Nejoblíbenější ryba Čechů, losos, potřebuje novou výživu – zdravou, dostupnou a ekologickou
Lososů z umělých chovů v Norsku by mělo být, i pro české zákazníky, v příštích letech ještě podstatně víc než teď. Bude to ovšem vyžadovat změny v jejich krmivu, které nám zatím ještě mohou připadat nezvyklé.
Losos je podle údajů ČTK nejoblíbenější rybou kupovanou v České republice (zapomeňte na kapra, který má svůj hvězdný večer jen o Vánocích). Maso lososa má své příznivce po celém světě. Je zdravé, obsahuje užitečné mastné kyseliny. A je zajímavé i ekonomicky a ekologicky: ryby žijí ve vodě, takže nepotřebují silnou kostru; nejsou teplokrevné, proto nevydávají energii na dosažení tělesné teploty mezi 37 a 42 stupni Celsia, jakou mají hospodářská zvířata a drůbež. Díky tomu spotřebují na přírůstek masa méně potravy.
V Česku jsou kapři pilířem rybářského průmyslu, jinde jsou vetřelcem ničícím rybolov a rybářskou turistiku. A tak se jich tam snaží zbavit – dokonce uvažují, že je infikují viry nebo proti nim vypustí geneticky modifikovanou konkurenci. Možná však nakonec s kapry naloží jako my – začnou je jíst.
V Česku je kapr pilíř průmyslu, pro Američany či Australany velký škůdce
Money
Komerční rybolov v přírodě by dnes zdaleka neuspokojil světovou poptávku, navíc je lov v přírodě sezónní záležitostí, zatímco zájem je celoroční. A tak většina těchto dravých ryb pochází z akvakultury, tedy z umělého chovu v sádkách neboli z takzvaných rybích farem.
Cíl: pět milionů tun do roku 2050
Jedním z největších dodavatelů lososů z umělých chovů je Norsko, které si klade za cíl dosáhnout do roku 2050 roční produkci pěti milionů tun lososího masa, tedy více než čtyřnásobek současného stavu. Otázka teď zní, čím by se měly ryby krmit.
Žije v sádkách japonské společnosti Regional Fish a roste jako z vody. Nebo přesněji jako po genetické úpravě, kterou prošel. Pražman je ryba, jejíž genetický kód vědci upravili v laboratoři a japonští spotřebitelé ji teď mohou konzumovat.
Po USA, Kanadě a Brazílii dorazily geneticky upravené ryby i na japonský trh
Enjoy
V přírodním prostředí, tedy v moři a v řekách, kde lososi v průběhu života pobývají, si pochutnávají na menších rybkách a pulcích, na hmyzu a jeho larvách, na rostlinném i živočišném planktonu – a také na krevetách a dalších korýších. Právě v nich jsou barviva karotenoidy, které při tepelné úpravě v kuchyni anebo ve stravovací ústrojí lososů nabírají typickou oranžovou (lososovou) barvu.
V umělém chovu samozřejmě nikdo nekrmí lososy drahými krevetami, a tak ryby do stravy dostávají ověřené syntetické látky, které jejich maso zabarví, jinak by zůstalo bílé.
Dálkový dovoz krmiva
Problematičtější ve výživě lososů v sádkách je fakt, že dvě třetiny krmných surovin pro norské lososy se získávají jižně od rovníku a jen méně než deset procent pochází z okolí akvakultur.
Ryby v umělých chovech dostávají rybí tuk a rybí moučku z drobných rybiček, například sardinek a sardelek. Mají také rostlinnou stravu obsahující sóju, řepku, slunečnici nebo třeba kukuřici. I ty se obvykle dovážejí z daleka.
Hmyz směřuje do evropského potravinářského průmyslu. Oklikou – propasírovaný přes ryby, drůbež nebo prasata, kde to konzumentům v podstatě nevadí a vesměs o tom ani nevědí. 
Hmyz na talíři? Bude ho přibývat, ale ani si toho nevšimneme
Enjoy
Nově se na jídelníčku ryb v sádkách objevuje hmyz a hmyzí larvy anebo mikrořasy (jednobuněčné řasy). Ale toto krmivo zatím představuje pouze půl procenta celkové výživy lososů. Vědci z norské výzkumné organizace SINTEF však soudí, že právě moučka z uměle chovaného hmyzu a pěstované mikrořasy by měly stravu lososů obohatit, zlevnit a zajistit ji z blízkých zdrojů, bez nutnosti přepravy přes půl zeměkoule.
Řasy, hlubinné rybičky i kvasinky
Právě krmný hmyz by podle výzkumníků mohl vyrůstat na kalech z rybích farem nebo na rostlinných zbytcích z domácností. Stejná potrava nabízí prostor i pro chov kroužkovců a různonožců, což obojí jsou – laicky řečeno – nevelcí vodní živočichové, kteří tvarem připomínají červíky nebo jsou úplně neforemní.
Lososi by neměli být ochuzeni ani o zooplankton a o ryby, ale výzkumníci ze SINTEF doporučují, aby to byly malinké hlubinné druhy, které se dají ulovit u norského pobřeží.
Další možnosti krmiva nabízejí mořské řasy a již zmíněné mikrořasy a pak také v nádržích pěstované kvasinky a vhodné bakterie. Bakterie by mohly k růstu využít i oxid uhličitý zachycený z průmyslových procesů.
Vědci vložili do genetické výbavy ryby gen z aligátora. Ne proto, aby byla ryba útočnější, ale aby byla méně náchylná k infekcím. Díky genové úpravě uhyne v umělém chovu méně sumců. Lépe se využije i krmivo. A snižuje se také množství odpadu, zátěž pro životní prostředí je tak nižší.
Sumci dostali gen z aligátora. Prospěch z toho má člověk i příroda
Enjoy
Nápaditou variantou, kterou teď zkoumají vědci ze SINTEF, je využít mořské řasy, jež se už pěstují podél norského pobřeží pro lidskou spotřebu. Pro tento účel se sklízejí na jaře. V létě povyrostou, nevypadají moc esteticky a ještě se jim zhorší chuť. Lidi je už nechtějí. Je v nich málo tuků, takže nechutnají ani lososům. Ale dají se jimi krmit někteří již zmiňovaní kroužkovci, a ti se pak už jako chutné jídlo mohou lososům servírovat.
Investice 50 miliard norských korun
Podle odhadů odborníků ze SINTEF by se popsanými způsoby dala získat potrava pro polovinu z pěti milionů tun lososů plánovaných v roce 2050. Odkud bude zbytek potřebného krmiva, není zatím jasné. Nicméně už navrhované změny si vyžádají investice asi 50 miliard norských korun (106 miliard korun českých).
Samozřejmě se vnucuje otázka, jestli doporučená výživa lososů neodradí potenciální jedlíky. No, ať se nám to líbí nebo ne, ve světě který už dnes má přes osm miliard obyvatel a stále jich přibývá, si zas tak moc vybírat nemůžeme...
V tomto týdnu dosáhl počet obyvatel zeměkoule osmi miliard. Obavy, že tolik lidí nepůjde uživit a čekají nás války o potravinové zdroje, se nenaplnily jenom díky vědě a možnostem průmyslu – zejména toho chemického a strojírenského. Vystaráno však není, vědu i průmysl čekají nová zadání, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.
Svět musí uživit osm miliard lidí. Bez vylepšené genetiky, chemie a techniky to nepůjde
Enjoy
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
