Pavel Maurer: Ochutnal jsem hady, čolky i mořské kreatury. A stejně mi nejvíc chutnají francouzské brambory mého táty

Gastroinfluencer Pavel Maurer za svůj život ochutnal nevídané. Chuťovému dobrodružství se vystavuje často a rád. Na své gastronomické cestě ale došel k důležitému poznání, že v jednoduchých pokrmech je nezapomenutelná krása.

Nesnáším, když se mne někdo zeptá, co jsem ve svém „gastronomickém“ životě jedl nejlepšího, případně nejhnusnějšího. To je pro mne smrtící situace z mnoha důvodů. Zaprvé já nechci, ani neumím bilancovat celý svůj život. Pamatuji si velmi dobře, co jsem snědl za poslední rok tak odporného, že už to nechci nikdy více okusit. I to, co bylo tak skvělé, že se nemohu dočkat, až si tu delikatesu dám znovu! Abych byl zcela upřímný, takových jídel je fakt velmi málo.

Šéfkuchařka Alcronu ráda experimentuje, jejím menu jsem byl ohromen, říká gurmet Maurer

Leaders

Eliška Hromková je pozoruhodný úkaz české gastronomické scény. Původně si myslela na kariéru architektky, pohodlí kanceláře ale vyměnila za frkot v kuchyni. Učila se od michelinských špiček a teď sama šéfuje legendárnímu Alcronu. A velmi úspěšně, dodává novinář a gurmet Pavel Maurer, který Elišce položil několik rychlých otázek. Jak jde ze stručných a přesných odpovědí tušit, pracovní tempo těch nejlepších šéfkuchařů je skutečně vražedné. Na každé minutě jednoduše záleží. I tak má jejich pracovní den i 14 hodin, jak potvrzuje první žena šéfkuchařka slavného Alcronu.

Pavel Maurer

Přečíst článek

V jistém smyslu mám však ve své chuťové paměti zakódovány jednoduché pokrmy, na které se mi vždy sbíhají sliny. Třeba „francouzské“ brambory mého táty, zeleninová polévka z vlastní zahrady od mé moravské babičky a její rybízový koláč, solené a pražené kešu, černá čokoláda, chleba s domácím sádlem, cibulí, vařeným vejcem a pepřem od svého strýce nadosmrti kostelníka a bývalého kulaka.

Také miluji domácí česnečku, italské šalvějové rizoto, stejk z modroploutvého tuňáka, bramborovo-dýňové noky s šalvějí z vlastní zahrádky a vejce na všechny způsoby od naší povltavské sousedky.

Měl jsem to štěstí ochutnat nevídané delikatesy

Měl jsem tu nádhernou příležitost ochutnat nevídané delikatesy, namátkou třeba játra z mořského ďasa nebo rybí párečky s planktonem, také jsem si párkrát dopřál chobotonici na všechny způsoby anebo mušle, které jsem si sám nasbíral na mořském dně. Jedl jsem také krétskou vesnickou specialitu - jehněčí žaludek dušený v zelenině a omotaný střívky ze stejného zvířete. Pochutnal jsem si i na divokém králíkovi na bylinkách na ostrově Ischia, kde je na kopci nad mořem restaurace, která nevaří nic jiného a na loukách kolem vidíte jak vám poskakuje vaše večeře.

Na dovolené se diety nedrží. A nebuďte jako Američani, věřte šéfkuchaři, radí Pavel Maurer

Enjoy

Léto je tu a s ním i čas dovolených a poznávání nových míst, kultur i gastronomických specialit. Doby, kdy si Češi na cestu k moři přibalili paštiky a konzervy, jsou naštěstí dávno pryč. A v čase silné koruny se v řadě destinací můžeme i poměrně "levně" najíst. Gastronovinář a gurmet Pavel Maurer se pro Newstream podělil o své tipy, jak si z takové gastrotour neodvézt i nějakou tu potíž.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Jedl jsem také mauricijské mořské ježky, vlastně zaživa, jen polité bílým vínem a zakápnuté olivovým olejem. Párkrát jsem si dopřál galicijskou specialitu - percebes (husokrký vilejš), nesmírně drahou žížalku složitě odtrhávanou z útesů v příboji. V Koreji, Japonsku a v Kambodži v době války Rudých Khmérů jsem jedl, vlastně ani pořádně nevím co. Mohli to být hadi? Psi? Ale také čolci, nevídané mořské kreatury. A k tomu vynikající rýžové želé a domácí teplé saké.

Chuťová dobrodružství nejsou pro všechny

Člověk často podstupuje mnohem hrůznější nebezpečí než jen to, že ochutnává nová jídla a nové nápoje. Je to prostě dobrodružství chuti. Ne každého tyhle kulinární zvláštnosti přitahují, stejně jako mne neláká bungee jumping, nepotřebuji se potápět se žraloky ani potkat africké gorily na dosah ruky, nemusím řídit ferrari (i když to bych se možná nechal přemluvit).

Dokonce, byť jsem gastronaut, netoužím navštívit michelinskou restauraci Julese Verna umístěnou na Eiffelovce. Ani nechci hrát v casinu v Las Vegas, i kdyby mi někdo věnoval 1000 dolarů. Asi bych je raději projedl v nějakém podniku poblíž, byť americké restaurace mají skutečně v mnoha ohledech jiný standard, než jsme my Evropani zvyklí.

Pavel Maurer: Zpomalený tuňák. Vědci opět zasahují pánubohu do jeho díla

Enjoy

Tuňák má vynikající maso. Je to ryba, které se ne náhodou přezdívá „mořská kráva”, protože maso je hovězímu vizuálně podobné a navíc chutná méně „rybně”. Tuňáka si rádi dají i ti, kdo na ryby moc nejsou. Má málo kostí, maso je delikátní, jeho úprava má mnoho variant, takový lehce propečený steak z tuňáka potěší každého gurmána.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Moje chuťová paměť se totiž stále více zjednodušuje. Jsem vděčný za jídla jednoduchá, za ingredience, které hned poznám. Jsem i rád, když kuchař představí některé pokrmy kreativnější formou, než je obvyklé, ale vždy nakonec dávám přednost spíš obsahu než formě. Jedno je však vždy jisté - pokud se mě někdo zeptá, jaké nezapomenutelné jídlo jsem jedl před týdnem nebo měsícem, a já si nevzpomenu, tak zbývají dvě možnosti: buď to nestálo za nic, nebo mi už vynechává moje neomylná chuťová paměť!

Nejezte blbě! s Pavlem Maurerem exkluzivně na Newstreamu

Pavel Maurer: Chefka Miluše Makó vaří bez masa. Ale pochutnají si u ní i zarytí milovníci steaků

Enjoy

Šéfkuchařka Miluše Makó z Green Table uzavírá sérii „tři chefky v Praze”, které na Newstreamu postupně představil novinář a gurmet Pavel Maurer. Miluše už od dětství měla kladný vztah k zelenině, její dědeček byl totiž zelinář. Není proto divu, že zakotvila u vegetariánské a veganské kuchyně, která ale chutná i pravověrný masožravcům.

Pavel Maurer

Přečíst článek