Zajímá nás
David Ondráčka: Neděláme chytrou migrační politiku, bohužel
Česko je otevřená ekonomika v dynamickém světě, populace nám stárne a ekonomika dlouhodobě potřebuje nové lidi. Na trhu chybí 180 tisíc pracovníků, firmy akutně žádají stát o aktivní a koordinovanou spolupráci. Ale migrační politika je víceméně stejná posledních 25 let, rigidní, pomalá, neprůhledná. Neděláme chytrou migrační politiku, bohužel. A to podvazuje potenciál českých firem a tím rozvoj celé ekonomiky, píše ve svém komentáři pro Newstream David Ondráčka, protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International.
Chybí nám racionální přístup ke kvótám na lákání zahraniční pracovní síly do Česka, moderní cizinecký zákon, větší kapacity konzulárních úřadů, zjednodušení procedur, mobilita cizinců na našem trhu práce a nadresortní spolupráci zapojených ministerstev (hlavně ministerstva vnitra, ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva práce) a jejich intenzivní komunikaci s podnikatelským sektorem a nevládními organizacemi v oblasti migrační politiky.
Cizinci chybí
Proč by měl cizinec chtít jít pracovat do Česka? Například kompetentní ajťák z Indie (po kterém by sáhlo spousta firem) tak dnes čeká v Dillí 24 měsíců, než dostane zaměstnaneckou kartu. To si asi rozmyslí a půjde kamkoli jinam, kde o něj stojí. A konkurence dalších zemí je obrovská.
Přitom firmám chybí spousta lidí, bílých i modrých límečků, na dělnické i kvalifikované profese. Celá politika lákání cizinců se však staví podle kapacit konzulárek na našich ambasádách, prostě kolik tam máme okýnek a lidí. To je úplně absurdní a nepochopitelné.
Míra nezaměstnanosti klesá více, než se čekalo. Český trh práce je stále přehřátý, soukromý sektor nemá kde brát lidi. Vláda tak může směla začít propouštět státní zaměstnance, nejen ty z pošt či finančních úřadů.
Lukáš Kovanda: Firmám chybí lidi a pro stát jich pracuje příliš
Názory
Řada států v EU se všemožně snaží nalákat a přetahovat zahraniční lékaře, inženýry, techniky nebo ajťáky. Vládní programy na to má i Česko, ale jejich dopady nejsou velké.
A když se k nám zahraniční kvalifikovaní pracovníci náhodou dostanou, mučíme je nesmyslně těžkou zkouškou z češtiny, kterou by půlka Čechů nesložila, a k tomu vyžadujeme aby si šest měsíců sami platili stáž třeba v nemocnici.
Duch Haišmana na vnitru
Vnitro je žába na prameni, konkrétně jeho odbor azylové a migrační politiky (OAMP) blokuje vše. Jeho dlouholetý ředitel Tomáš Haišman dlouhé roky celou migrační a azylovou politiku autoritativně vedl a přístup zásadně nastavil. Už nežije, ale jeho duch převládá dál.
Tento zásadní odbor, který svou silou rozhoduje o politice českého státu v této oblasti (má dnes až 1500 zaměstnanců), je větší než mnohá ministerstva. Svou vahou a vlivem v systému blokuje a vetuje jakékoli rozumné změny. Celý proces naprosto zbytečně „sekuritizuje“, prakticky každý cizinec je pro ně brán jako bezpečnostní riziko. To je směšné, je snad obava, že nám v Praze vznikne Little India? Jednak nevznikne, a i kdyby, tak co?
Vrátit se na Ukrajinu z Česka plánuje 37 procent lidí, kteří sem ze země napadené Ruskem uprchli před válkou. Zhruba stejný podíl chce zůstat, nebo zůstat a pravidelně dojíždět na Ukrajinu, pětina ještě neví, jak bude postupovat. Vyplývá to z průzkumu Agentury EU pro základní práva (FRA) v deseti unijních zemích, který se uskutečnil loni na přelomu srpna a září. Zahrnuje odpovědi přibližně 14 500 lidí. 
ČR má nejvíce uprchlíků z Ukrajiny v přepočtu na obyvatele. Dvě pětiny chtějí zůstat
Politika
Pokud se něco nezmění na vnitru a nesmyslně přehnaně bezpečnostním přístupu klíčového odboru OAMP, bude zaměstnávání a lákání cizinců jen iluze a žádné lidi na pracovní trh nedostaneme. Firmy budou dál brečet, že nemají lidi, budou chybět doktoři a spoustu dalších profesí. To se ministři vnitra bojí do toho říznout?
Zvládnutá vlna z Ukrajiny
Přitom poslední rok je tady neuvěřitelná zkušenost, kdy Česko až překvapivě dobře zvládlo nebývalou vlnu 400 tisíc uprchlic a uprchlíků před ruskou agresí. Minimálně 150 tisíc z nich se úspěšně zapojilo na trh práce. To ukazuje potenciál české společnosti integrovat cizince.
Ano, přetrvává řada problémů při dlouhodobé integraci a koordinaci vládních programů, řada Ukrajinců se již vrátila bránit svou zem, anebo se bude v budoucnu podílet na obnově země, až jednou válka skončí. Ale je jasné, že toho jsme schopni. A k tomu je potřeba moderní a aktivní migrační politika a diskuse nad její současnou zaseklostí.
Moderní migrační politika
Cizinci nemají být jenom a pouze zdrojem (levné) pracovní síly. Pokud zde legálně pracují a platí daně, tak musí mít podmínky pro důstojný život, možnost sloučit rodinu, mít mobilitu na trhu práce, možnost se učit česky a postupně dostat dlouhodobější víza. A taky ochranu před agenturním zaměstnáváním a různými mafiemi, které je zneužívají. Dlouhodobě udržitelné udržení pracovníků všech vzdělanostních skupin vyžaduje stejnou pozornost věnovanou integraci jak pracovníků, tak jejich rodin.
Zdeněk Pohlreich se vrací na televizní obrazovky. Jen převlékl kabát. Nově se s ním budou potkávat diváci Novy. Tentokrát ale nebude zachraňovat podniky před krachem, ale vybírat ty nejlepší. O českou gastronomii se neobává, i když jak říká nyní je gastro byznys jako jízda na tygrovi. 
Pohlreich: Krize nastane, až prázdné podniky nebudou chtít ani Vietnamci
Leaders
Ve hře je nyní návrh nového cizineckého zákona, který však nezjednodušuje administrativní proces. Pokud se při projednávání nezmění, tak pořád zůstane velmi robustní a náročný a tím i drahý a zbytečně represivní. Je nejvyšší čas otevřít tuto debatu, najít koordinovaný postup širšího okruhu aktérů a do migrační politiky zavést moderní systém.
