Francie je jako natlakovaný papiňák. Z pouličních protestů se rodí politická revolta
Včera proběhla ve Francii generální stávka, ale děje se to v atmosféře velkých protestů a mimořádné naštvanosti celé společnosti. Včera to proběhlo úplně v klidu, bez násilí, mnohde jako pouliční happening se zpíváním a tančením. Byla to však masivní mobilizace, do protestů se po zemi zapojilo skoro 2 miliony lidí, míří to od protestů studentů k politické revoltě.
Hlavním společným jmenovatelem aktuálních protestů ve Francii je pokles kupní síly, stagnující mzdy, zaostávající veřejné služby jako školství a zdravotnictví, rostoucí nerovnosti, enormní životní náklady a pocit, že politická reprezentace problémy běžných lidí dlouhodobě ignoruje.
Je zřejmé, že se to protestní hnutí politizuje, nespokojenost se postupně propojuje do širšího sociálního hnutí k politické revoltě. Bude to pokračovat dlouhodobě, bez ohledu na to, kdo bude příští prezident. Podobné trendy se rýsují v řadě dalších zemí, proto je dobré je reflektovat a srovnávat s naší situací.
Načasování, které nemohlo přijít vhodněji. Christine Lagardeová opustí čelo Evropské centrální banky o devět měsíců dříve, než měla. Emmanuel Macron tak dostává šanci spolurozhodnout o jejím nástupci ještě před francouzskými prezidentskými volbami. A tím také vyšachovat ze hry Marine Le Penovou, pokud by se jí podařilo získat prezidentský úřad.
Lukáš Kovanda: Lagardeová končí. Macronovi se nabízí šance vyšachovat Le Penovou
Názory
Od sociální nespokojenosti k politické revoltě
Z původních studentských protestů proti nekvalitním základním a středním školám (tak to bohužel opravdu je) se stává široká mobilizace proti drahotě, nedostatečným veřejným službám a vládním prioritám. Protestní hnutí zdaleka nebrzdí, ale naopak se rozšiřuje a politizuje. Do ulic vyšli vedle odborářů také studenti, středoškoláci, zemědělci a zástupci někdejšího hnutí žlutých vest. Původně oddělené protesty se postupně propojují do širšího sociálního hnutí. Nejde už jen o jednotlivé protesty studentů, zemědělců nebo zaměstnanců veřejného sektoru. Francouzská nespokojenost se postupně propojuje do širšího sociálního hnutí, jehož společným jmenovatelem jsou klesající kupní síla, nedůvěra ve vládu, frustrace z veřejných služeb a pocit, že politická reprezentace nereaguje na každodenní problémy lidí.
Do popředí se dostávají i širší požadavky na větší sociální a daňovou spravedlnost, kritika nerovností, policejních zásahů i fungování státu. Výrazná je také generační solidarita: mladí demonstranti nacházejí podporu u starších lidí, kteří v současném hnutí vidí pokračování frustrace z protestů žlutých vest v roce 2018.
Macron už je mrtvé dřevo, jde o Le Pen
Všechno se odehrává už v horké fázi prezidentské kampaně, volby jsou příští duben. Zajímavým posunem je, že Emmanuel Macron jako šéf exekutivy postupně mizí z hlavních protestních hesel, ještě před nedávnem ho studenti parodovali a kritizovali, teď už je vůbec nezajímá, je to politicky mrtvé dřevo. Macron odchází ze scény, ulice řeší, kdo přijde po něm. Do popředí se dostává jiná obava, co bude dál, a tedy naprosto reálné volební vítězství krajní pravice a Marine Le Pen v roce 2027. Ta je hlavní favoritkou voleb, pokud jí v kandidatuře nezabrání justice za trestné činy, za které byla už odsouzena. Je to mix frustrace, drahoty, nejistoty, naštvanosti a obav z vlády krajní pravice.
Vláda reaguje policií
Vláda je pod tlakem, snaží se udržet demonstrace pod kontrolou, nasazuje mimořádné bezpečnostní síly. Do ulic včera vyrazilo 70 tisíc policistů a četníků, k dispozici jsou vrtulníky, drony, obrněné transportéry s vodními děly, jízdní policie a mobilní zásahové týmy. Bezpečnostní složky hlídají také nádraží a další místa, obávají se radikálů a skupin připravujících násilné střety. V některých částech byl noční zákaz vycházení. Přesto konec protestů v nedohlednu. Včerejší hlavní průvod se nesl v poklidné atmosféře, přesto nechyběly střety s policií.
Premiér Lecornu se snaží jednat, oznámil sociální konferenci se zaměstnavateli a odbory, kde se mají řešit mzdy a kupní síla. Ale demonstranti už teď svolávají další akce na sobotu. Chtějí protestní energii přetavit do dlouhodobějšího politického tlaku.
Politické řešení se zatím nerýsuje a napětí roste
Abych to tedy shrnul, situace ve Francii je pořád natlakovaný papiňák. Z lokálního studentského protestu se postupně stává široká sociální mobilizace, kdy se požaduje růst mezd, zachování pracovních míst v průmyslu, lepší veřejné služby a vyšší zdanění velkých firem a oligarchie. Ve stínu říjnového násilí je velká obava z další eskalace, která úplně reálně hrozí, ale žádné politické řešení se zatím nerýsuje a napětí roste.
