Nejoblíbenější ryba Čechů, losos, potřebuje novou výživu – zdravou, dostupnou a ekologickou

Lososů z umělých chovů v Norsku by mělo být, i pro české zákazníky, v příštích letech ještě podstatně víc než teď. Bude to ovšem vyžadovat změny v jejich krmivu, které nám zatím ještě mohou připadat nezvyklé.

Losos je podle údajů ČTK nejoblíbenější rybou kupovanou v České republice (zapomeňte na kapra, který má svůj hvězdný večer jen o Vánocích). Maso lososa má své příznivce po celém světě. Je zdravé, obsahuje užitečné mastné kyseliny. A je zajímavé i ekonomicky a ekologicky: ryby žijí ve vodě, takže nepotřebují silnou kostru; nejsou teplokrevné, proto nevydávají energii na dosažení tělesné teploty mezi 37 a 42 stupni Celsia, jakou mají hospodářská zvířata a drůbež. Díky tomu spotřebují na přírůstek masa méně potravy.

V Česku je kapr pilíř průmyslu, pro Američany či Australany velký škůdce

Money

V Česku jsou kapři pilířem rybářského průmyslu, jinde jsou vetřelcem ničícím rybolov a rybářskou turistiku. A tak se jich tam snaží zbavit – dokonce uvažují, že je infikují viry nebo proti nim vypustí geneticky modifikovanou konkurenci. Možná však nakonec s kapry naloží jako my – začnou je jíst.

Josef Tuček

Přečíst článek

Komerční rybolov v přírodě by dnes zdaleka neuspokojil světovou poptávku, navíc je lov v přírodě sezónní záležitostí, zatímco zájem je celoroční. A tak většina těchto dravých ryb pochází z akvakultury, tedy z umělého chovu v sádkách neboli z takzvaných rybích farem.

Cíl: pět milionů tun do roku 2050

Jedním z největších dodavatelů lososů z umělých chovů je Norsko, které si klade za cíl dosáhnout do roku 2050 roční produkci pěti milionů tun lososího masa, tedy více než čtyřnásobek současného stavu. Otázka teď zní, čím by se měly ryby krmit.

Po USA, Kanadě a Brazílii dorazily geneticky upravené ryby i na japonský trh

Enjoy

Žije v sádkách japonské společnosti Regional Fish a roste jako z vody. Nebo přesněji jako po genetické úpravě, kterou prošel. Pražman je ryba, jejíž genetický kód vědci upravili v laboratoři a japonští spotřebitelé ji teď mohou konzumovat.

Josef Tuček

Přečíst článek

V přírodním prostředí, tedy v moři a v řekách, kde lososi v průběhu života pobývají, si pochutnávají na menších rybkách a pulcích, na hmyzu a jeho larvách, na rostlinném i živočišném planktonu – a také na krevetách a dalších korýších. Právě v nich jsou barviva karotenoidy, které při tepelné úpravě v kuchyni anebo ve stravovací ústrojí lososů nabírají typickou oranžovou (lososovou) barvu.

V umělém chovu samozřejmě nikdo nekrmí lososy drahými krevetami, a tak ryby do stravy dostávají ověřené syntetické látky, které jejich maso zabarví, jinak by zůstalo bílé.

Dálkový dovoz krmiva

Problematičtější ve výživě lososů v sádkách je fakt, že dvě třetiny krmných surovin pro norské lososy se získávají jižně od rovníku a jen méně než deset procent pochází z okolí akvakultur.

Ryby v umělých chovech dostávají rybí tuk a rybí moučku z drobných rybiček, například sardinek a sardelek. Mají také rostlinnou stravu obsahující sóju, řepku, slunečnici nebo třeba kukuřici. I ty se obvykle dovážejí z daleka.

Hmyz na talíři? Bude ho přibývat, ale ani si toho nevšimneme

Enjoy

Hmyz směřuje do evropského potravinářského průmyslu. Oklikou – propasírovaný přes ryby, drůbež nebo prasata, kde to konzumentům v podstatě nevadí a vesměs o tom ani nevědí.

Josef Tuček

Přečíst článek

Nově se na jídelníčku ryb v sádkách objevuje hmyz a hmyzí larvy anebo mikrořasy (jednobuněčné řasy). Ale toto krmivo zatím představuje pouze půl procenta celkové výživy lososů. Vědci z norské výzkumné organizace SINTEF však soudí, že právě moučka z uměle chovaného hmyzu a pěstované mikrořasy by měly stravu lososů obohatit, zlevnit a zajistit ji z blízkých zdrojů, bez nutnosti přepravy přes půl zeměkoule.

Řasy, hlubinné rybičky i kvasinky

Právě krmný hmyz by podle výzkumníků mohl vyrůstat na kalech z rybích farem nebo na rostlinných zbytcích z domácností. Stejná potrava nabízí prostor i pro chov kroužkovců a různonožců, což obojí jsou – laicky řečeno – nevelcí vodní živočichové, kteří tvarem připomínají červíky nebo jsou úplně neforemní.

Lososi by neměli být ochuzeni ani o zooplankton a o ryby, ale výzkumníci ze SINTEF doporučují, aby to byly malinké hlubinné druhy, které se dají ulovit u norského pobřeží.

Další možnosti krmiva nabízejí mořské řasy a již zmíněné mikrořasy a pak také v nádržích pěstované kvasinky a vhodné bakterie. Bakterie by mohly k růstu využít i oxid uhličitý zachycený z průmyslových procesů.

Sumci dostali gen z aligátora. Prospěch z toho má člověk i příroda

Enjoy

Vědci vložili do genetické výbavy ryby gen z aligátora. Ne proto, aby byla ryba útočnější, ale aby byla méně náchylná k infekcím. Díky genové úpravě uhyne v umělém chovu méně sumců. Lépe se využije i krmivo. A snižuje se také množství odpadu, zátěž pro životní prostředí je tak nižší.

Josef Tuček

Přečíst článek

Nápaditou variantou, kterou teď zkoumají vědci ze SINTEF, je využít mořské řasy, jež se už pěstují podél norského pobřeží pro lidskou spotřebu. Pro tento účel se sklízejí na jaře. V létě povyrostou, nevypadají moc esteticky a ještě se jim zhorší chuť. Lidi je už nechtějí. Je v nich málo tuků, takže nechutnají ani lososům. Ale dají se jimi krmit někteří již zmiňovaní kroužkovci, a ti se pak už jako chutné jídlo mohou lososům servírovat.

Investice 50 miliard norských korun

Podle odhadů odborníků ze SINTEF by se popsanými způsoby dala získat potrava pro polovinu z pěti milionů tun lososů plánovaných v roce 2050. Odkud bude zbytek potřebného krmiva, není zatím jasné. Nicméně už navrhované změny si vyžádají investice asi 50 miliard norských korun (106 miliard korun českých).

Samozřejmě se vnucuje otázka, jestli doporučená výživa lososů neodradí potenciální jedlíky. No, ať se nám to líbí nebo ne, ve světě který už dnes má přes osm miliard obyvatel a stále jich přibývá, si zas tak moc vybírat nemůžeme...

Svět musí uživit osm miliard lidí. Bez vylepšené genetiky, chemie a techniky to nepůjde

Enjoy

V tomto týdnu dosáhl počet obyvatel zeměkoule osmi miliard. Obavy, že tolik lidí nepůjde uživit a čekají nás války o potravinové zdroje, se nenaplnily jenom díky vědě a možnostem průmyslu – zejména toho chemického a strojírenského. Vystaráno však není, vědu i průmysl čekají nová zadání, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.

Josef Tuček

Přečíst článek