Obyčejný byznys: S fotoaparáty jsem zažil přelomová období, říká prodejce
V současnosti se navyšují prodeje bezzrcadlovek, tedy menších a kompaktnějších fotoaparátů. Naproti tomu na trhu klesá podíl klasických zrcadlovek, které byly v minulosti nejoblíbenější. „Aktuální prodeje jsou již 60 : 40 ve prospěch moderních přístrojů bez klasického zrcadla,” říká Tomáš Jílek, který se prodeji fototechniky a materiálu věnuje již téměř čtyři desítky let.
Prodavačem fototechniky se Tomáš vyučil a prodeji se věnuje dodnes. Začínal v pražském obchodním domě Kotva. V roce 1992 již měl pocit, že zkušeností s prodejem fotoaparátů má dostatek, aby si otevřel vlastní obchod. „Začínal jsem s prodejnou a fotobazarem, který jsem přestavěl z garáže u rodinného domu. Začal jsem jezdit do Německa, kde jsem z rodinných úspor nakupoval levné plastové foťáky, po kterých byla v té době v Československu obrovská poptávka,” vzpomíná na průkopnická devadesátá léta šedesátiletý obchodník.
V době socialismu se v ČSSR prodávaly prakticky jen fotoaparáty Zenit a Praktica, které byly drahé a navíc nedostatkové. Japonské značky se daly sehnat občas jen v bazarech s fotopříslušenstvím, kterých však bylo velice málo. Navíc se tehdy cena použitých modelů Canon, Nikon, či Pentax dosahovaly astronomických výšek. Například Canon AE 1 se prodával za sedm tisíc korun. To pro mnohé představovalo tři měsíční platy. „Fotoaparát byl za socialismu výsadou profesionálů, bohatších lidí a zejména nadšenců, kteří si celý proces, od vyfotografování po vyvolání fotografií dělali sami. V podstatě byly jen černobílé filmy FOMA a někdy ORWO z NDR,” popisuje doby, které technikou zhýčkaní mladí fotografové neznají.
Změna režimu přinesla možnost nákupu fotoaparátů v cizině a právě toho Tomáš jako začínající podnikatel využil, když začal zásobovat vyhladovělý postkomunistický trh a budovat si v zahraničí kontakty. Za utržené peníze začal nakupovat a dovážet i kvalitnější modely a jeho obchod dokázal uspokojit i náročnější fotografy.
Digitální lavina
Na přelomu milénia se do té doby klidné fotografické vody rozčeřily. V nabídce se totiž začaly objevovat první digitální přístroje a fotografický svět se rozpůlil. Na staromilce a průkopníky. „Průkopníků tehdy moc nebylo. První digitály byly velmi drahé a ve srovnání s těmi dnešními komické. Taková investice vyžadovala tehdy docela odvahu,” říká o dalším zlomu ve světě fotografie.
Digitály ale v krátké době zvítězily. V jejich prospěch rozhodla rostoucí kvalita, rychlost zpracování, možnost okamžité kontroly snímku, a hlavně výrazná úspora za nákup kinofilmů a jejich vyvolávání. Narozdíl od klasického materiálu s limitovaným počtem snímků, se fotografové přestali bát, že jim dojde film.
„S rozvojem digitalizace přišla druhá vlna velkých nákupů. Lidé pochopili, že mají budoucnost a všichni se najednou mohli stát fotografy. Hodně se ale prodávaly i dražší modely, protože k digitálu nakonec přešli i ti nejzaťatější profesionálové,” popisuje příchod nové doby, kterou z pohledu veřejnosti uzavřel až příchod chytrých mobilních telefonů a sociálních sítí. „Dneska už s klasickým velkým fotoaparátem moc lidí nepotkáte. Všichni jedou na mobil. To ale nejsou poctivé fotografie, ale pouhé snímky bez duše a atmosféry,” popisuje Tomáš současnost ze které je smutný.
Radost mu ale naopak dělá to, že se zejména mladí lidé stále častěji vracejí ke klasickým kinofilmovým fotoaparátům. „Zákazníky, kteří si jdou do bazaru koupit poctivý foťák poznám na první pohled. Mají v očích takový nadšený výraz,” uzavírá vyprávění o světu fotografii v uplynulých čtyřech dekádách.
Na rohu Lublaňské ulice a náměstí I.P. Pavlova, které představuje jednu z nejrušnějších lokalit hlavního města, má houslařský ateliér Tomáš Vávra. Z ruchu velkoměsta se zde rázem přenesete do jiného století. Tomáš je totiž již čtvrtou generací houslařského rodu, který zde svůj ateliér provozuje od roku 1967 a od té doby se zde příliš nezměnilo, protože výroba a opravy houslí nepodléhá módním trendům a je velice konzervativní. Co se nástrojů i vybavení dílny týká, je stejné jako před stovkami let. 
Obyčejný byznys: Housle z Číny nejsou nástroj, ale spíš nábytek, říká mistr houslař
Zprávy z firem
V Česku je mnoho zajímavých provozů a podniků, prodejen a trhů, které zákazníci milují a majitelé pro ně dělají maximum. Představujeme je na newstream.cz v novém seriálu Obyčejný byznys. Tentokrát se vydáme za odborníkem na opravy a instalace audiotechniky a majitelem firmy DJ Servis Milanem Úblem. 
Obyčejný byznys: Opravám televizorů se roky vyhýbám, říká elektrotechnik
Zprávy z firem
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je hvězdný šéfkuchař Radek Kašpárek. Radek Kašpárek je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
