Projekt potravinového ombudsmana nezůstal jen v režimu populistických proklamací. Ve čtvrtek odstartoval a míra jeho připravenosti může docela překvapit. Škoda jen, že se srovnání agrárních, potravinářských a spotřebitelských cen omezuje (zatím?) pouze na deset druhů potravin.
Česko není zemí bez strategií, ale bez kontinuity. Jedna vláda reformu prosadí, druhá ji zruší, aby si připsala politické body. Dopad to má na důchody, daně i podnikatelské prostředí. Bez stability pravidel se investovat nedá. Růst podkopávají politická diskontinuita a krátkodobé myšlení, říká v rozhovoru ekonom Dominik Stroukal.
Je dobře, že vláda přichází se svou hospodářskou strategií prakticky na začátku svého volebního období, takže je ještě čas něco prosadit, říká ekonom a vyučující na Metropolitní univerzitě Praha Dominik Stroukal. „Obecně platí, že daleko horší než vymyslet nějaká opatření, je zvládnutí politické stránky věci,“ bilancuje zkušenosti ze svého působení v nedávno rozpuštěné Národní ekonomické radě vlády (NERV).
Ceny výrobců, které do jisté míry předznamenávají, kam půjde spotřebitelská inflace, v lednu podle ve středu zveřejněných dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) pokračovaly v sestupu. Až na ceny stavebních prací a stavebních materiálů a částečně i tržní služby podnikům. Nejvíce šli dolů s cenami farmáři. Průmyslové ceny ovlivnilo převedení poplatků za POZE z firem na stát.
Nové ekonomické strategii, kterou schválila vláda před týdnem, lze vytknout snad jen jedno: že se všechno nedá během krátkého volebního období stihnout. Vláda má na uskutečnění změn první dva roky, upozorňuje hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek.
Nová vládní ekonomická strategie, nazvaná Česko: Země pro budoucnost 2.0, kterou v pondělí schválila vláda, je velmi komplexní a v jednotlivých bodech také konkrétní. Jenže právě to má jeden pořádný háček: cílů je moc a tolik věcí se nedá za jedno volební období zvládnout. Hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek proto postrádá prioritizaci.
Proč český kapitálový trh stále není místem, kam si firmy masově chodí pro peníze a z nějž získávají výnosy i běžné domácnosti? Ekonomové mají jasno: na vině je hlavně nezájem českého byznysu sdílet svůj úspěšný příběh.
