Po více než dvou třetinách sečtených hlasů se pozvolna rýsuje několik jistot. Téměř jistě volby vyhraje ANO, téměř jistě se do Poslanecké sněmovny dostane pět subjektů, možná šest. A téměř jistě se do parlamentu nedostane falešná koalice Stačilo!.
Schvalování rozpočtu je delikátní věc. I občané se totiž dozvědí, co jejich vláda skutečně vnímá jako prioritu, a o čem naopak víc mluví, než by v dané oblasti chtěla konat. I proto mělo smysl pořádat volby na jaře, aby daný rozpočet schvalovala už nová vláda. Podzimní termín totiž téměř vždy hrozí rozpočtovým provizoriem. To sice škodí méně, než se někteří snaží tvrdit, ale dobrá věc to také není.
Soud zamítl žalobu volebního hnutí Volt na konkurenční subjekt Stačilo! Zástupci Voltu si stěžovali, že slepenec antisystémových a částečně levicových stran obchází volební zákon, protože jde o nepřiznanou koalici. Soud naopak upozornil, že nehodlá zasahovat do dekády trvající zvyklosti, že strany zvou zástupce dalších partají na své kandidátky. Není to vítězství komunistů, ale férovosti volebního boje.
Měla to být zásadní schůzka, na níž se lídři bývalé vládní pětikoalice měli shodnout na povolebním postupu. Minule jim to vyšlo, díky čemuž vznikla vláda Petra Fialy. Aktuální, nutno dodat předvolební, situace zatím žádným velkým gestům nenahrává. A navíc ani jeden z lídrů nepřišel. A tak si na schůzce Spolu a STAN jejich šéfové slíbili, že po volbách chtějí spolupracovat. A stvrdili to symbolickým přiťuknutím půllitry ležáku.
Bývaly to země, o jejichž dluhy se investoři tradičně prali. Japonské a německé dluhopisy dlouhodobě patřily k nejžádanějším na světě, protože byly synonymem stability. A díky tomu tyto země za svůj dluh mohly platit velmi nízké úroky. Situace se ale mění. A následky mohou být velmi vážné.
Do voleb zbývá šest týdnů, tedy 42 dní. Je to málo? Je to hodně? Každé straně ten čas odtéká jiným tempem. A tak se každá snaží trochu jinak. Překvapivým tahem se na sebe snaží strhnout pozornost hnutí STAN, které žádá po koalici Spolu a Pirátech smluvní ujednání, že nikdo ze signatářů nepůjde do vlády s ANO. Doba memorand, výzev a usnesení, která by bylo možné brát skutečně vážně, dnes ale prostě není. Ale jako marketing to vlastně docela funguje.
Zatímco páteční schůzka Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem příliš radosti v Evropě nevzbudila, pondělní setkání amerického prezidenta s evropskými lídry včetně Volodymyra Zelenského naznačila obrat. Ukazuje se, že tradiční postupy mohou být leckdy lepší než ty moderní.
Posledních 15 let sledujeme pokus byznysmenů ovládnout geopolitiku i politiku. Ve světě je toho největším příkladem Donald Trump, u nás se po Andreji Babišovi již dorostli další miliardáři ke stejným choutkám. Tváří se to jako politika, ale politika to není. Je to show. A proto si Donald Trump nikdy nezaslouží svou vysněnou Nobelovu cenu míru. Nanejvýš tak jakousi Nobelovu cenu dealu z jeho golfového resortu Mar-a-Lago.
Je léto, takže míra průzkumů na libovolná témata je vyšší než obvykle. V záplavě balastu se občas objeví i něco vskutku pozoruhodného. Do této kategorie spadá také průzkum IPSOS na téma vztahů Čechů ke klimatické změně. Výsledky jsou totiž zarážející, šokující a vlastně už ani ne moc legrační.
Politické strany se blíží předvolební cílové rovince. Další průzkum naznačuje, že hnutí ANO se blíží k okamžiku, o němž Andrej Babiš sní, když zrovna spí, tedy že bez účasti hnutí nepůjde sestavit většinovou vládu.
Bitcoinová kauza se resuscituje v plné nahotě. A tentokrát na to vládní strany ani nepotřebují nikoho dalšího, aby jim komplikoval předvolební situaci. Úplně stačí jejich vlastní aktivity, jak ukazuje osud „koordinátora pro objasnění bitcoinové kauzy“, který nyní raději končí, než aby přišel s bolestivým objasněním. Máme tu bitcoingate 2.0.
