se věci vyjasní. Vláda se totiž nyní může vymlouvat na nepřátelského Dudu, čímž trochu odsouvá do pozadí vlastní názorové rozestavení. Když se vrátíme například k potratové politice, není v tomto jednotná ani vládní koalice, která je poměrně široká, zahrnuje jak progresivní levici, tak i Třetí cestu, jejíž součástí jsou konzervativní lidovci. Lídr uskupení, předseda Sejmu a nyní i další prezidentský kandidát Szymon Hołownia se k liberalizaci příliš nemá.
Tuskova vláda sdílí podobný osud jako náš kabinet Petra Fialy. Bývá kritizována za pomalé tempo změn, ale na druhou vyzdvihována za zahraniční politiku. Je to obrázek, který je dnes vidět všude možně - koalice proti populistům sice umí vyhrát volby, ale krok dva, tedy udržet si podporu voličů, na to recept zatím nenašla.
