David Ondráčka: Metnar, nejtrvalejší ministerský omyl v dějinách české politiky
Lubomír Metnar ztělesňuje politiku nízkých očekávání: nevýrazné vedení, chybějící vizi a resort jedoucí na autopilota, píše ve svém komentáři David Ondráčka, analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR.
Metnar je zvláštní úkaz, vlastně nejdéle sloužící ministerská náhoda v české politice. Naprosto nevýrazný, bez názoru, intelektuálně velmi jednoduchý, bez znalosti cizího jazyka. A přesto byl půl roku ministrem vnitra. Jeho jedinou kvalifikací je poslušnost. A to stačí na čtyři roky ministra obrany a teď další období na vnitru.
Za sebou nenechává nic, žádnou výraznou stopu ani jasně rozpoznatelnou vizi, jen prázdno. A nikomu to asi nevadí. Opozice mlčí, zájmové skupiny si ho v klidu povodí, kam potřebují, úředníci si dělají, co chtějí, policie si žije svým životem. To už není jen politická kariéra. To je nejdéle trvající omyl v novodobé historii českého státu.
Postavení Ukrajinců v Česku se mění. Od začátku ruské války jich do Česka přišlo 400 až 600 tisíc. Nyní chce Ukrajina bojeschopné muže zpět, a Evropská unie na tento požadavek slyší. Pro Česko to může znamenat vážný dopad na pracovní trh.
Dalibor Martínek: Co bude s Ukrajinci v Česku? Nálada houstne, stavební firmy se děsí
Názory
Metnar, ministr pokrývač
Pamatujete, jak zpívají Buty o pokrývači: kamarádi někam letí a on tady musí klečet. A pokrývat to všechno. To je jediný úkol Metnara: opakovat prázdné a omleté floskule dokola, přiblble se u toho usmívat, neptat se, podepisovat, do ničeho nevrtat a nechat to celé běžet.
Metnar je podle mé osobní zkušenosti řádově nejméně kompetentní ministr vnitra, kterého jsem za posledních dvacet let potkal. A to ta konkurence byla občas opravdu pestrá. Když s ním člověk mluví, je to až bolestné. Žádný přesah, žádná strategická úvaha, žádná představa, kam by se měl resort posunout, jen prázdno a loajalita k vedení hnutí ANO a schopnost nevytvářet problémy. Metnar působí jako člověk, kterého někdo posadil do ministerské kanceláře a zapomněl mu vysvětlit, co má dělat. A on se prostě nezeptal.
Čtyři roky na obraně, další období na vnitru. Politická náhoda pokračuje
Výmluva, že Metnar není konfliktní politik, neobstojí. Výrazní politici si pozornost médií vynutí sami. Nevýrazní ministři mohou celé roky fungovat pod radarem. A škody způsobené nečinností bývají často větší než škody způsobené špatnými rozhodnutími.
A je tu ještě jedna drobnost: Metnar neumí žádný světový jazyk. V dnešní době, kdy ministři vnitra řeší migraci, evropskou bezpečnost, sdílení zpravodajských informací nebo organizovaný zločin napříč Evropou, jsou to de facto bezpečnostní diplomaté. Je to úplně absurdní stav.
Evropa čelí brutální vlně devastujících požárů, nejhorší je situace ve Francii (ale špatné je to i ve Španělsku, Řecku, Chorvatsku i jinde). Logicky se vede debata, kdo za to může, jak tomu do budoucna předcházet, jak reagovat a co se s tím vůbec dá dělat. Je jasné, že se ani v Česku velkým lesním požárům ve vysušených porostech a během vln obrovských veder nevyhneme. Vzpomeňme na České Švýcarsko. V tom je debata ve Francii poučná i pro nás.
David Ondráčka: Když hoří lesy, vzplane i politika. Lekce z Francie
Názory
Resort jede na autopilota
A přitom vnitro a jeho agendy nejsou v nijak dobré kondici. Potřeba je řada reforem a změn. Vnitro dnes rozhodně není v situaci, kdy by si mohlo dovolit další čtyři roky přešlapování na místě. Resort se dostává do pozornosti jen tehdy, když se objeví nějaký skandál. O tom, zda ministerstvo skutečně řeší budoucnost policie, digitalizaci bezpečnostních složek nebo boj s organizovaným zločinem, se vede překvapivě málo debat.
Policie v krizi
Policie čelí personální krizi, technologickému dluhu i proměně bezpečnostních hrozeb. Potřebovala by jasnou strategii, modernizaci a politické vedení. Místo toho hrozí další období administrativní údržby, kdy se budou podepisovat materiály, pořádat tiskové konference a doufat, že nepřijde žádný větší problém.
Metnar se bojí do toho říznout a policejní bafuňáři si diktují, co chtějí. Dostanou vždy a pravidelně přisypáno do systému peníze (naposledy z rezerv rezortu), hlavně na platy, auta a vybavení, takže většině lidí to stačí. Bezpečnostní rizika se prudce mění, náš strategický přístup je málo flexibilní (a to je jemně řečeno).
Vnitro není v dobré kondici
Pošta je fakticky před bankrotem (za to může i celá řada předchozích ministrů, kteří ji nechali vyhnít), ještě stihne prodat pár nemovitostí, chvíli pojede stejně a pak přijde náraz a debata, jestli to ještě dál dotovat, nebo ukončit. A samostatnou kapitolou jsou reformy státní správy, EU fondů, samospráv. Žádná vize na obzoru, vše se nechává běžet na autopilota.
OAMP (odbor azylové a migrační politiky) je stát ve státě, jasně nejmocnější odbor vnitra. Žije tam duch Haišmana (předchozí šéf) a jeho přístupu k migrační politice, ale doba se dramaticky mění a v roce 2026 je třeba přístup měnit a inovovat. Ale Metnar (a stejně tak předtím Rakušan) se OAMPu báli dotknout, že je to spálí.
Česká politika čím dál víc připomíná fotbalovou ligu malých ambicí: strany si hlídají vlastní kotel fanoušků, místo aby se snažily oslovit širší společnost a vyhrát skutečný zápas o budoucnost země. Kompromis se bere jako slabost, soupeř jako nepřítel a veřejná debata se mění v chorály pro vlastní publikum, píše ve svém komentáři analytik a bývalý ředitel Transparency International ČR David Ondráčka.
David Ondráčka: Česká politika se změnila v ligu malých ambicí
Politika
A kde je vlastně opozice?
Kde je opozice, co dělá? Nejvíc mě fascinuje, že to skoro nikomu nevadí. Policie potřebuje zásadní reformy. Bezpečnostní prostředí se mění. Organizovaný zločin se digitalizuje. Hybridní hrozby rostou. Co dělá civilní rozvědka? Personální krize uvnitř bezpečnostních sborů je reálná. A do čela tohoto všeho přichází člověk, od kterého nelze čekat vůbec nic.
Kde jsou stínoví ministři ODS? Kde je kritika ze STAN? Kde je Rakušan, který teď na vnitru 4 roky seděl? Kde jsou bezpečnostní experti opozice? Kde jsou média? Když ministr nedělá vůbec nic, panuje podivné ticho. Nečinnost bývá někdy dražší než špatná rozhodnutí. Kde jsou odborné polemiky, alternativní návrhy nebo tlak na vládu? V normálně fungující demokracii by ministr vnitra patřil mezi nejostřeji sledované členy kabinetu. Bezpečnost státu není okrajové téma.
Politická nula s ministerským razítkem
Demokracie přitom nestojí jen na tom, že vláda vládne. Stojí také na tom, že opozice kontroluje. Pokud opozice rezignuje na systematickou kritiku výkonu ministerstev a spokojí se jen s občasnými tiskovými konferencemi, přestává plnit svou základní funkci. Je pak dost k ničemu.
Možná není největší problém jen samotná nula, Metnar. Větší problém je, že česká politika si už zvykla na tak nízká očekávání: ministr nemusí nic umět, nic měnit, ničím překvapit. Stačí být loajální a nevytvářet potíže. Pokud je tohle nový standard, máme problém mnohem větší než jednoho slabého ministra.
