Vládní strany ve volbách narazily i kvůli zadlužování. Vysoký schodek vadí i jejich vlastním voličům
Výsledky komunálních voleb představují pro vládní koalici ANO, SPD a Motoristů varovný signál. Přestože se hnutí ANO podařilo uspět v části měst, celkový obraz voleb ukazuje na omezenou schopnost vládních stran proměnit loňské sněmovní vítězství v další podporu. Zvláště pro menší koaliční partnery jsou výsledky nepříjemné. Je pravděpodobné, že se do nich vedle místních témat promítá také nespokojenost s „celostátními“ tématy, včetně samotné hospodářské politiky vlády i její politiky rozpočtové.
Že tato nespokojenost není zanedbatelná dokonce mezi vlastními voliči vládních stran, dokládá zářijový průzkum agentury Median. Podle něj považovalo původně navrhovaný schodek státního rozpočtu na příští rok ve výši 389 miliard korun, nakonec ponížený jen o kosmetické tři miliardy, za nepřijatelný hned 62 procent Čechů. Pozoruhodné však je, že stejně smýšlelo také 28 procent voličů samotného hnutí ANO, 48 procent příznivců SPD a dokonce 62 procent voličů Motoristů. Schodek naopak považovalo za přijatelný 53 procent voličů ANO, ale jen 27 procent příznivců SPD a 26 procent Motoristů.
Češi o víkendu rozhodli o novém složení obecních zastupitelstev, už v 1. kole vybrali pět senátorů, čímž se vyrovnal předloňský rekord. O zbývajících 22 senátorech a senátorkách se rozhodne příští víkend. V komunálních volbách tradičně nejvíc mandátů získala místní sdružení nezávislých kandidátů. Ze stran obdrželi nejvíce křesel lidovci, STAN, ODS a ANO, byť ztratili v porovnání s volbami před čtyřmi lety až stovky zastupitelů. ANO zvítězilo v šesti krajských městech, minule v osmi, v Praze vyhrál STAN.
ANO zvítězilo v šesti krajských městech, minule v osmi, v Praze vyhrál STAN
Politika
K rozpočtové politice má tudíž výhrady i samotný vládní elektorát. Zvláště u menších koaličních stran jde o výrazný rozpor mezi postoji jejich voličů a fiskální politikou kabinetu, jehož jsou součástí. Takový rozpor evidentně představuje jeden z důležitých faktorů, které oslabují schopnost vládních stran mobilizovat příznivce.
Zatímco tedy mezinárodní ratingové agentury nadále hodnotí úvěrovou důvěryhodnost Česka příznivě a agentura S&P koncem září dokonce zlepšila výhled tuzemského ratingu ze stabilního na pozitivní, tuzemská veřejnost je vůči rozpočtové politice vlády podstatně kritičtější. S jistou nadsázkou lze říci, že nespokojenost s vysokými schodky dali Babišově vládě najevo spíše voliči, včetně podstatné části jejích vlastních, než ratingové agentury.
Dává to smysl
Rozpor má ovšem své vysvětlení. Ratingové agentury sledují především schopnost státu splácet závazky, jeho relativní zadlužení a dlouhodobou ekonomickou odolnost. Voliči naproti tomu posuzují hospodaření státu také podle toho, zda vláda plní své sliby, zda veřejné peníze využívá účelně a zda jim její politika zlepšuje životní úroveň. Příznivý rating tak rozhodně není potvrzením politické obliby vlády. „Za dobrý rating si člověk nic nekoupí,“ řekne zřejmě nejeden nejen vládní volič, navíc když se mu i tak zdá schodek na příští rok až příliš vysoký.
Při interpretaci výsledků komunálních voleb je ovšem současně nutné zohlednit efekt povolebního vyvažování. Po loňském vítězství ANO ve sněmovních volbách může část veřejnosti nyní dávat přednost opozičním či nezávislým kandidátům, aby nedocházelo k nadměrné koncentraci politické moci. Tento přechodný děj může neúspěch vládních stran opticky zveličovat. Volič, který nyní podpořil na radnici jiné než vládní uskupení, totiž nemusí být připraven stejně hlasovat také v příštích sněmovních volbách. Uvažme, že tyto komunální volby bezprecedentně ovládla místní nezávislá uskupení. Jisté posílení v podílu reprezentovaných obyvatel oproti posledním obecním volbám roku 2022 vykazují z celostátních stran jen STAN a KDU-ČSL. Naopak ODS, Piráti či TOP 09 si pohoršily, přestože se ani nemohou odvolat na uvedený efekt vyvažování, který by jim měl nyní spíše nahrávat.
Komunální volby samozřejmě nejsou referendem o státním rozpočtu. Rozhodují v nich místní osobnosti, konkrétní projekty, doprava, bydlení či kvalita veřejných služeb. Přesto by vláda neměla přehlížet, že vysoký schodek odmítají i mnozí její vlastní příznivci. Pro koalici je to potenciálně závažnější signál než kritika ze strany opozice. Ta je totiž očekávatelná, zatímco nespokojenost vlastního elektorátu může postupně narušovat politickou podporu potřebnou k prosazování dalších opatření.
