Bednářství patří k řemeslům, která jsou s českou historií spjata více, než si dnes dokážeme představit. Dřevěné nádoby provázely lidi už od středověku – při každodenní práci, v hospodách i ve sklepech. Současní bednáři navíc dál ovládají umění, jak z kousků dřeva, kovových obručí a ohně vytvořit pevnou nádobu, která udrží vodu, víno i pivo. Důkazem je skutečnost, že bednáři Plzeňského Prazdroje mezi sebe nedávno přijali nového člena.

Vyučený truhlář Jan Fencl nastoupil k prazdrojským bednářům v roce 2022. Podle zvyku pak strávil tři roky v učení v roli tovaryše. Dnes získal výuční list a se slovy „Dej Bůh štěstí“ a symbolickým pohlavkem od mistra byl pasován na právoplatného bednáře zdejší osmičlenné řemeslné party. Ještě před tím ale musel složit mistrovskou zkoušku – samostatně vyrobit dřevěný soudek, naplnit ho pivem a podle tradice ho představit vedoucímu bednářské party. „Jde o starý zvyk, který nejlépe ukáže, jestli tovaryš ovládá všechna specifika zpracování dubového dřeva a výroby sudu. Pokud jeho soudek těsní a neteče, je správně vyrobený a tovaryš uspěl,“ říká mistr plzeňských bednářů Karel Hofman, který nového člena osobně pasoval.

FOTOGALERIE: Jak se v Plzni smolí sudy

Plzeňský Prazdroj je jedním z posledních míst na světě, kde bednářské řemeslo stále žije. Skupina nyní osmi mistrů tady vyrábí a opravuje dubové ležácké sudy, do nichž se pivo ukládá k tradičnímu zrání. Každý sud má objem desítek hektolitrů a práce s ním vyžaduje sílu, přesnost i zkušenost. Pivovar své bednáře právem označuje za poklad – jejich řemeslo je zapsáno v českém seznamu nemateriálních kulturních statků a usiluje se i o zápis na seznam UNESCO. Díky nim si můžeme dát pivo, které chutná přesně tak, jako před 180 lety.

„Bednářství odjakživa patřilo mezi nejdůležitější pivovarská řemesla, a i dnes jsou bednáři zásadní součástí našeho pivovaru. Díky nim máme v našich historických sklepích dubové ležácké sudy, v nichž necháváme zrát pivo Pilsner Urquell tak, jako tomu bylo v době založení pivovaru. Můžeme tak porovnávat plzeňské pivo uvařené tradičním, roky ověřeným technologickým postupem a hlídat jeho neměnnou chuť i v nejmodernějších nerezových tancích,“ vysvětluje emeritní vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka, který ručně vyrobený soudek narazil k slavnostnímu přípitku.

A nejen Plzeň udržuje tuto tradici. Na Valašsku či jižní Moravě najdeme rodinné dílny, kde se sudy a kádě vyrábějí po generace. Bednářství Fryzelka ve Vlachovicích vede už čtvrtá generace, Bednářství Bařina v Čejkovicích dokonce pět. Jejich sudy slouží vinařům i lidem, kteří chtějí mít doma kus poctivé ruční práce.

Tanec se sudy vážícími 900 kilo

Prazdroj má aktuálně ve svých historických sklepích více než sto ležáckých dřevěných sudů, v části z nich zraje Pilsner Urquell stejně jako před 183 lety. Dvakrát v roce, na jaře a na podzim, bednáři část sudů vyvalí ze sklepa a nově vysmolí. Letos na podzim takto ošetří 23 sudů, z nichž každý má objem necelých 40 hektolitrů. „Smolení je tradiční postup údržby dřevěných sudů a jde v podstatě o dezinfekci dubového sudu před jeho opětovným naplněním pivem. Prázdný velký ležácký sud váží kolem 900 kilo, a proto práce vyžaduje přítomnost všech osmi členů party. V menším počtu by to nešlo zvládnout,“ vysvětluje Karel Hofman.

FOTOGALERIE: Nové nádvoří plzeňského pivovaru

Do dubového sudu bednáři nalijí smolu ohřátou na 200 stupňů Celsia a jeho převalováním ji rovnoměrně rozlijí po celé vnitřní ploše. Tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě. Základním materiálem pro výrobu smoly je pryskyřice, která se získává z jehličnatých stromů, hlavně z borovic. Plzeňští bednáři používají směs čínské, kanadské a americké pryskyřice.

Plzeňští bednáři vedle péče o velké ležácké sudy nejčastěji vyrábí tzv. transportní soudky menších objemů do 50 litrů. Ročně jich zhotoví několik desítek a jejich výroba trvá zhruba tři dny. Velký ležácký sud o objemu 40 hektolitrů pak dvěma bednářům zabere přibližně měsíc. „Na výrobu sudů používáme výhradně dubové dřevo rostlé na tvrdém podloží, kde duby rostou pomalu, čímž vzniká husté dřevo s letokruhy velmi blízko u sebe. Než se dřevo použije na výrobu sudů, schne přirozenou cestou 6 až 10 let. Vychází to zhruba tak, že jeden centimetr dřeva schne jeden rok,“ dodává Karel Hofman.

Historický odkaz

Ve středověkých městech se bednáři dělili na dvě skupiny. Menší nádoby vyráběli bednáři, zatímco jejich „větší bratři“, bečváři, se specializovali na mohutné dubové sudy, bez nichž by se neobešla ani výroba vína, ani rozvíjející se pivovarnictví. Není proto divu, že už od 15. století vznikaly v českých městech bednářské cechy a v 19. století s nástupem strojové výroby vznikaly sudy doslova po tisících.

Pak ale přišla éra hliníku, kovu a plastu a řemeslo, které vonělo čerstvě hoblovaným dřevem a ohněm, začalo mizet. Dnes by se mohlo zdát, že dřevěné sudy patří jen do muzeí. Jenže opak je pravdou. Bednářství tak není jen připomínkou starých časů. Je to živé řemeslo, které spojuje tradici s chutí vína a piva a dokazuje, že poctivá ruční práce má své místo i v době, kdy je téměř všechno možné vyrobit z plastu.

Staropramenu rostou tržby i zisk. Jen piva prodal méně

Zprávy z firem

Skupina Pivovary Staropramen měla vloni dobrý rok. Přes pokles domácí poptávky se jí dařilo vyvážet více piva, celkově tak příjmy skupiny rostly.

ČTK

Přečíst článek