Polská skupina Orlen narychlo nakupuje ropu ze Severního moře a prověřuje také dodávky ze Spojených států či Kazachstánu. Reaguje tak na výrazný pokles dovozu ze Saúdské Arábie po útoku na klíčový ropovod. Koncern, pod který patří také český Orlen Unipetrol, zatím ujišťuje, že jeho rafinerie fungují bez omezení.
Český motorista by dnes mohl snadno nabýt dojmu, že když výrazně neroste ropa, neměly by výrazně růst ani ceny benzinu a nafty. Jenže právě teď se ukazuje, jak zavádějící taková úvaha je. Mezi cenou ropy a cenou u stojanu totiž stojí rafinerie. A jejich marže nyní doslova explodují.
Ropa znovu prudce zdražuje kvůli eskalaci války mezi Spojenými státy a Íránem. Brent vystoupal nad 105 dolarů za barel a americká WTI překročila stovku. Trhy se obávají dalších útoků na lodní dopravu a energetickou infrastrukturu, zatímco v Bílém domě se podle amerických médií už diskutuje i o scénáři, že konflikt může pokračovat až do roku 2029.
Čínským rafineriím se zužuje výběr, odkud brát ropu, a Rusko z toho těží. Cena východosibiřské ropy ESPO dál prudce roste a u listopadových dodávek už obchodníci požadují prémii přes 20 dolarů za barel proti Brentu. Za pouhý týden se tak rozdíl podle Bloombergu zdvojnásobil. Čína mezitím hledá náhradní dodávky až v Kanadě, Brazílii či Argentině.
Situaci související s cenou ropy dále komplikují útoky Íránem podporovaných Húsíů na energetickou infrastrukturu Saúdské Arábie a obavy z dlouhodobějšího nedostatku ropy na světových trzích.
Pro Česko, jako otevřenou a exportně orientovanou ekonomiku závislou na dovozu energií, má ropa za 100 dolarů okamžité a hmatatelné důsledky. Projeví se v peněženkách řidičů, v inflaci i ve výrobních nákladech tuzemského průmyslu. Růst cen ropy na burze se do koncových cen promítá s předstihem jednoho až dvou týdnů.
Klidné léto je definitivně pryč. Trhy znovu řeší drahou ropu, prudce rostoucí ceny plynu a výnosy dluhopisů, zatímco investoři vyhlížejí zářijové rozhodnutí Fedu. Proti rostoucí nervozitě stojí alespoň jeden silný příběh: AI boom dál plní pokladny technologických firem, jak ukázaly výsledky Dellu.
Americká kontrola nad velkou částí venezuelských ropných rezerv může zásadně posílit energetickou i geopolitickou pozici Spojených států vůči Evropě. Pokud se tento model osvědčí, může Washington podobný postup zkusit i v Grónsku, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Spojené státy uzavřely s Venezuelou rozsáhlou ropnou dohodu, která jim podle Donalda Trumpa zajistí většinovou kontrolu nad více než 65 miliardami barelů prokázaných zásob. Americký prezident slibuje vyšší dodávky a levnější benzin, Venezuela očekává přes 100 miliard dolarů soukromých investic.
Venezuela zvažuje odchod z ropného kartelu OPEC, který v roce 1960 pomáhala zakládat. Caracas o této možnosti jedná s Washingtonem, jenž chce získat významný podíl v tamních ropných polích. Ve hře je dokonce pronájem některých ložisek na sto let a vznik americko-venezuelské ropné velmoci.
Mnoho států kvůli hormuzské krizi vyloženě strádá. Amerika a Čína se ale zasloužily o to, že ropný šok je celosvětově mírnější, než mnozí očekávali. USA posilují pozici těžařské supervelmoci, pro prezidenta Trumpa to však může být i kvůli vysokým cenám pohonných hmot Pyrrhovo vítězství. Skutečným vítězem je Čína, která dokáže svou poptávku po „černém zlatě“ pružně přizpůsobovat.
Tlak na dodávky ropy a rafinovaných paliv ⛽ se bude v nejbližší době nadále zvyšovat. Podle agentury Reuters to prohlásil generální ředitel ropné firmy Saudi Aramco Amín Násir. Doplnění globálních zásob vyčerpaných v důsledku krize způsobené izraelsko-americkým útokem na Írán podle něj může trvat až dva roky.
