Česko potřebuje moderní státní aparát pro 21. století. Nová vláda — stejně jako každá před ní i po ní — má před sebou téma efektivity státu. Kdo dokáže udělat reálné kroky tímto směrem, získá politické body; téma v Česku leží ladem. Návrh programového prohlášení rodící se vlády v tomto směru mnoho konkrétního nepřináší. Chce to méně prezentací, méně komisí, méně chaosu a více skutečného řízení státu.
Absurdní výsledek současné situace může být, že Babiš se stane kotvou zdravého rozumu a pragmatismu. Oproti úplným šílencům a amatérům, co ním mohou sedět ve vládě, Okamurovcům a Motoristům, bude působit jako poslední dospělý v místnosti, co brzdí jejich šílené nápady.
Prezident pověří vítěze voleb sestavením vlády a Babiš začne své kolo jednání s ostatními stranami, potřebuje dalších 20 kusů, aby mohl vládnout, sám nebo s někým. Bude to připomínat směs koňského trhu a symbolického líbání prstenu – ovšem z obou stran.
Zatímco se bude řešit, kdo s kým složí vládu (a teď to vypadá, že silnou pozici budou mít Motoristé), uvnitř méně úspěšných stran se rozjede tradiční povolební očista. Začne se hledat, na koho hodit nedobrý výsledek. Přijdou vnitřní spory, mimořádné sněmy, rezignace i nože v zádech – politická reality show v přímém přenosu. Kdo tedy skončí?
Hned po sečtení většiny hlasů se rozjede to skutečné „druhé kolo voleb“ – tedy vyjednávání o koalicích. Čeká nás podívaná hlavně pro fajnšmekry politických strategií a zákulisních her. Platí to ovšem jen v případě, že Babiš nebude mít dost mandátů na jednobarevnou vládu ANO.
Úmornou, vyhrocenou a ne moc kreativní volební kampaň jsme přežili snad bez psychické újmy. Přetrpěli jsme i nudné předvolební debaty a duely a teď už je čas počkat na výsledky voleb a nové složení Sněmovny.
Volební kampaň nám vrcholí, už za týden budeme vědět výsledky a rozložení sil. Okamžitě se rozjede ono reálné druhé kolo voleb, tedy pověření sestavením vlády, vyjednávání o složení koalic, neúspěšní lídři budou skládat funkce, začne pnutí ve stranách. Pojďme se podívat na některé možné aspekty této povolební hry, která začne příští sobotu. Bude to zábava, něco pro fajnšmekry politických strategií a her.
Příští sněmovna bude patrně plná bizarních politických postaviček. Z Malostranských paláců se stane jeviště pro jejich stand-up výstupy. Od Bobošíkové, přes Ševčíka, Šichtařovou až po Vidláka. Zprava doleva, od iracionálna k chaosu. Bude to panoptikum a zdroj nekonečně trpké zábavy. Když si zvolíme klauny, budeme mít prostě cirkus.
Česká oligarchie postupně kupuje většinu strategických firem a konsoliduje svou kontrolu nad ekonomikou. A kromě chleba lid potřebuje i hry, tedy hlavně sledovaný fotbal. Kellnerová vlastní vysílací práva na ligu, Komárek ligu sponzoruje, a souboj o titul bude brzy probíhat jako souboj Tykač, Křetínský a Strnad (který má zájem o Plzeň). A to je pak radost si vybrat, komu vlastně fandit.. Ještě že máme ten Baník, jeho majitel Brabec je přece jen jiná byznysová váha.
Státní podnik Lesy ČR je nejhodnotnější aktivum, co český stát má plně v majetku, ale asi téměř nejhůře vedené. Tento týden oznámil lehký nárust zisku a manažeři státní firmy už se těší na své tučné bonusy. Ale v situaci, kdy roste těžba dřeva a jeho cena jde nahoru, to je vlastně tragický výsledek, nárůst by měl být v miliardách. Nic se nemění, inovace žádné, vše jede setrvačností a KDU si to politicky na ministerstvu hlídá, stagnace jim vyhovuje. A kolem se jen točí spoustu PR o opravách lesních cestiček.
Podstatou demokratických voleb je normální střídání vlád a nejistota, jak ty volby dopadnou. Uznat porážku ve volbách je znak normální zralé politické kultury, ale to se nám vytrácí. Babiš i Okamura straší manipulací a ukradením voleb. A polovina lidí jim to věří a myslí si, že volby zmanipuluje vláda, která se nebude chtít vzdát moci (průzkum STEM). Je to docela nebezpečné.
