David Ondráčka: Kdo s koho? Zákulisní hry o největší jaderný kontrakt vrcholí
Francouzi, nebo Korejci? Blíží se finální rozhodnutí, kdo dostane zakázku na stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech. Vyhraje ekonomicky nejlepší nabídka nebo politika? Jde o největší kontrakt v novodobé historii Česka, strategické energetické a ekonomické rozhodnutí na dlouhé roky dopředu. Je na místě se ptát, jak se to celé peče v tom našem pražském lobbistickém politicko-byznysovém rybníčku. Co se děje v zákulisí tohoto klíčového rozhodnutí? Jaká kritéria vlastně rozhodnou a kdo má skutečný vliv na výběr vítěze?
Dynamická lobbistická hra
Vláda posunuje termín, kdy chce dojít k definitivnímu rozhodnutí (původně to byl začátek července, nyní prý snad na konci srpna). Je zřejmé, že hra je složitější. Evidentně už klíčoví ministři zprávu z ČEZ o hodnocení obou nabídek mají, drží ji jako top secret. A mezitím se hraje dynamická zájmová hra, zda na toto doporučení dát. Anebo pokud ne, tak jak zdůvodnit odlišný výběr. Ambicí tohoto textu není řešit notifikaci, počet bloků nebo způsob financování, ale spíš položit některé otázky kolem podrobností výběru, o kterých není známo dost.
Oficiální komunikace navenek si vystačí s banálně procesně znějícími větami. ČEZ do léta odborně vyhodnotí nabídky a doporučí vládě vítěze, vláda pak musí výběr dodavatele schválit. Rozhodnutí však bude mít na Česko opravdu výrazný ekonomický dopad. Bude to dlouhodobý závazek pro několik příštích vlád, ale bude mít také dopady na naši evropskou politiku. Možná si čtenáři vybaví velkou divočinu a složité hry před několika lety, kdy šlo o vyřazení Rusů a Číňanů z tohoto tendru. A pak došlo i vyřazení americké firmy Westinghouse, která nesplnila požadavky záruky a v tendru nepokračuje. Nynější podoba tendru se dvěma uchazeči už běží přes dva roky, a teď jdeme do velkého finále.
Fialova vláda včera fakticky zúžila výběr stavitele dalších, až čtyř jaderných bloků v Česku na dva uchazeče, a to francouzský plně již postátněný podnik EDF a korejskou státní společnost KHNP. Zřejmým favoritem je však francouzský podnik. I proto, že francouzská vláda, jež o zakázku silně stojí, má zásadní vliv v Bruselu, kde Evropská komise musí projekt výstavby tuzemských jaderných bloků schválit, takzvaně notifikovat, z hlediska oprávněnosti jeho státní podpory. 
Čtyři jaderné bloky jsou lepší, tlačí Francouzi na Fialovu vládu. Česko by se tím astronomicky zadlužilo
Názory
Kdo rozhodne?
V pražském lobbistickém prostředí jsou Dukovany samozřejmě obrovské téma dlouho. Kolují zaručené informace, že už je rozhodnuto a jak, akorát padají oba možné výsledky. Všichni ale vědí, že už jen příprava projektu (i kdyby se nakonec třeba ani nerealizoval) je mnohamiliardová příležitost. Je podstatné být včas napojen na dodavatele (ideálně na vítězné straně), to pak přináší mnohaletý zajištěný byznys, poradenský, právní, technický, komunikační.
Zákulisí je plné spekulací, kdo, komu a co slíbil. Klíčové to je samozřejmě pro dodavatele technologických součástí, stavební firmy a pochopitelně pro ČEZ. Ten to prezentuje jako z jeho strany čistě ekonomické a technologické posouzení nabídek uchazečů. Ale pochopitelně ví, že to ovlivní jeho fungování na dekády dopředu.
Kdo tedy skutečně rozhodne? Diriguje si to všechno lobbisticky velmi schopný Beneš, šéf ČEZu? Kdo jsou ti ministři s hlavním slovem? Možná přesněji, kdo v blízkém okolí těchto politiků má hlavní slovo v této agendě? Určitě Stanjura přes ministerstvo financí jako akcionáře ČEZ a Síkela přes ministerstvo průmyslu a obchodu jako tvůrce energetické politiky (který ale patrně míří do Bruselu). Nebo se vše sbíhá u premiéra, protože jde o tak strategickou věc? A hrají v tom roli předsedové koaličních stran? Předpokládám, že vláda v této věci bude chtít působit jednotně, že to na ní neskončí 8:7. Takže se bartruje, podpořím vás v Dukovanech, výměnou za něco jiného v mém rezortu.
Ekonomická diplomacie
Jde o obchod ČEZ versus dodavatelé, ale reálně jde o vládní obchod, tedy zda to budou Francouzi, nebo Korejci. A z toho důvodu už se tady několik let vede intenzivní ekonomická diplomacie, která v poslední době vrcholí. Vzpomeňte rychlou návštěvu Macrona v Praze v květnu (a Korejci nezahálí). Ve vztahu k Francii je například zajímavé, zda se čekalo na francouzské volby, a pokud by Le Penová šla k moci, zda by to něco změnilo na českém rozhodnutí? Velvyslanci kolem toho běhají a shánějí ty správné kontakty, je najato několik lobbistický firem, aby na tom pracovaly.
Nakonec tedy rozhodnutí padne (snad koncem srpna). Povede se kolem toho určitá komunikace, která bude chtít výběr prodat jako výhru, jako krok k zajištění energetické soběstačnosti. Veřejnost to vezme jako fakt a část chytrolínů a obchodníků s deštěm řekne, že oni už dávno věděli, jak to dopadne. Ale ti dnes ještě neví nic.
