Zajímá nás
David Ondráčka: Dotační armagedon nikdo neřídí
Česká ekonomika se posouvá od tržního hospodářství k systému závislému na dotacích. Každý (skoro) se snaží o dotace ucházet, jinak by byl přece blázen, komentuje s jistou mírou nadsázky protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
Každé pondělí ráno zveřejní NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad) svůj nový kontrolní nález. Obvykle to je hodně truchlivé čtení o stavu naší státní správy, o efektivitě, dodržování pravidel nebo vyhodnocování dopadů veřejné politiky a rozpočtu. Letošní výroční zpráva NKÚ vypíchla obecnější poznatky kolem dotační džungle, kterou posledních 30 let stavíme.
NKÚ popisuje, že celá naše ekonomika se postupně posouvá od tržního hospodářství k systému závislému na dotacích, a je jedno jestli jde o malé firmy, velké korporace, neziskovky, obce nebo příspěvkovky. Dotační závislost posiluje.
Nový program na podporu nájemního bydlení spouští Státní fond podpory investic (SFPI). Na dotacích a úvěrech by z něj měl rozdělit 800 milionů korun. Vzniknout by mohlo kolem 300 nájemních bytů, a to hlavně obecních. 
Stát spouští nový program na podporu nájemního bydlení. Na začátku rozdělí 800 milionů korun
Reality
Systém nikdo neřídí
Ideální stav je, že vláda si určí svou politickou prioritu, řekněme podporu rodin nebo sociálně ohrožených skupin. Ministerstva na to připraví strategii, ze které vyplyne i srozumitelný a administrativně nenáročný dotační program, ve výzvách soutěží projekty, vybrány jsou ty nejlepší. Pak se projekty realizují a ministerstva hlídají efekt, udržitelnost a dopady programu jako celku. To pak reportují vládě, jestli se její politický záměr povedlo naplnit, a navrhují alternativy, zda pokračovat a jak. No, a tak takhle to bohužel opravdu nefunguje.
NKÚ konstatuje, že skutečný smysl dotací už byl kompletně nahrazen formalismem. Hlavní a mnohdy jedinou prioritou je vyčerpání maximum peněz v programu. To je nadřazeno všemu, veškerému potenciálnímu přínosu dotací a smyslu jednotlivých dotačních programů. Všimněte si debaty kolem EU fondů, hlavní a obvykle jediná otázka je, zda jsme vyčerpali a na kolik procent. Pokud málo, je to špatně, pokud hodně, je to ok. Ale co to přineslo, co to změnilo? Postupně jsme vytvořili na všech úrovních veřejné správy bobtnající systém stovek dotačních titulů, v jejichž rámci se rozdělují stovky miliard korun, a tento systém se stal neřiditelným. Státní instituce v řadě případů rezignovaly na svoji zásadní odpovědnost vůči občanům, tedy na snahu řádně hospodařit.
Nízkopříjmové domácnosti budou moci od května žádat o dotaci na instalaci solárních systémů pro ohřev vody v programu Nová zelená úsporám (NZÚ) Light. Na dotace budou mít stejně jako v první fázi NZÚ Light nárok senioři, lidé ve třetím stupni invalidity nebo pobírající příspěvek na bydlení.
Nově i na soláry na ohřev vody. Senioři a domácnosti s nízkými příjmy získají od státu dotace
Politika
Dotační mašina nestaví
Zásadní a hodně depresivní zpráva NKÚ je, že systém už nikdo neřídí. Vše jede samovolně, systém mele automaticky, programy se opakují z roku na rok, z výzvy na výzvu, nikdo ho není schopen zásadně přenastavit. Žádná vláda, ministři, je jedno jestli víc pravicoví nebo levicoví, ani úředníci samotní.
Kontroly NKÚ přináší každé pondělí nové příklady, kdy ministerstva podporují neúčelné a neefektivní projekty, vynakládají na ně stamilióny a někdy miliardy, a v drtivé většině kontrolovaných případů nevedou k naplnění ekonomických přínosů v praxi. Šustrují se miliardy, aniž by se něco z problémů zásadně posunulo. Zda mají jednotlivé programy nějakou vnitřní logiku, směřují k jasnému cíli, na to není ani čas, ani prostor, musí se čerpat. Dotační kolečko se nezastavuje, dotační výzva střídá výzvu, projekt stíhá projekt. Přínosy zůstávají jen na papíře, vykazuje se, audituje, kontroluje.
Ministerstvo životního prostředí zdvojnásobí kvůli zájmu sumu určenou na podporu energetických úspor v nízkopříjmových domácnostech na tři miliardy korun. Přijímání žádostí otevřelo 9. ledna, do dneška jich úřad přijal 8306 za 951 milionů korun. Největší je zájem o dotace na výměnu oken. Průměrná výše dotace je 116 tisíc korun a 91 procent žádostí podali senioři. Data dnes na tiskové konferenci shrnul vicepremiér Marian Jurečka (KDU-ČSL), který dočasně vede ministerstvo životního prostředí.
Tři miliardy na úspory energií. Nejvíc žádají důchodci
Money
Dotační byznys
Pokud vznikl takto složitý systém, logicky kolem toho vzniká dotační byznys, průmysl svého druhu. Máme stovky dotačních programů, ke každému vize a cíle, nespočet podrobných manuálů a vlastně dokonalou byrokratickou pavučinu. Z této změti se umí vymotat jen ti nejmazanější. Speciální agentury a poradenské firmy, které najdou potenciálnímu žadateli správnou výzvu, napíší žádost, nastaví indikátory, pohlídají všechny formality, aby vše hrálo na papíru. Zkušeně ví, za co se získávají body, jak žádosti čtou hodnotitelé, a co na ně funguje. Takže žadatelé outsourcují a platí poradce, aby jim dotaci získali a pohlídali, že nebude administrativní průšvih.
Co s tím?
Velmi snadné je uchýlit se k ideologické odpovědi, dotace jsou přece zlo a mají se zrušit. Jednoduché a chybné, tohle nás nikam neposune. Dotace jsou realita financování veřejného sektoru a projektů, bez nich se veřejný sektor zastavil. Ale samozřejmě platí, že dotační armagedon se stal tak administrativně náročným a přebujelým, že si Česko takový luxus nemůže dál dovolit. Potřebujeme ho osekat, zredukovat, zjednodušit, digitalizovat. Ale žádné zázračné řešení nevidím.
Skončily Vary, největší filmová (a lobbistická) událost roku. Rozdaly se ceny, unavení hosté odjeli domů plní zážitků. A filmů, české produkce nevyjímaje! Jak v Česku funguje financování české kinematografie pro Newstream popsal protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka. V tuzemské filmové branži se podle něj ročně protočí 12 miliard korun.
David Ondráčka: Vary, filmy a dotace. Bez nich to nejde
Názory
Podle mě by také měl vzniknout registr dotací po vzoru registru smluv u veřejných zakázek. Viděl jsem ve své praxi příklady, kdy na jeden projekt si stejná parta založila s.r.o, občanské sdružení, spolek, akciovku a na stejný účel žádala dotace u obce, kraje, ministerstva a EU fondů. Tomu by registr dotací mohl bránit a vnesl by do toho mnohem více světla.
