Obyčejný byznys: V Družstvu byl klid, jako živnostník jsem se nadřel mnohem víc, říká zámečník
Josef Kučera se vyučil zámečníkem koncem sedmdesátých let a řemeslu se stále věnuje. „Po zhruba 45 letech práce se železem mám na co vzpomínat,” říká s tím, že teď už živnost postupně utlumuje. Přinášíme další díl seriálu Obyčejný byznys.
Na své začátky v osmdesátých letech vzpomíná Josef rád. Po vojně jsem u nás na vsi nastoupil do JZD, kde jsem svařoval ohrady, opravoval techniku, a vlastně dělal všechnu práci se železem,” popisuje profesní start.
V té době se také oženil a s pomocí družstevní půjčky a materiálu postavil rodinný domek. Čas ubíhal až přišel rok 1989 a následné změny. „Začátkem devadesátých let se poměry v JZD výrazně změnily, přišly restituce a družstvo se výrazně zmenšilo,” vykresluje porevoluční dobu a její dopady na vesnici. Družstvo začalo zeštíhlovat i personálně, nejdřív dle něj skončila truhlárna a pak přišli na řadu zámečníci a další profese. „JZD už dál řemeslníky nemohlo udržet, protože se snížily výnosy a tím i přísun peněz,“ vypráví.
„S hledáním nové práce to bylo na vsi i v okresních městech špatné. Všude byla naopak nervozita z propouštění. Navíc nemám řidičák, tak by bylo těžké někam dojíždět,” popisuje Josef divoká devadesátá léta.
Na vlastních nohou
Rozhodování o tom, kam se vrtnout měl o to jednodušší. Zaměstnat v oboru se prakticky nemohl, a tak se pustil na cestu drobného živnostníka. Od družstva si pronajal nevyužitou stodolu a začal zařizovat dílnu. Štěstí v začátcích měl i v tom, že JZD mu za zůstatkovou cenu odprodalo vybavení ze svého zrušeného zámečnictví. Mašiny tak měl, prostor taky a teď začala nejdůležitější část podnikání. Musel sehnat zákazníky. „Nejdřív jsem v podstatě pokračoval v práci pro družstvo a nová hospodářství, pak se začali obracet i další klienti a živnost se začala rozbíhat,” pokračuje ve svém vyprávění.
Největší posun živnostenské kariéry zažil v půli devadesátých let, kdy získal dlouhodobou zakázku pro nedalekou designovou firmu, která na export vyrábí kovový nábytek a bytové doplňky. „To byl opravdu zlom. Pravidelně vozili kamion kovových polotovarů a já je kompletoval. Opakovalo se to v intervalu zhruba dvou týdnů a spolupráce trvá v podstatě dodneška, ale už ji utlumuji a velké zakázky musím odmítat,” hovoří o současném pracovním vytížení.
Důvodů k tomu má několik. Družstvo neúnosně zvedlo nájemné, zdražily energie, s blížící se sedmdesátkou ubývá sil, a hlavně si vybudoval menší dílnu u svého domu, kde má veškeré potřebné vybavení včetně kovářské výhně. „Celý život jsem si chtěl vyzkoušet technologické postupy při kování nožů. Na to mám teď konečně čas. K tomu vykovávám drobné doplňky, které pak vnučka prodává na poutích, či trzích,” říká o své zábavě i přivýdělku na hospodu k důchodu.
Na peníze si zámečník nestěžuje. „Nepotřebuju auto, všude si zajedu na kole, nekouřím a tady ve vsi si seženu co potřebuju, k doktorovi mě hodí jednou za čas dcera a žijeme s manželkou skromně,” říká Josef, který za svou jedinou neřest považuje pivo. „Obden s kamarády chodíme do hospody u hřiště, probereme novinky dáme tak pět piv a jdeme spát. Tady na vsi, a navíc v penzi je život jednoduchý, hlavně nikam nespěcháme,” popisuje zámečník, který je zároveň vášnivým holubářem.
Na rohu Lublaňské ulice a náměstí I.P. Pavlova, které představuje jednu z nejrušnějších lokalit hlavního města, má houslařský ateliér Tomáš Vávra. Z ruchu velkoměsta se zde rázem přenesete do jiného století. Tomáš je totiž již čtvrtou generací houslařského rodu, který zde svůj ateliér provozuje od roku 1967 a od té doby se zde příliš nezměnilo, protože výroba a opravy houslí nepodléhá módním trendům a je velice konzervativní. Co se nástrojů i vybavení dílny týká, je stejné jako před stovkami let. 
Obyčejný byznys: Housle z Číny nejsou nástroj, ale spíš nábytek, říká mistr houslař
Zprávy z firem
V Česku je mnoho zajímavých provozů, podniků, obchodů či dílen, které zákazníci milují a majitelé pro ně dělají maximum. Představujeme je na newstream.cz v seriálu Obyčejný byznys. Tentokrát se vydáme do tradičního hodinářství.
Obyčejný byznys: Tradici zachraňují kurzy pro nadšence, říká hodinář, který dává nový život starobylým strojkům
Zprávy z firem
V Česku je mnoho zajímavých provozů a podniků, prodejen a trhů, které zákazníci milují a majitelé pro ně dělají maximum. Představujeme je na newstream.cz v novém seriálu Obyčejný byznys. Tentokrát se vydáme za odborníkem na opravy a instalace audiotechniky a majitelem firmy DJ Servis Milanem Úblem. 
Obyčejný byznys: Opravám televizorů se roky vyhýbám, říká elektrotechnik
Zprávy z firem
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
