Pavel Maurer: Odpadlý odpad?
Gastroinfluencer Pavel Maurer se ve svém novém komentáři protentokrát nepustil do pojednání o skvělých jídlech. Zaměřil se na mnohem méně záživnější téma. Ovšem nikoli nepodstatné.
Všichni pořád něco vyhazujeme! Naše civilizace sice vyvíjí neuvěřitelné technologie recyklace, ale stejně to nestačí. Jako příklad uvedu svoji vlastní rodinu:
Hned za rohem máme tři popelnice na třídění odpadu a tak zodpovědně chodíme s taškami plastů, papíru a se sklenicemi. Nejsem moc dobrý v počtech, tak mi odpusťte, že některé odhady mám trochu „přes prsty“, ale domnívám se, že nejsem vůbec daleko od skutečného stavu věcí.
Každý týden naházím s velkým třískáním do popelnice na sklo zhruba 15 sklenic. Víno, minerálky, skleněné konzervy. Máme smíšenou, takže, díky Bohu, nemusím třídit sklo čiré a barevné. Potom zhruba každé tři dny chodím s papírem a stejně tak s plasty, s těmi častěji. Mám doma také biopopelnici, která je poskytnuta zdarma a tak svědomitě třídím i běžný domácí odpad od trávy, listí, kořenů, případně staré půdy z květináčů. Naše ulice není moc velká, ale stejně popelnice dost často přetékají. Myslím, že na velkých sídlištích to musí občas být dost velký problém.
Gastroinfluencer Pavel Maurer za svůj život ochutnal nevídané. Chuťovému dobrodružství se vystavuje často a rád. Na své gastronomické cestě ale došel k důležitému poznání, že v jednoduchých pokrmech je nezapomenutelná krása. 
Pavel Maurer: Ochutnal jsem hady, čolky i mořské kreatury. A stejně mi nejvíc chutnají francouzské brambory mého táty
Enjoy
Není málo popelnic?
Jako amatérský statistik jsem si zkoušel představit, že dvanáct domů v naší ulici vyprodukuje přibližně stejné množství odpadu jako naše domácnost a dostal jsem se k hrůzyplným číslům! Vlastně vůbec nechápu, jak se to dá jen s pár „veřejnými recyklačními popelnicemi“ zvládnout. Pokud někdo postaví třebas i pětinásobný počet popelnic před dvanáctipatrový panelák se sedmi vchody, tak se to přece vůbec nikam nevejde?
Já mohu alespoň vracet láhve od piva! V některých zemích EU výraz: „vratné láhve“ neexistuje. A to některé lahvičky od piva nebo vína jsou tak krásně designové, že mi trhá srdce s nimi praštit do popelnice! Také si pamatuji, že když moje dcera žila v Chicagu, tak jsme do některých supermarketů chodili vždy s vlastními taškami, protože nám za každou odpustili půl dolaru. Ono je to skoro nic ve srovnání s víkendovým nákupem za 200 dolarů, ale potěší to srdce i dobré svědomí. Od té doby jsem vycepován a nosím vlastní tašky na nákup, ať jsem doma, či kdekoli na světě. Věřím, že to má smysl.
Tuňák má vynikající maso. Je to ryba, které se ne náhodou přezdívá „mořská kráva”, protože maso je hovězímu vizuálně podobné a navíc chutná méně „rybně”. Tuňáka si rádi dají i ti, kdo na ryby moc nejsou. Má málo kostí, maso je delikátní, jeho úprava má mnoho variant, takový lehce propečený steak z tuňáka potěší každého gurmána. 
Pavel Maurer: Zpomalený tuňák. Vědci opět zasahují pánubohu do jeho díla
Enjoy
Týden bez odpadu
V nadcházejícím zářijovém týdnu se v Česku uskuteční nejen záplava oblíbených vinobraní, ale také další ročník „Týdne bez odpadu“. Mezinárodní událost, jejímž cílem je inspirovat k minimalizaci odpadu a také k udržitelnějšímu životním stylu. Myslím, že je to na každém z nás, zda se budeme snažit pouze tento týden, zda trochu změníme alespoň jeden „odpadový zlozvyk“, třeba, že si budeme balit svačiny do krabiček na více použití místo jednorázových igeliťáků, nebo zavřeme kohoutek s vodou, po dobu co si čistíme zuby, že použijeme vícekrát petku (pokud jsme si ji vůbec pustili do domácnosti), že použijeme stonky od petržele, různé slupky od zeleniny na vývar, který se nám pak hodí skoro vždycky při vaření a nebo dokonce že zásadně přebudujeme systém svého plýtvání.
A nebo taky, že to všechno budeme ignorovat, ať se snaží stát a velké firmy! Nedělám si velké naděje, stejně budeme pořád vytvářet nějaký odpad. Ono - bezodpadově žít - je někdy velmi těžké v hektickém stylu především městského života. Ale stejně by nás to mělo alespoň trochu inspirovat.
Všechno to máme v hlavě a odpadky nevytváří jen naše civilizace, ale jsme to my, každý den, kdy bezmyšlenkovitě plýtváme ve chvílích, kdy to mnohdy není vůbec potřeba.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
