Zajímá nás
Liberty Ostrava je historicky největší huť v Česku, největší zaměstnavatel na Ostravsku a do jisté míry součást identity města, včetně toho strašného vzduchu, když jedete kolem Bartovic. Fabrika prošla od devadesátek několika zpackanými privatizacemi a celý košatý příběh je opravdu hodně nešťastný. Není divu, že na Ostravsku zanechal mezi lidmi silnou pachuť.
Zákon o podpoře bydlení se dostává do finální fáze. Ve změti různých legislativních návrhů je to jeden z těch, který si zaslouží pozornost a společenskou debatu. V minulé sněmovně neprošel, nyní v pozměněné formě i s jiným názvem má šanci vyšší. A může to být dobrý základ bytové politiky.
Výsluhy pro bývalé příslušníky ozbrojených složek dnes neplní svůj původní a legitimní smysl. Jsou často provázeny podvůdky a vypočítavostí, a často jdou spíše kancelářským krysám než lidem skutečně riskujícím ve výkonu služby. A rozpočtově se staly pro stát neudržitelné. Jen loni vyplatil stát na výsluhách 12,5 miliardy korun.
Při sledování kauzy Dominika Feriho jsem si uvědomil, jak mě dlouhodobě otravují ty marketingové žebříčky 30 pod 30. Jak tento zvrhlý marketing zneužívá mladé lidi a tvoří z nich kvazicelebrity, aby přes ně nalákal reklamu na své produkty, a neohlíží se na důsledky, nemají žádnou společenskou odpovědnost. Zastavme to, nebo aspoň bojkotujme tyto absurdní ankety, jako jsou 30 pod 30.
Poslední průzkumy ukazují, že nám v Česku obrovsky narostl problém s duševním zdravím dětí a dospívajících. V řadě krajů má vážné psychické problémy více než pětina dětí a nedostávají dostatečnou pomoc a péči.
Květnové peklo přijímaček na střední škole v Praze a dalších velkých městech se může opakovat. Včera sice zprávami proběhly informace, že už to politici vyřešili. Jenže to není pravda. A bohužel úplně reálně hrozí, že rodiče i děti narazí do přijímačkové zdi zase. A bude je čekat podobné martýrium s rizikem, že se dostanou jen na takové školy, na které nechtějí.
Říká se, že volby jsou esencí demokracie, její oslavou. Ale platí to ještě dnes? Neutěšujeme se tímto klišé o svátku demokracie? Jak to naše demokratické volební divadlo provozujeme? Kde je nějaké skutečné skládání účtů a odpovědností za chyby a minulé kroky? Nepíšu filipiku proti volbám, právě naopak. Jen chci ukázat pár aspektů hry, kterou sledujeme ve všech demokratických zemích, v každých významnějších volbách.
Česko bylo dlouho specifické svou relativní sociální soudržností a poměrně malými rozdíly mezi regiony. To jsme ale za posledních 35 let bohužel nedokázali udržet a je to jedna z velkých chyb polistopadové transformace. Rozdíly dramaticky narostly a dále se prohlubují. Podle mě je zásadní politické, ekonomické a sociální téma, jak nakopnout zaostávající regiony, jak tam chytře investovat a strategicky rozdílné tempo vyrovnávat. Jak prostě udělat naše příhraniční regiony a Sudety Great Again.
V neděli Polsko rozhodne, jestli chce po osmi letech dál stejnou konzervativní vládu, anebo chce změnu s širší liberálnější koalicí stran. Polsko balancuje mezi rolí rychle se rozvíjející sebevědomé regionální velmoci s celoevropskou ambicí a bigotní, kulturně a sociálně hluboce rozdělenou zemí, které všichni celou historii ubližují a ona si léčí své mindráky. Pro Česko jsou to významné volby u sousedů, pokud zase uspěje divnáček Kaczyński, tak už ve střední Evropě bude chybět do party Orbánovi a Ficovi jen návrat Babiše.
Svaz průmyslu a Hospodářská komora vidí tápání vlády v hospodářské politice a hluboké zaostávání Česka v infrastruktuře a modernizaci země. Analyzují příčiny a chtějí po vládě strukturální změny a legislativní smršť. Dobře chápou, že jsou 2 roky do voleb a teď je poslední chvíle něco prosadit. A volby jsou z pohledu každého lobbisty vždycky nevyzpytatelná věc a nedá se na ně spolehnout. Můžete se na ně chystat, něčemu a někomu občas i pomoct, ale ti voliči jsou přece tak iracionální. A lid je vůl, jak říkává klasik.
Co popřát všem do začátku školního roku? Dětem dobré kamarády a učitele, rodičům trpělivost a realistické očekávání od škol, učitelům snesitelnou sborovnu a chytré ředitele, ředitelům rozumné zřizovatele škol a méně byrokracie. Všem lidem ve školství více společenského uznání. Rezortu pak efektivní strategické ministerstvo a k tomu pak dobrou vládu a rozumný parlament, kteří si uvědomují priority. Tak a konec pohádky, nebo ne? Rozhodně všem povedený vstup školního roku.
