EU dá Česku kvůli povodním nečekaně masivní pomoc. Je tedy třeba navyšovat schodek rozpočtu?
Ještě včera Národní rozpočtová rada uváděla, že při minulých povodních činila pomoc od EU jednotky procent – a že se Česko musí spoléhat hlavně na své zdroje. To se ale pak večer změnilo.
Premiér Fiala totiž oznámil, že Brusel poskytne Česku v přepočtu zhruba 50 miliard korun. A to velmi rychle, bez nutnosti spolufinancování z českých zdrojů. To tedy nejsou žádné jednotky procent (leda že bychom zcela nerealisticky počítali, že povodňové škody půjdou až do tisíců miliard).
Ministr financí Stanjura hodlá kvůli povodňovým škodám navýšit schodek státního rozpočtu letos o 30 miliard v příštím roce o deset, dohromady o 40 miliard korun. Společně se zmíněnou evropskou pomocí by se tak jednalo o dodatečné zdroje na pokrytí škod za 90 miliard korun.
Podle Národní rozpočtové rady při minulých povodních stát poskytoval zhruba čtvrtinu prostředků na pokrytí škod. Zbytek šel z rozpočtů krajů a obcí a – v případě pojištěného majetku – od pojišťoven.
Co bude mít v gesci eurokomisař Síkela? Letos jeho nastávající úřad, mediálně v Česku prakticky neviditelný, řešil například elektrifikaci nepálského venkova, spolupráci se Zambií nebo čaj a kávu v Laosu. To příliš nesvědčí o jeho síle či důležitosti.
Lukáš Kovanda: Cesta eurokomisaře Síkely. Od evropských jaderek k elektrifikaci nepálského venkova
Názory
Pokud peníze z Bruselu započítáme jako peníze státní – protože jejich zdrojem jsou jiné státy EU, resp. jejich daňoví poplatníci či věřitelé –, mají-li tyto představovat čtvrtinu pomoci jako při minulých povodních, znamenalo by to že škody letošních povodní činí přibližně 360 miliard korun. To se zdá být nerealisticky vysokým číslem.
Ostatně sám premiér Fiala hovoří o škodách v rozsahu zhruba sta miliard korun. Pojišťovny zase pojištěné škody zatím odhadují na sedmnáct miliard korun. Pochopitelně, ne všechen majetek je pojistitelný. Dokonce některé běžné nemovitosti typu rodinných domků, pokud se nacházejí v záplavových oblastech, lze pojistit jen těžko, pokud vůbec.
Při povodních let 2002 a 2013, které představují největší živelní pohromy tohoto milénia, představovaly pojištěné škody vždy zhruba polovinu škod celkových. V roce 2002 činila pojištěná škoda 36,7 miliardy korun, přičemž škoda celková 73 miliard. O devět let později dosáhla pojištěná škoda k 7,5 miliardy při celkově škodě 15,3 miliardy korun.
Pokud by letos platil prvotní odhad pojišťoven a pojištěné škody skutečně činily 17 miliard korun, pak – jsou-li povodně let 2002 a 2013 vodítkem – by se celkové škody měly pohybovat kolem 35 miliard korun.
Evropské peníze postačí
Na pokrytí takové škody by bohatě stačily zmíněné nečekaně vysoké evropské peníze. Povodně let 2002 a 2013 ovšem zasáhly Čechy, zatímco ty nynější zejména Moravu. Je možné, že propojištěnost na Moravě je i přes trend svého dlouhodobého nárůstu stále nižší než v Čechách před lety nebo že kvůli mimořádné inflaci uplynulých let výrazně narostla podpojištěnost. Pak by se situace mohla přiblížit stavu roku 1997, kdy tehdejší povodně na Moravě napáchaly škody za 63 miliard korun, z čehož ovšem ty pojištěné činily pouze deset miliard. Tedy zhruba šestinu.
Pokud by i letos tvořily pojištěné škody pouze šestinu škod celkových, jako v roce 1997, pak ty celkové se skutečně budou pohybovat kolem jednoho sta miliard korun.
Odhad, že se škody mohou pohybovat až právě v nižších stovkách miliard, podporuje podíl výše škod na nominálním hrubém domácím produktu. V letech 1997 a 2002 dosáhly škody tehdejších povodní, dvou největších živelních katastrof v celé historii České republiky od roku 1993, v průměru zhruba tří procent HDP. To by letos odpovídalo nějakým 240 miliardám korun.
Jenže s tak vysokým údajem zásadně koliduje uvedených odhad pojištěných škod. Jedním z důvodu může být to, že protipovodňová opatření, do nichž se výrazně investovalo právě v poučení z důsledků povodní let 1997 a 2002, splnily svůj úkol. Nebo že půda byla z důvodu stále patrnějších klimatických změn letos vysušenější než v roce 1997 nebo 2002, což vodu ze srážek pomohlo lépe absorbovat.
Od poslední minuty letošního srpna je oficiálně známa výše schodku státního rozpočtu navrhovaná pro příští rok – 230 miliard korun. Pokud by se toto číslo skutečně naplnilo, Fialova vláda za čtyři roky svého vládnutí vytvoří nominálně o zhruba o 320 miliard vyšší dluh než předchozí kabinet Babišův. Přesto by mohla už v příštím roce veřejné rozpočty dokonce vyrovnat, pokud by chtěla.
Lukáš Kovanda: Může Fialova vláda hospodařit bez schodku? Kde je vůle, je i cesta
Názory
Pokud pojišťovny svůj odhad oněch sedmnácti miliard pojištěných škod významně nezmění, lze tedy předpokládat, že celkové škody se budou pohybovat v pásmu od 40 do 100 miliard korun.
To ale znamená, že stát – tedy státní rozpočet a peníze z EU – by pokrýval veškeré škody. Protože i pokud by škoda činila zhruba 100 miliard, a byla tak při horní mezi pásma daného odhadu, necelých dvacet miliard z toho jde za pojišťovnami a přibližně 80 miliard tedy za českým státním rozpočtem a fondy EU (které při navýšení schodku státního rozpočtu mohou společně poskytnou uvedených zhruba 90 miliard korun).
Kraje a obce by se tudíž na pomoci finančně vlastně nijak nepodílely, přestože loni ke konci roku měly na účtech v souhrnu zhruba 409 miliard korun a letos v prvním pololetí vykázaly přebytek přibližně 83 miliard. Kraje a obce jsou se svým hospodařením v porovnání s tím státním v relativně lepší pozici než při jakýchkoli povodních minulosti, když uvážíme, že schodek státního rozpočtu stále přesahuje 200 miliard korun a je tak nominálně dramaticky vyšší než v letech 1997, 2002 či 2013.
Zkrátka a dobře, pokud by měla jít za státem, resp. státním rozpočtem čtvrtina povodňových škod, pak už jsou tyto podle všeho pokryty včera večer přislíbenými prostředky z Bruselu. Zbytek nad zhruba 50 miliard korun by měly být schopny pokrýt pojišťovny, kraje a obce. Nemělo by pak tedy být nutné navyšovat schodek státního rozpočtu ani o korunu, tím méně hned o 40 miliard. Státní schodek by se měl navyšovat, až pokud celkové povodňové škody dosáhnou částky alespoň zhruba 200 miliard korun – což však nyní nezní jako příliš realistický odhad.
