Pavel Maurer: Odpadlý odpad?

Gastroinfluencer Pavel Maurer se ve svém novém komentáři protentokrát nepustil do pojednání o skvělých jídlech. Zaměřil se na mnohem méně záživnější téma. Ovšem nikoli nepodstatné.

Všichni pořád něco vyhazujeme! Naše civilizace sice vyvíjí neuvěřitelné technologie recyklace, ale stejně to nestačí. Jako příklad uvedu svoji vlastní rodinu:

Hned za rohem máme tři popelnice na třídění odpadu a tak zodpovědně chodíme s taškami plastů, papíru a se sklenicemi. Nejsem moc dobrý v počtech, tak mi odpusťte, že některé odhady mám trochu „přes prsty“, ale domnívám se, že nejsem vůbec daleko od skutečného stavu věcí.

Každý týden naházím s velkým třískáním do popelnice na sklo zhruba 15 sklenic. Víno, minerálky, skleněné konzervy. Máme smíšenou, takže, díky Bohu, nemusím třídit sklo čiré a barevné. Potom zhruba každé tři dny chodím s papírem a stejně tak s plasty, s těmi častěji. Mám doma také biopopelnici, která je poskytnuta zdarma a tak svědomitě třídím i běžný domácí odpad od trávy, listí, kořenů, případně staré půdy z květináčů. Naše ulice není moc velká, ale stejně popelnice dost často přetékají. Myslím, že na velkých sídlištích to musí občas být dost velký problém.

Pavel Maurer: Ochutnal jsem hady, čolky i mořské kreatury. A stejně mi nejvíc chutnají francouzské brambory mého táty

Enjoy

Gastroinfluencer Pavel Maurer za svůj život ochutnal nevídané. Chuťovému dobrodružství se vystavuje často a rád. Na své gastronomické cestě ale došel k důležitému poznání, že v jednoduchých pokrmech je nezapomenutelná krása.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Není málo popelnic?

Jako amatérský statistik jsem si zkoušel představit, že dvanáct domů v naší ulici vyprodukuje přibližně stejné množství odpadu jako naše domácnost a dostal jsem se k hrůzyplným číslům! Vlastně vůbec nechápu, jak se to dá jen s pár „veřejnými recyklačními popelnicemi“ zvládnout. Pokud někdo postaví třebas i pětinásobný počet popelnic před dvanáctipatrový panelák se sedmi vchody, tak se to přece vůbec nikam nevejde?

Já mohu alespoň vracet láhve od piva! V některých zemích EU výraz: „vratné láhve“ neexistuje. A to některé lahvičky od piva nebo vína jsou tak krásně designové, že mi trhá srdce s nimi praštit do popelnice! Také si pamatuji, že když moje dcera žila v Chicagu, tak jsme do některých supermarketů chodili vždy s vlastními taškami, protože nám za každou odpustili půl dolaru. Ono je to skoro nic ve srovnání s víkendovým nákupem za 200 dolarů, ale potěší to srdce i dobré svědomí. Od té doby jsem vycepován a nosím vlastní tašky na nákup, ať jsem doma, či kdekoli na světě. Věřím, že to má smysl.

Pavel Maurer: Zpomalený tuňák. Vědci opět zasahují pánubohu do jeho díla

Enjoy

Tuňák má vynikající maso. Je to ryba, které se ne náhodou přezdívá „mořská kráva”, protože maso je hovězímu vizuálně podobné a navíc chutná méně „rybně”. Tuňáka si rádi dají i ti, kdo na ryby moc nejsou. Má málo kostí, maso je delikátní, jeho úprava má mnoho variant, takový lehce propečený steak z tuňáka potěší každého gurmána.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Týden bez odpadu

V nadcházejícím zářijovém týdnu se v Česku uskuteční nejen záplava oblíbených vinobraní, ale také další ročník „Týdne bez odpadu“. Mezinárodní událost, jejímž cílem je inspirovat k minimalizaci odpadu a také k udržitelnějšímu životním stylu. Myslím, že je to na každém z nás, zda se budeme snažit pouze tento týden, zda trochu změníme alespoň jeden „odpadový zlozvyk“, třeba, že si budeme balit svačiny do krabiček na více použití místo jednorázových igeliťáků, nebo zavřeme kohoutek s vodou, po dobu co si čistíme zuby, že použijeme vícekrát petku (pokud jsme si ji vůbec pustili do domácnosti), že použijeme stonky od petržele, různé slupky od zeleniny na vývar, který se nám pak hodí skoro vždycky při vaření a nebo dokonce že zásadně přebudujeme systém svého plýtvání.

A nebo taky, že to všechno budeme ignorovat, ať se snaží stát a velké firmy! Nedělám si velké naděje, stejně budeme pořád vytvářet nějaký odpad. Ono - bezodpadově žít - je někdy velmi těžké v hektickém stylu především městského života. Ale stejně by nás to mělo alespoň trochu inspirovat.

Všechno to máme v hlavě a odpadky nevytváří jen naše civilizace, ale jsme to my, každý den, kdy bezmyšlenkovitě plýtváme ve chvílích, kdy to mnohdy není vůbec potřeba.