Nic nesmí přijít nazmar. To je jeden z leitmotivů udržitelné transformace. Jak se daří omezovat plýtvání potravinami, kterých se ročně v Evropské unii vyhodí tolik, že by uživily Itálii? Co hrozí tuzemské transformaci energetiky ze strany spekulantů? Proč je velkým omylem nálepkovat vydávání zpráv o udržitelnosti jen jako zbytečnou byrokracii vnucenou Bruselem? Přinášíme vám výběr zajímavostí z dalších šesti dílů podcastu Trendy v udržitelnosti, za nímž stojí projekt [ta] Udržitelnost.

K udržitelné transformaci jsou nezbytné inovace. Mezi nejpřínosnější patří ty, které odpad přemění na výrobní vstup a pomáhají tak bezztrátovému koloběhu surovin a materiálů v ekonomice. Unikátním příkladem je slovenská společnost Reneso. Cigaretové nedopalky a vysloužilé bezdýmné tabákové náplně od IQOS dovede přeměňovat na přísadu, která je levnější náhradou celulózy v asfaltových směsích. Její zakladatel Hugo Repáň se už jako student střední školy zajímal, zda by se našlo smysluplné využití pro tisíce nedopalků válející se po zemi. Dnes má jeho firma po mnohaletém vývoji linku, která je podle něj jediná svého druhu na světě a dokáže zpracovat přes 100 kilogramů tabákového odpadu za hodinu. Důležitou roli přitom sehrál koncern Philip Morris, který měl zájem o recyklaci použitých náplní do zařízení na zahřívání tabáku IQOS. Tím se dramaticky zvedl objem suroviny ke zpracování, což podnítilo další zlepšování technologie. Globální společnost navíc pomohla s jejím financováním.

Poslechněte si i další díly podcastové série Trendy v udržitelnosti

Reneso se zároveň postupně prosazuje v poměrně konzervativním stavebním odvětví. Využitím Reneso Fibres stavbaři podle Repáně nejen nahradí celulózu, zužitkují recyklovaný odpad, čímž sníží svou uhlíkovou stopu, ale zároveň se jim to vyplatí i ekonomicky. Firma už vykročila za hranice Slovenska směrem do Česka a plánuje další zahraniční expanzi. „Protože je globální zájem o recyklační řešení, ptají se na nás i v Austrálii nebo v Japonsku,“ pochlubil se Hugo Repáň.

Moderní civilizace se nezbavuje zbytečně jen surovin obsažených v odpadech, jejím velkým neduhem je také plýtvání potravinami. V Evropské unii se jich ročně vyhodí 60 milionů tun, což je množství, které by podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) uživilo celou Itálii. Většina potravinového odpadu (50 až 60 procent) vzniká v domácnostech, následují zpracovatelský průmysl (20 procent) a gastronomie (12 procent), poté je s 11procentním podílem maloobchod. „V zásadě lidé vyhazují potraviny ze dvou důvodů: buď nerozumí informacím na obale, nebo špatně plánují. Pro nás jako řetězec je podstatné to druhé, tedy správně plánovat, abychom měli dostatek potravin a zároveň je nemuseli vyhazovat,“ uvedl vedoucí oddělení kvality a koordinace udržitelnosti ve společnosti Penny Petr Baudyš.

Plug-in hybridy mají budoucnost, zato nad skládkami se smráká

Zprávy z firem

Česko zase jednou otálí a tentokrát jde o zavedení záloh na nápojové PET lahve a plechovky. Proč by se mu to mohlo nevyplatit? Co přivedlo k ESG reportingu už před lety obří tuzemskou realitní skupinu a jak na tom vydělala? Existuje druh chudoby, který by člověk očekával spíš ve třetím světě, a přesto se hojně vyskytuje i v Česku? Tyto a další otázky se probíraly v dalších sedmi dílech podcastu Trendy v udržitelnosti, za nímž stojí projekt [ta] Udržitelnost. Výběr z obsahu vám nabízí následující text.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Když už potraviny nekoupí spotřebitelé, existují podle něj různé způsoby, jak předejít jejich vyhození. Řetězec spolupracuje s potravinovými bankami, kterým dodává zejména trvanlivé zboží. Čerstvými produkty na hraně životnosti zase začal během covidové pandemie vypomáhat zoologickým zahradám, kterých zásobuje 37. Jako odbytiště pro zboží, které již lidé nemusí koupit a mohlo by skončit v koši, to ale nestačí, takže se hledají další cesty. „Poslední iniciativou jsou naše Penny balíčky, které obsahují pečivo z předchozího dne, ovoce, zeleninu, mléčné výrobky a uzeninu s blížícím se datem spotřeby. Prodáváme je za 79 korun, ale zákazník tím získává potraviny ve dvojnásobné hodnotě,“ přiblížil Petr Baudyš.

Výuka počítačovou hrou a spekulanti jako žáby na prameni

Inovace směřující k udržitelnosti mohou mít mnoho podob. V Raiffaisenbank se například rozhodli pro nový způsob vzdělávání o finančních záležitostech. Zhruba třetina dotázaných v Česku totiž nepovažuje svou finanční gramotnost za dostatečnou. „Zároveň přes 30 procent Čechů říká, že jsou to primárně banky, které by se měly starat o edukaci v této oblasti,“ přiblížil výsledky průzkumů České bankovní asociace Sustainability Officer v Raiffeisenbank Michal Putna.

Ještě horší je podle něj situace v oblasti kyberbezpečnosti, kde téměř polovina respondentů vyjadřuje obavy, že tématu dost nerozumí. „To pro nás vytváří ideální podhoubí, na jehož základě můžeme našim klientům nabídnout možnost edukace,“ vysvětlil Putna pohnutky stojící u zrodu specifického projektu, který nese název proslulé počítačové hry Minecraft. Ta primárně cílí na děti ve věku osmi až patnácti let, ale hrají ji i starší generace, takže zůstává velmi populární platformou. Některé střední školy už přitom Minecraft využívají k výuce, například fyziky, chemie nebo jazyků díky speciální knihovně Minecraft Education. „My jsme tuto knihovnu vzdělávacích kurzů rozšířili o hru zaměřenou na finanční gramotnost a kybernetickou bezpečnost,“ vysvětlil Putna. Nástroj určený primárně pro školy mohou děti využít i ve volném čase. Jeho zásah ale překvapivě přesáhl původně zamýšlenou cílovou skupinu a chopily se ho i starší věkové kategorie.

Zcela nové přístupy vyžaduje kvůli požadavku na dekarbonizace také energetika, která patří mezi největší producenty skleníkových plynů. Cesta, kterou Evropa vykročila, je jasná – přejít na obnovitelné zdroje. Česko v tom zatím výrazně zaostává za průměrem Evropy, ale je odhodláno se zlepšovat. Do roku 2030 chce prakticky zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny na 30 procent. „Když se podíváme na celkový počet žádostí o připojení do sítě, které dnes máme, tak pokud by se všechny tyto zdroje postavily, splníme náš Národní klimaticko-energetický plán,“ předpověděl David Šafář, člen představenstva společnosti EGD ze skupiny E.ON. Otázkou ale podle něj ale je, kolik ohlášených záměrů bude opravdu uskutečněno.

Auta na plyn mohou zažít návrat, udržitelná transformace naopak zpomalení

Zprávy z firem

Všechno zlé je k něčemu dobré, ale proč to aktuálně platí i pro výrobu elektřiny ze slunce, která se v Česku rozvíjí trochu jako na tobogánu? Co vede šéfa velké developerské firmy k závěru, že v byznysu jsou nyní všichni trochu slepí? A na čem vázne budování cirkulární ekonomiky? Odpovědi nejen na tyto otázky nabízí dalších osm dílů podcastové série Trendy v udržitelnosti, za níž stojí projekt [ta] Udržitelnost. Zpovídáni v nich byli nejen představitelé firem napříč ekonomikou, ale i experti z neziskových iniciativ. Co vše zaznělo, přibližuje následující text.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

„Domníváme se, že celá řada žádostí je spekulativní, což v podstatě znamená, že do té doby, než takovou žádost zákazník sám zruší nebo se jiným způsobem stane neplatná, musíme držet tuto kapacitu v distribuční síti možná na úkor jiných zákazníků, kteří by v daném místě fotovoltaiku opravdu chtěli postavit,“ řekl Šafář. Spekulace kolem připojování nových zdrojů jsou podle něj tématem, které v současnosti distribuční firmy jako E.ON velmi trápí. Provozovatel distribuční sítě nemá možnost postupovat jinak než v duchu zákona, který mu ukládá při splnění všech legislativních požadavků vystavit zájemci smlouvu o připojení. Poté má dotyčný několikaměsíční lhůtu na to, aby zdroj vybudoval. Až budoucnost tedy ukáže, zda se Česko doopravdy blíží strategickým cílům v zavádění obnovitelných zdrojů.

Žádný zlom, jen oddechový čas

V letošním roce se často hovoří o tom, že udržitelnost čelí negativním náladám. Také Evropská komise svým letošním balíkem Omnibus, který zejména zmírňuje požadavky na povinný ESG reporting, trochu ubrala na důrazu. Téma udržitelnosti ale podle některých expertů spíše nabírá na významu. Partner advokátní kanceláře White & Case Jan Linda podotkl, že udržitelnost se stále více promítá do světa financí. „ESG a udržitelnost jsou za poslední dekádu tou největší změnou v oblasti financování,“ uvedl. Omnibus chápe jako poskytnutí oddechového času. „Je to příležitost znovu se podívat na celou problematiku, na celou regulaci. Popřemýšlet, co dává smysl a co ne. Ale základní princip, základní cíl, se nemění. Co se řeší, je otázka rozsahu a případně jaké parametrické změny do té problematiky vnést, aby se snížila administrativní náročnost a zvýšila konkurenceschopnost,“ soudí Jan Linda.

Expertka České spořitelny na udržitelné financování nemovitostí Eva Neudertová s výkladem Omnibusu coby poskytnutí oddechového času souzní jen částečně. „Zatímco velká část trhu získala více času na přípravu, banky a finanční instituce nikoli. Jejich cíle zůstaly nezměněny, a proto budou po žadatelích o úvěry a další finanční produkty požadovat informace důležité pro řízení vlastních rizik a kvality portfolia. Dosud sílil přirozený tlak na opravdu široce pojatý risk management, tedy sledovat dopad, například energetické náročnosti a uhlíkové stopy do dlouhodobé hodnoty produktů a služeb. To je teď narušeno a já souhlasím, že je to dobrá zpráva pro toho, kdo potřebuje čas navíc, a budíček pro toho, kdo dosud s ESG reportingem strkal hlavu do písku,“ uvedla expertka České spořitelny.

video

České firmy od ESG neutíkají, spíše naopak, zaznělo na konferenci newstream.cz

Money

Firmy se připravují na novou éru ESG reportingu a povinnost referovat o udržitelnosti podle nové evropské směrnice. Letošní květen by pak mohl přinést i schválení odkladu povinnosti pro vybrané skupiny firem. Zavedení reportingu by ale společnosti neměly vnímat jen jako povinný diktát z Bruselu, nýbrž jako výzvu, která jim do budoucna přinese hodnotu, pomůže řídit rizika a zlepší i konkurenceschopnost, shodli se v odborné debatě Newstream lídři byznysu, z nichž někteří už sami mají s tímto reportingem i vlastní zkušenost.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Její kolegyně Petra Ondrušová, která v největší tuzemské bance podle počtu klientů zastává pozici Chief Sustainablity Officer, podotkla, že ESG reporting získal nálepku byrokratické povinnosti vnucené z Bruselu, kvůli níž se zapomíná na podstatu věci: pokud chceme cokoli zlepšovat, musíme nejprve vyhodnotit, jak na tom jsme. Firmám data o udržitelnosti pomohou budovat konkurenceschopnost a zároveň budou stále důležitější pro přístup ke kapitálu. „Myslím si, že musí zvítězit pragmatismus v tom smyslu, že se jedná o reporting toho, co je pro nás pro všechny přínosné a čemu bychom se měli věnovat. Je potřeba se na to podívat nikoli jako na formalitu, ale jako na něco, co by mělo mít dopad nejenom na firmy, ale na fungování celého trhu,“ uvedla.

Povinnému reportingu by ale podle ní určitě prospělo zavedení specifických standardů pro jednotlivé sektory. V současnosti jsou totiž nastavena jedna pravidla pro všechny firmy, což není ideální vzhledem k výrazným odlišnostem mezi odvětvími. Pomohlo by určitě i zjednodušení, minimálně pro střední a malé podniky. „Když vidím, kolik lidí pracovalo na reportu u nás ve velké bance, rozumím tomu, že to může vyvolávat odpor malých firem, které zatím pochopitelně vidí zvýšené náklady, ale ještě třeba nevidí přínosy,“ řekla Petra Ondrušová.

Více o projektu [ta] Udržitelnost