Česká inflace je stejná jako na „eurovém“ Slovensku. Je to důvod pro přijetí eura?

Vývoj české ekonomiky je příznivější, než se takřka všichni experti loni v létě či na podzim domnívali. Letos v ekonomickém oddělení Trinity Bank očekáváme, že vykáže růst 0,3 procenta. V příštím roce pak 2,4 procenta. Takže se Česko vyhne jakékoli hlubší či vleklejší recesi.

Domníváme se ovšem, že inflace se projeví jako až nečekaně neústupná. Předpokládáme sice, jako Česká národní banka, její pokles do jednociferného pásma už během letošního léta. Avšak obtížnější bude ji stlačit ke kýženému cíli ČNB ve výši dvou procent. Obáváme se, že to se neobejde bez dalších negativních dopadů na české hospodářství. Ty nemusí nutně spočívat hned v recesi, ale třeba v pomalejším vzestupu životní úrovně obyvatelstva, než na jaký jsme byli zvyklí v letech před válkou a pandemií. To samozřejmé může mít i svůj neblahý sociální rozměr. Nelze bohužel vyloučit posilování polarizačních tendencí v rámci společnosti a vzestup populismu na politické scéně.

Firmy už jsou z nejhoršího venku. Vítáme jejich křehký optimismus, říká bankéř Prokop

Money

Po letech spojených s uzavíráním provozů a energetickou krizí začínají mít české firmy už zase chuť opatrně investovat a rozšiřovat podnikání. Nálada českých firem a podnikatelů se vrací podle Indexu očekávání firem, který dnes zveřejnila ČSOB, do období před příchodem pandemie covid-19. „České firmy jsou neuvěřitelně vitální a schopné ustát ekonomické nástrahy a výzvy, a to nás vede k mírnému a velmi křehkému optimismu do budoucna,“ zdůraznil v rozhovoru Pavel Prokop, výkonný ředitel firemního bankovnictví ČSOB. 

Věra Tůmová

Přečíst článek

Inflace se může trvaleji, než ČNB nyní předpokládá, pohybovat například kolem úrovně pěti procent. Z historie je známo jen velice málo příkladů, kdy se podařilo inflaci zcela zkrotit bez výraznějších negativních sociálních dopadů, potenciálně včetně růstu míry nezaměstnanosti.     

Nepříznivé sociální dopady ekonomického vývoje ještě zvýrazní nápravná vládní opatření, zejména konsolidační balíček, který však ve značné míře považujeme za nezbytný z hlediska dalšího dlouhodobého rozvoje celé české společnosti a ekonomiky a za žádoucí, zejména s ohledem na její fiskální udržitelnost. Máme za to, že vláda by v rámci balíčku měla klást ještě větší důraz na škrty na výdajové straně. Razantněji by mohla redukovat provozní výdaje státu, například tedy snižovat početní stavy zaměstnanců placených z veřejných rozpočtů. Musí však jít o škrty promyšlené, nikoli „tupé“. Musí se tedy například redukovat počet agend nebo samospráv, a teprve potom snižovat stavy zaměstnanců placených z veřejných peněz.

Poměrně dobrý stav veřejných financí

Stav českých veřejných financí považujeme za nadále poměrně dobrý. Přes výrazné tempo růstu zadlužení v uplynulých třech letech a konec konců i letos si nemyslíme, že jdeme řeckou cestou, ani že spějeme ke státnímu bankrotu. O tom ostatně svědčí to, že žádná z renomovaných ratingových agentur dosud Česku nezhoršila své hodnocení. Je pravda, že dvě ze tří nejvýznamnějších ratingových agentur loni zhoršily Česku ratingový výhled, ne však rating samotný. Ke zhoršení výhledu došlo však i v obavách z průběhu skončené topné sezóny. Ta však, jak víme, proběhla mnohem příznivěji, než se i ratingové agentury obávaly.

Pokud tedy vláda dokáže prosadit konsolidační balíček v navrhovaném objemu necelých sto miliard pro rok 2024, věříme, že ratingové agentury Česku ani v jednom z případů rating nezhorší a že už příští rok Česko stáhne úroveň veřejného zadlužení pod úroveň tří procent HDP. Tím pádem by vláda splnila svůj klíčový volební slib spočívající alespoň v základní stabilizaci veřejných financí nejpozději v roce 2025. Česko by tak také poprvé od roku 2019 splňovalo maastrichtské kritérium pro přijetí eura spočívající v dostatečně nízké úrovni rozpočtových schodků.

Lukáš Kovanda: Potrefené husy. Odbory řvou strachem, děsí je ztráta vlivu

Názory

Proč odbory konsolidační balíček ve skutečnosti tolik naštval? Bojí se o stravenky, multisportky a o to, že ztratí nátlakovou sílu svého lobbingu, píše ve svém komentáři ekonom Lukáš Kovanda.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Pro přijetí eura ovšem nyní nevidíme pádný ekonomický důvod. Česko by jeho přijetím přišlo o vlastní měnovou politiku. Tu si nyní může „šít na míru“. Politiku ČNB kladoucí v posledním necelém roce na zpevňování koruny, namísto zvyšování sazeb, považujeme za poměrně úspěšnou. Uvažme, že podle nejnovějších čísel Eurostatu vykazuje Česko stejnou inflaci jako „eurové“ Slovensko – 14 procent.

Po přijetí eura by se Česko muselo přizpůsobovat potřebám a zájmům dvou desítek dalších zemí. Místo pomyslného „obleku na míru“ by tedy vyfasovalo nepříliš padnoucí „skafandr“. Ten jej však, pravda, může lépe chránit při opravdu závažných mezinárodních ekonomických krizích. Tak jako skafandr vás lépe ochrání v extrémních podmínkách. Ovšem pokud je počasí či okolní podmínky normální, lépe vám vždy bude v obleku na míru. 

Koruna je kvalitní měna. Takže s eurem Česko získá právě hlavně lepší ochranu pro opravdu těžké ekonomické časy, než jakou představuje koruna. Ale tato výhoda nyní nepřevyšuje nevýhody z eura plynoucí. Je to jiná v situace než v Chorvatsku nebo Bulharsku, které se pro euro rozhodli, neboť veřejnost v těchto zemím dlouhodobě neměla důvěra v domácní měnu – ani chorvatská, ani bulharská měna nejsou na rozdíl od koruny z toho hlediska kvalitní. 

Hlavními nevýhodami eura je zmíněná ztráta nezávislé měnové politiky, tedy onoho „obleku na míru“, ale také ztráta možnosti dohánět vyspělejší země EU, jako je Německo nebo Nizozemsko, prostřednictvím posilování vlastní měny, koruny. Doháněli bychom je pak pouze prostřednictvím inflace. Pro obyvatelstvo ČR je lepší dohánět bohatší země EU jak posilováním měny, tak inflací než jenom inflací, tedy zdražováním. 

Dostatečnou záruku ukotvení v západních strukturách představuje české členství v EU a NATO. Tato členství nikdo ze soudných kritiků brzkého přijetí eura nezpochybňuje.