Zajímá nás
David Ondráčka: Skládková mafie obírá obce o miliardy
Byznys s odpady je obrovský, neprůhledný, točí se v něm neuvěřitelné miliardy. Při lobbingu kolem nastavování pravidel hry je až zarážející nepoměr v síle a vlivu velkých korporátních gigantů a na druhé straně roztříštěné samosprávy a málo efektivní státní správy. Dobře to bylo vidět při prodloužení konec skládkování odpadu z původně plánovaného roku 2024 na rok 2030. Reálně nemáme dostatečné ponětí o tom, co se vlastně s odpady v Česku děje, co přesně a kolik se toho na skládky vozí, jestli sanační práce skutečně probíhají, nemluvě o pravidelných zahořeních skládek. Nefunguje vynucování regulace, digitalizace postupuje velmi pomalu evidentně záměrně, takže skutečná čísla a objemy lze kontrolovat jen velmi obtížně. Že v roce 2024 nevíme, kolik kamiónů na skládky přijede a kolik tam čeho přivezou, je úplně absurdní, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
V poslední době vyšlo najevo několik vážných kauz ilustrujících hloubku problému a dramatické ekonomické i ekologické dopady. Podvodná sanace nebezpečných odpadů na litvínovské skládce firmy Celio, případ navezeného nebezpečného odpadu na staveniště bytů do obce Trnová u Prahy, hořící halda v Ostravě Heřmanicích nebo pokračující kauza podvodů s poplatky za neuložený odpad firmou AVE na skládku v Čáslavi. Skládky jsou nebezpečnou tikající bombou v krajině, jejíž likvidace se platí z peněz daňových poplatníků.
Fantastická lobbistická show kolem odpadů
Pamatuji si osobně ve sněmovně velkou lobbistickou show při poslední velké novele před pár lety. Párkrát jsem byl na gesčních výborech a tam seděli poslanci úplně obklíčení lobbisty všech barev, až fascinující lobbistické tlaky. Seděli tam dokola zástupci teplárenství, energetik, skládkaři, recyklátoři, někdo za Eko-kom, Svaz průmyslu, ČEZ, Hospodářská komora, samozřejmě Asociace měst, několik přímých lobbistů za další velké firmy, někdo za ekology.
Při bourání zchátralých objektů po sovětské armádě v Milovicích na Nymbursku byly stovky tun materiálu s azbestem nadrceny a rozvezeny po celém areálu. Území bývalého vojenského prostoru tak bylo kontaminováno. Kriminalisté případ prověřují pro podezření ze spáchání trestných činů neoprávněného nakládání s odpady a podvodu. Zasahovali kvůli tomu na středočeském krajském úřadě v Praze a městském úřadě v Milovicích, řekl okresní státní zástupce v Nymburce Štěpán Brunclík. Podle serveru SeznamZprávy policisté zamířili i do pražského sídla společnosti Mladá RP, která objekty po sovětské armádě bourala.
Stovky tun nadrceného azbestu. Policie teď řeší, kdo za to v Milovicích může
Politika
Bylo to až úsměvné divadlo. V místnosti se nedalo pohnout. Každý lobbista si hlídal své domluvené poslance, aby včas načetli připravené pozměňováky, případně vyjádřili jasný nesouhlas do zápisu s jiným bodem. Nikdo neměl celkový přehled, co reálně prochází a jak bude finální eintopf vypadat. Samozřejmě ani předkladatel, což bylo Ministerstvo životního prostředí.
Náměstci se tam zoufale zkoušeli zorientovat, co který pozměňovací návrh vlastně znamená, jak to dopadne na výklad, jestli to je provázané na další ustanovení zákona. Anebo na konci prostě rezignovaně mlčeli a opakovali, že k tomu mají za předkladatele neutrální stanovisko. Prostě to nějak dopadne, a dopadlo. Ale v čí prospěch?
Oddálí se zase zákaz skládkování?
Ani po letech se nepodařilo zásadně zvýšit kapacity zpracování odpadů. Moc bych se nedivil, kdyby za nějaký rok se otevřel nový pokus zase konec skládkování o něco časově posunout, aspoň o pár let. Ano, máme tady EU, ale tlak na to bude velký. A případné další posunutí zákazu skládkování má obrovský dopad na mnohamiliardový byznys odpadového hospodářství. Jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí celosvětově, vyrábíme, exportujeme, ale máme obrovské ztráty v surovinách, které by se daly znova využít, materiálově i energeticky. A končí na skládkách. A my dále zběsile vstupní suroviny a energii nakupujeme mimo naši zemi. Chybí zde podpora koncového nakládání s vytříděným odpadem, recyklace a jiné způsoby využití odpadů.
Na jedné straně stojí skládkařští magnáti s miliardovými zisky, na druhé straně jsou zase firmy zaměřené na svoz odpadů, spalovny a investoři do recyklačních technologií, kteří jsou tímto krokem demotivováni. V dobré víře totiž investovali své prostředky do rozvoje technologií, výzkumu a vývoje nových směrů nakládání s odpady. A rozhodnutí prodloužit skládkování odpadů i za rok 2030 by mělo velký dopad na celý odpadový byznys. Komplikuje totiž alternativní způsoby nakládání s odpady a klade malý důraz na prevenci jejich vzniku.
Ačkoli ukládání odpadů na skládky je nejméně vhodný způsob nakládání s komunálními odpady, zůstává v Česku skládkování stále nejvyužívanější metodou. Odpad se jen málo využívá na recyklaci a vytápění. 
Obce pořád vozí odpad hlavně na skládky, varuje NKÚ
Zprávy z firem
Dominance firem
Velké nadnárodní svozové společnosti si kvůli pasivitě obcí vytvořily pro sebe příznivé prostředí, kde jim málokdo dokáže konkurovat. Situace se liší po republice, mnohde konkurence neexistuje vůbec a obce jsou na firmách závislé. Diktují podmínky a obec si nemůže nasmlouvat férovější služby. Firmy jsou profíci v oboru a jako velcí hráči mají určitou výhodu. Operují s velkým množstvím odpadu a dokážou si domluvit lepší ceny na skládkách, pokud zrovna nejsou přímo jejich. Také dokážou výhodněji zobchodovat druhotné suroviny, mají jich hodně, nebo nakoupit za dobrou cenu svozová auta. Když na ně obce netlačí, z logiky věci se snaží tvořit maximální zisk.
Při jednání s obcemi, to je souboj Goliáše s Davidem. Obce a města často uzavírají nevýhodné smlouvy, které je obtížné rušit. Spolky mohou sice najmout právníky a nastavit férovou spolupráci, ale při tisících obcí je to složité. Svoz odpadů je povinná služba, ale zákon o odpadech ukládá obcím zvláštní povinnosti jako původcům odpadů. Je na obcích, kam až je nechají zajít. Určitě má být cílem chtít transparentnější cenovou politiku, kdy ve smlouvě budete mít přesně uvedeno, za co platíte, a zároveň máte možnost kontroly. Rozbourání dnes funkčních kartelů díky neschopnosti firem nabídnout skutečné využití odpadů a recyklační infrastrukturu.
Státní podnik Diamo plánuje těžbu plynu problematickou metodou frakování na území bývalého dolu Frenštát na okraji Beskyd, zasahující i do místní CHKO. Debata o potřebě plynu minimálně jako dočasný zdroj pro energetiku a využívání domácích zdrojů surovin je vždy složitá, jde o velký byznys a mocné zájmy. Co se nyní děje v Diamu je ale alarmující, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
David Ondráčka: Fracking ve Frenštátu? Aneb kdo (ne)hlídá státní podnik Diamo
Názory
Záměrně neudělaná digitalizace
Realita, že v roce 2024 nemáme přesnou představu kolik kamiónů na skládky přijede a kolik tam čeho přivezou, je úplně absurdní. Kamery, váhy, digitální evidence, to by měl být úplný standard. Ale není. Tak se s tím dá snadno podvádět.
Nízká míra digitalizace vede k nedostatečnému zveřejňování skutečného objemu produkovaného odpadu na úrovni producentů, a to komplikuje analýzy a nastavení ekonomiky odpadového hospodářství. Proto je přesná, digitální a lehce dosledovatelná evidence zásadní. Pro obce a města by bylo vážení, okamžité vykazování a shromažďování dat o množství produkovaného odpadu klíčem k ověření skutečné produkce, která se, dle našich zkušeností, často liší o desítky procent oproti tomu, za co obce platí a co se objevuje na fakturovaných částkách.
Provádění kontroly skládek a praktik na hranici zákona je každoročním úkolem České inspekce životního prostředí (ČIŽP), která identifikuje porušení právních předpisů. Mezi pravidelně zjištěná porušení patří neoprávněné přijímání a ukládání odpadů, nedodržování pravidel pro jejich pokrytí, zanesení vnějších odvodňovacích příkopů, čímž ztrácejí svou efektivitu, a neplnění povinností týkajících se monitoringu a přejímky odpadů.
Mnozí máme podobnou adrenalinovou zkušenost. Jedeme si tak v březnu autem po okresní silnicí a cesta se mění v dobrodružství. Zoufale se snažíme vyhnout dírám, které na nás všude číhají a chystají se našemu autu utrhnout kolo. Probudí se v nás divoch v džungli, nebojácný jezdec rallye - dám to. S pevným úchopem volantu a pocitem Kankkunena se daří přežít cestu nám i autu. Pak si unaveně postěžujeme nad stavem silnic a kamarád nám čte z mobilu, že se do jejich údržby a oprav ročně investují miliardy korun z veřejných rozpočtů. To není možné, kam ty prachy jdou?
David Ondráčka: Rallye po okresních silnicích. Kam mizí peníze na jejich opravu?
Názory
Trestní vyšetřování
Samozřejmě v mnoha případech jde o evidentní trestnou činnost, záměrnou, organizovanou, na hraně mafie. Policie úplně nespí a některé případy nakonec trestním řízením posunuje. Ta se třeba posunulo vyšetřování případu kolem sanace nebezpečných odpadů na litvínovské skládce společnosti Celio. V případu se prověřuje, jak se naložilo se sudy s nebezpečným odpadem, který podle textu obvinění může způsobit vážné nebezpečí pro obyvatele až do vzdálenosti čtyř kilometrů od skládky. Ačkoli firma státu vystavovala povrzení fiktivní potvrzení o jejich řádné likvidaci, fakticky k ní nikdy nedošlo. Podobně jde dopředu vyšetřování podvodů s poplatky účtované firmou AVE, která provozuje skládku v Čáslavi.
