V polovině ledna se Tomáš Portlík stal prvním místopředsedou ODS. V podzimních komunálních volbách se chce stát primátorem Prahy. Spojenectví s TOP 09 a lidovci nechce rušit, dobře prý fungovalo. Vládnutí s Piráty je podle něj poněkud obtížné. „Když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak,“ říká Portlík.

Přinášíme druhou část rozhovoru s prvním místopředsedou ODS Tomášem Portlíkem, ve které se věnujeme jeho kandidatuře na post pražského primátora. První část rozhovoru najdete zde.

Chcete se stát pražským primátorem. Budete v podzimních komunálních volbách vystupovat jako Spolu, nebo jako ODS?

Regiony, stejně jako Praha, mají volnou ruku. Nikdo nikomu nebude přikazovat, co má nebo nemá udělat. V Praze se nám s kolegy z TOP 09 dobře vládlo. Za čtyři roky jsme se naučili být sehraným týmem. Neměli jsme žádné názorové rozstřely a byli jsme schopní táhnout za jeden provaz. I když jsme cítili, že máme jiný názor, dokázali jsme se shodnout. Nevidím důvod, proč bych přepřahal. Nyní začneme jednat o koalici s TOP 09 a s lidovci. My jsme se na věcech, jako třeba zdražení jízdného v MHD, dokázali shodnout. Dokázali jsme překonat řadu těžkých zkoušek, jako klub jsme fungovali jednotně. Teď jsme společně protestovali proti nápadu zavést od roku 2030 elektro taxi. Norma Euro 6 stačí, nebudeme přeregulovávat pražský trh.

Bude záležet na kolezích z TOP 09 a lidovců, jak se k naší nabídce postaví. Jsem rád, když máme širší koaliční potenciál, protože hodnotový žebříček, na kterém jsme tři roky stavěli, fungoval.

9 fotografií v galerii

Jaké jsou vaše hlavní priority, dejme tomu tři, které byste jako primátor chtěl naplňovat?

Jednoznačně chci zrychlit veřejné investice. Komunikovat s úřadem pro hospodářskou soutěž, se sněmovnou. Předjímat události, než se stanou. Být schopen řešit výběrová řízení dřív, než bude hrozit, že budou zabetonovaná na tři roky. Neslibovat nesmysly, jako byla záchrana Libeňského mostu. Takové pokusy jenom stojí daňového poplatníka peníze.

Druhou věcí, kterou bych chtěl zásadně zrychlit, je bytová výstavba. Máme řadu pozemků, které patří městu. Nedomnívám se, že město je ten správný správce, který má něco stavět. Víc bych soutěžil a pouštěl jednotlivé pozemky na trh. Aby naše majetky, které máme, vytvářely budoucí zdroje. Prahu čeká výstavba metra, na kterou nepřiplácí stát. Je potřeba, aby Praha se svými prostředky začala pracovat. Ne dělat byznys, jsme samospráva. Ale nezhodnocovat je. Na trhu s bydlením bychom měli postupovat radikálněji.

Jak chcete naložit s projektem Pražské developerské společnosti, která má záměr postavit v hlavním městě asi sedm tisíc bytů pro takzvané potřebné profese?

Do fáze přípravy soutěže to může fungovat. Samotné provedení má dělat ten, kdo to umí. Mám z Prahy 9 letitou zkušenost, že externí subjekty jsou procesně daleko schopnější projekty realizovat. Mnohem víc, než investiční odbor hlavního města nebo investiční odbor jakékoliv městské části. Měli bychom využívat inženýring a odbornost druhých stran. Naše zdroje nebudou nikdy na takové úrovni, ani platově, jako u profesionálů, kteří to dělají z druhé strany. My máme hlídat, zda stavějí to, co vyhráli v soutěži.

Je potřeba jednotlivé kroky rozhýbat, a ne pořád dokola říkat, pracujeme na tom, pracujeme na tom. Musíme do toho pohybu napnout všechny síly. Včetně bankovního sektoru.

A třetí priorita?

Jsou věci pro Prahu specifické. Které žádný jiný kraj vlastně nemá. Teď byl problém ve školství. Kvůli válce na Ukrajině má Praha problém daleko větší než jiné kraje. V Praze je asi třicet procent všech uprchlíků. Kapacity silnic, zdravotnictví nebo škol tomu neodpovídají. Máme přeplněné školy a je tlak na výstavbu základních a středních škol. Stejně tak trochu tlačit zdravotní střediska. Severovýchod Prahy se bude rozvíjet a bude potřeba jednat o nové nemocnici. Nechci být kritický k nemocnicím, ale každý, kdo byl někdy na Bulovce, cítí, že bychom nějaké moderní zdravotní středisko potřebovali.

Takže podporujete projekt nemocnice v Letňanech?

Samozřejmě. O nemocnici v Letňanech každý rozumný člověk za posledních deset let uvažoval. Severovýchod Prahy je z hlediska zdravotních služeb neobsloužen.

Velkým tématem pro Pražany je doprava. Z různých pohledů, zdražování MHD, cyklopruhů nebo parkování. Jaké máte plány v této oblasti?

V poslední době jsme jakoby přešli na mantru, že auta jsou problém. Dáváme větší prostor chodcům, cyklistům. Ale na spoustě cyklopruhů cyklisté nejezdí. V domnění, že když řidičům znepříjemníme život, tak oni budou jezdit jinak. Tím jsme však přenesli problém z jednoho místa na jiné. Představa byla, že když zavřeme velkou část centra města pro auta, tak se problém vyřeší. My jsme nesouhlasili, protože problém přenesete do jiného místa.

Když jsme chtěli zvýšit cenu v MHD, jediným argumentem protistrany bylo, že nemůžeme zdražovat, protože by lidé šli do aut. Problém není, že by lidé kvůli tisícikoruně přešli do aut. Jde o to, že lidé prostě autem chtějí jezdit. My bychom neměli být regulátoři, kteří říkají, nesmíte. Můžeme se bavit o emisích, jako jsme se bavili v souvislosti s taxislužbou. Ale nemůžeme někomu zakázat, aby nějaký dopravní prostředek nevyužil. Můžeme motivovat.

Co se týká pražského okruhu, Martin Kupka byl tím, který výrazně posunul úsek dálnice D1 číslo 511. Hodně posunul dokumentace pro povolování úseků 518, 519 a 520. Mezitím jsme kolegům v koalici nabídli, aby nějakým způsobem vylepšili modré zóny. Výsledkem bylo, že kolega Hřib až absurdně přišel se zákazem elektromobilů, které měly za stokorunu možnost parkovat prakticky všude. Navrhli jsme, aby se Pražané mohli pohybovat po celém městě a nemuseli sledovat, zda je tam modrá zóna. Dopadlo to tak, že máme padesát procent slevu na elektromobily, ale nemáme stoprocentní cenu pro kohokoliv, kdo by ji chtěl zaplatit. Zóny máme jednoznačně dotáhnout. Až potom si můžeme říct, kde budeme víc chránit centrum.

Co se týká cyklopruhů, znělo tady, že když je nakreslíme všude, přijde rapidní nárůst cyklistů. No, možná jejich podíl narostl o sto procent, ale z 0,01 na 0,02. Máme vytvářet příležitosti, ale ne to za každou cenu cpát všude. Cyklostezky nemají být prvkem ideologického boje.

Praha pracuje s rozpočtem přes sto miliard korun. Často se ovšem nedaří investiční část rozpočtu utratit. V čem je chyba?

První dva roky současné koalice jsme řešili ředitele odboru investic. Sehnat dobrého ředitele investic ve veřejné správě není triviální úkol. To je základ. Druhé, co vidíme, je, že máme schválené investice, ale nevyčerpáme je. Ať jde o linku metra D, Euspu (agentura EU pro kosmický program – pozn. red.), nebo Libeňský most. Proč? Protože to končí na úřadu pro hospodářskou soutěž. Tam se tři, čtyři roky dohadujeme. Jedná se o miliardové zakázky.

Jaký je váš koaliční potenciál při podzimních volbách do zastupitelstva hlavního města?

Můj sen je mít koaliční potenciál co nejširší. Líbilo se mi, když v roce 2006 vyhrál Pavel Bém. ODS mohla s přehledem sestavit jednobarevnou vládu. Ale on vzal jednoho představitele strany Zelených a členku evropských demokratů, a vzal je do vlády města. Pro vládu je potřeba mít co nejširší konsenzus. Strašně by se mi líbilo mít široký koaliční potenciál. Tomu jsem třeba u mě na Praze 9 přizpůsoboval vyjednávání po volbách. Vždy jsem přibíral partnery, s kterými jsem byl schopný se dohodnout. Ve finále jsme táhli za jeden provaz. A díky tomu jsme byli i dynamičtější. Zvyk je železná košile. Nic v tom měnit nebudu, vždy to fungovalo a vyplatilo se to.

Jaký je potenciál spolupráce s Piráty, s kterými jste aktuálně ve městě v koalici, ale v rámci celostátní politiky se vymezili vůči koalici i vaší straně?

Nevím. Jsem aktuálně trochu zaujatý. Pro mě vládnout v Praze s Piráty znamenalo hodně vládnout se Zdeňkem Hřibem. Tam když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak. Což je složité, když máte najít konsenzus třeba na dopravě nebo na čemkoliv jiném. Když jsme projednávali rozpočet, vždy to byl výsledek nějaké dohody. To pro Zdeňka Hřiba po celých tři a půl roku neplatilo. Často otáčel názor. Vládnutí s nimi vidím tímto prizmatem. Druhým problémem je, že Piráti si v průběhu koalice často hráli mezi sebou. Když nemá koaliční partner jeden jazyk a často vás překvapuje, těžko můžete vytvářet stabilní politiku. Uvidíme.

Zimní olympijské hry 2026 slibují nejen sportovní podívanou, ale i mimořádný byznys pro sázkové kanceláře. Tipsport odhaduje, že objem přijatých sázek může dosáhnout až 650 milionů korun. Klíčovým tahákem je návrat hráčů NHL do olympijského hokejového turnaje, který podle bookmakerů výrazně zvyšuje zájem fanoušků i příležitostných sázkařů.

Zimní olympijské hry patří pro sázkový byznys tradičně k vrcholům čtyřletého cyklu. Nadcházející ročník v roce 2026 by však mohl posunout historické statistiky. Podle odhadů společnosti Tipsport se celkový objem sázek českých klientů vyšplhá až k hranici 650 milionů korun. Pro srovnání: při hrách v roce 2022, kterých se neúčastnili hokejisté z NHL, přijala společnost sázky za přibližně 568 milionů korun, zatímco v roce 2018 to bylo zhruba 460 milionů.

Hlavním motorem růstu je právě návrat nejlepších hokejistů světa na olympijský led. Kompletní účast hráčů NHL posouvá podle bookmakerů atraktivitu turnaje na výrazně vyšší úroveň a zvyšuje ochotu fanoušků sázet nejen na jednotlivé zápasy, ale i na celkové umístění týmů.

Hokej táhne, ale není sám

Zájem sázkařů se však tradičně nekoncentruje pouze na hokej. Dlouhodobě silné objemy sázek generují i další zimní disciplíny, zejména ty, v nichž má Česko medailové ambice. Mezi nejsledovanější patří rychlobruslení, snowboard, biatlon,alpské lyžování, a také sázky na celkový počet medailí české výpravy.

Bookmakeři očekávají výraznou aktivitu kolem známých českých jmen. V kurzech i sázkařském zájmu se promítají především výkony Ester Ledecké, Evy Adamczykové či mladého rychlobruslaře Metoděje Jílka. Odhady hovoří o tom, že česká výprava by mohla přivézt minimálně čtyři medaile.

Vedle domácích hvězd lákají i globální sportovní ikony. Sázkaři často tipují medailové umístění elitních běžců na lyžích, špičkových alpských lyžařů či dalších dominantních postav zimních sportů.

Sázení „srdcem“ i kalkulem

Specifickým rysem olympijských her je vlastenecký rozměr sázek. Čeští klienti podle bookmakerů pravidelně podporují domácí reprezentanty bez ohledu na kurzovou pravděpodobnost.

Výrazně se to projevuje u hokeje. Největší počet tiketů na zisk zlata sice směřuje na Kanadu, hned druhý nejvyšší počet však drží česká reprezentace. Z kurzového pohledu přitom Češi nepatří k hlavním favoritům, řadí se zhruba na páté místo za Kanadu, USA, Švédsko a Finsko.

Realističtější medailové naděje vidí bookmakeři v individuálních sportech, například ve snowboardingu či rychlobruslení. Právě kombinace racionálních tipů a „srdcařských“ sázek tradičně zvyšuje celkový objem přijatých tiketů.

Efekt svátečních sázkařů

Olympiáda má ještě jeden významný ekonomický efekt: aktivuje takzvané sváteční sázkaře. Jde o fanoušky, kteří běžně nesázejí, ale při velkých sportovních událostech si vsadí příležitostně.

Jejich aktivita vrcholí zejména ve chvílích, kdy čeští sportovci bojují o medaile. Krátkodobé nárůsty zájmu se promítají jak do online sázek, tak do live bettingu v průběhu závodů.

Šance pro menší sporty

Olympijské hry zároveň otevírají prostor disciplínám, které stojí mimo hlavní mediální proud. Právě zde vidí sázkové kanceláře zajímavý růstový potenciál.

Menší sporty přitahují pozornost nejen sportovními příběhy, ale i kurzovou atraktivitou. Bookmakeři mají při jejich vypisování méně dat a algoritmických podkladů, což zvyšuje nejistotu, a tím i příležitost pro zkušené sázkaře hledající hodnotu v kurzech.

Příkladem je rostoucí zájem o curling, zejména o soutěže smíšených dvojic, kde české reprezentace v minulosti přitáhly nečekaně vysokou sázkařskou pozornost.

Gigantické sázky na umělou inteligenci. Partneři OpenAI si půjčili 2 biliony na budování infrastruktury

Money

Partneři projektů datových center americké společnosti OpenAI si půjčili téměř 100 miliard dolarů (dva biliony korun), jejichž splacení závisí na úspěšnosti tohoto ztrátového start-upu. Jen firmy SoftBank, Oracle a CoreWeave už si půjčily nejméně 30 miliard dolarů, aby investovaly do OpenAI nebo její infrastruktury, vyplývá z analýzy listu Financial Times.

ČTK

Přečíst článek