Karel Pučelík: Evropa má prvního premiéra tmavé pleti. Jeho úspěch je nejistý
Regionální vládu ve Walesu přebírá v Zambii narozený Vaughan Gething. Dosavadní labouristický ministr financí, kterému se nevyhýbají kontroverze, patrně bude moci po britských volbách spolupracovat se stejnobarevným londýnským kabinetem. I tak ale úspěch nemá jistý.
Wales bude mít od středy nového prvního ministra, dlouholetého lídra tamější Labouristické strany Marka Drakeforda vystřídal ministr financí Vaughan Gething. Jeho zvolení je historickým okamžikem, protože čerstvě padesátiletý politik je prvním šéfem kabinetu tmavé pleti ve Spojeném Království i evropské vlády obecně.
Gething nechce být hodnocen jen pro svůj původ, i když i ten jistě hraje v jeho kariéře roli. „Nemůžete popřít historickou povahu. Myslím, že bych měl vyhrát, protože jsem nejlepší kandidát. Mám spoustu zkušeností. Mám hodnoty zakořeněné v našem hnutí,“ řekl před zvolením deníku The Guardian.
Před novým regionálním premiérem stojí řada úkolů. Tím klíčovým je ekonomika, protože třímilionový Wales je dlouhodobě chudší než Anglie a vysoké životní náklady na jeho obyvatele tvrdě dopadají. Stejně tak zlepšení vyžaduje zdravotnictví a školství a pravděpodobně se labouristický kabinet bude pokoušet získat od londýnské vlády další pravomoce.
Theresa Mayová se stala britskou premiérkou hned po brexitovém referendu, aby uklidila nepořádek, který nezpůsobila. Ačkoli za to jako respektovaná a pracovitá politička úplně nemůže, započala tím útrpnou sérii konzervativních kabinetů, na které historie rozhodně nebude pohlížet s uznáním.
Karel Pučelík: Nejlepší z nejhorších. Expremiérka Mayová končí v parlamentu
Politika
Oběť diskriminace i kontroverzní postava
Vaughan Gething se narodil v Zambii a je synem velšského otce a africké matky. Když se rodina přestěhovala zpět do Spojeného království, byla ve Walesu terčem rasistické diskriminace. Jeho otec například nedostal už takřka jisté pracovní místo poté, co potenciální zaměstnavatel viděl zbytek rodiny. Gething nakonec vyrůstal v anglickém Dorsetu. Vystudoval práva na univerzitě Aberystwyth a v Cardiffu a poté se specializoval na pracovní právo ve firmě spolupracující s odbory. Ostatně jako lídr velšského zastřešujícího odborového svazu TUC vešel ve známost.
Vaughanovo zvolení však nebylo jednomyslné, naopak vyhrál poměrně těsně. „Tento výsledek je pro Labouristickou stranu velmi, velmi obtížný. Byl to nešťastný souboj... a mezi odpůrci pana Gethinga panuje rozšířený pocit, že si cestu do vedení v podstatě koupil,“ okomentoval pro Politico profesor velšské politiky na Cardiffské univerzitě Richard Wyn Jones.
Gethingovi se kontroverze nevyhýbají. Jen v samotné kampani ho kritici viní z toho, že si neprůhlednými machinacemi získal podporu klíčových odborů a také odsuzují příspěvek v ne zrovna nepodstatné výši 200 tisíc liber od byznysmena dvakrát usvědčeného za přečiny v oblasti životního prostředí. Už dříve se stal centrem pozornosti například poté, co jako ministr zdravotnictví uprostřed covidového lockdownu piknikoval s rodinou v parku.
Donald Trump má po odstoupení Nikki Haleyové volnou cestu k republikánské nominaci. V kapse má i klíčové posty stranického vedení, které obsazuje vlastními lidmi. Podporu tradičních republikánských voličů si ale ještě bude muset zasloužit. Když se mu to nepovede, jeho šance v souboji s Bidenem dramaticky poklesnou.
Karel Pučelík: Trump kolonizuje Republikánskou stranu
Názory
Rudý Wales, rudá Británie?
Na Gethinga patrně čeká jiná situace a jiné příležitosti, než jaké měli jeho předchůdci v posledních čtrnácti letech. Velšský parlament Senedd i regionální vláda fungují od konce minulého století, přičemž labouristé tu tradičně vyhrávají - na rozdíl od zbytku Británie. První ministři pak měli nevýhodu, že často nesouzněli s konzervativní londýnskou vládou. Na druhou stranu, zase se ale měli na co vymlouvat.
Pokud se potvrdí průzkumy a britské volby (včetně drtivé většiny křesel ve Walesu) vyhrají Labouristé, bude moci Gething těžit ze spolupráce s Keirem Starmerem. Podle pozorovatelů je Gething více středový než Drakeford, a tak by si mohl s pravděpodobným labouristickým premiérem dobře rozumět.
Má to ale i svá úskalí. Gething sice povede velšké labouristy do celostátních voleb a bude se snažit přispět k co nejlepšímu výsledku Starmerovy strany, ale zároveň je reprezentantem trochu odlišného proudu. Wales je viditelně jiný než Anglie, je více průmyslový a dělnický, hrdě si tu udržují ohrožený vlastní jazyk a vše označují dvojjazyčně (Gething však velštinu neovládá, teprve se ji učí), a londýnské dění, i třeba kolem královské rodiny, je tolik nezajímá. Pravým testem pro Gethinga i Starmera budou chvíle, kdy zájmy Londýna a Walesu půjdou proti sobě.
