David Ondráčka: Když hoří lesy, vzplane i politika. Lekce z Francie
Evropa čelí brutální vlně devastujících požárů, nejhorší je situace ve Francii (ale špatné je to i ve Španělsku, Řecku, Chorvatsku i jinde). Logicky se vede debata, kdo za to může, jak tomu do budoucna předcházet, jak reagovat a co se s tím vůbec dá dělat. Je jasné, že se ani v Česku velkým lesním požárům ve vysušených porostech a během vln obrovských veder nevyhneme. Vzpomeňme na České Švýcarsko. V tom je debata ve Francii poučná i pro nás.
Ve Francii po každém velkém požáru přichází obvyklá politická disciplína: hledání viníka. Kdo za to může? Levice obviňuje vládu i pravici z dlouhodobého podfinancování prevence a civilní ochrany, vládní tábor naopak tvrdí, že opozice zjednodušuje jednotlivá hlasování a vytváří zavádějící obraz. Samotné požáry se tak staly součástí probíhající předvolební kampaně před prezidentskými volbami v roce 2027.
Hasiči hasí, politici hledají viníky
Politická debata se často zužuje na symboly, počet hasicích letadel, rozpočtové položky nebo jednotlivé pozměňovací návrhy. Mnohem méně se mluví o dlouhodobé adaptaci krajiny: správě lesů, údržbě vegetace, obnově lesních cest, změně druhové skladby porostů nebo lepším plánování výstavby v rizikových oblastech.
Přestože země čelí rekordním požárům a extrémním vedrům, většina politiků se soustředí na technické otázky: více hasičů, více Canadairů (letadel specializovaných na hašení), lepší krizové řízení. O hlubších příčinách ale mluví jen velmi zdrženlivě. I v zahraničí jsou požáry v oblasti Gironde (kolem Bordeaux) popisovány jako symptom klimatické krize celé Evropy, ve Francii se však veřejná debata stále soustředí hlavně na zvládání katastrofy samotné. Evropané vidí systémový problém, Francouzi především aktuální požár.
Lesní požáry ve Francii letos podle ministra vnitra Laurenta Nuňeze spálily už téměř 98 tisíc hektarů půdy, nejvíce v historii. Ohně si vynutily evakuaci statisíců lidí a sužují také Španělsko, Itálii, Řecko i sever Afriky.
Francii pustoší rekordní požáry. Shořela plocha odpovídající téměř dvěma Prahám
Money
Nejdražší je vždy prevence. Dokud nezačne hořet
Ve Francii se spor nevede hlavně o klimatickou změnu nebo o nedostatek hasičů. Bojištěm se stalo jiné slovo: „débroussaillement“, tedy povinné odstraňování křovin, suché vegetace a dalšího porostu kolem domů a lesů. Vláda tvrdí, že právě prevence je dnes nejslabším článkem celé ochrany před požáry. Opozice naopak obviňuje kabinet z podcenění příprav, nedostatečných investic i pomalé reakce.
Politika tak naráží na starý paradox. Všichni podporují prevenci, dokud se netýká jejich vlastního pozemku. Povinnost vyčistit okolí domů existuje už řadu let, ale její dodržování je často nízké a kontroly bývají spíše výjimečné. Požáry znovu ukázaly, že nejde o zelenou byrokracii, ale o jedno z nejúčinnějších opatření proti šíření ohně. Když se neudržuje krajina v době klidu, žádný počet hasičů už později nedokáže všechno zachránit.
Ve skutečnosti je to hlubší spor o roli státu. Dosavadní francouzský model byl postavený hlavně na rychlém zásahu, tedy na investicích do hasičů, letadel a krizového řízení. Jenže klimatická změna prodlužuje období sucha, zvyšuje intenzitu požárů a posouvá riziko i do oblastí, které dříve bývaly bezpečné.
Postavení Ukrajinců v Česku se mění. Od začátku ruské války jich do Česka přišlo 400 až 600 tisíc. Nyní chce Ukrajina bojeschopné muže zpět, a Evropská unie na tento požadavek slyší. Pro Česko to může znamenat vážný dopad na pracovní trh.
Dalibor Martínek: Co bude s Ukrajinci v Česku? Nálada houstne, stavební firmy se děsí
Názory
Politická debata se proto přesouvá k méně populární otázce: jak změnit správu krajiny, pravidla pro vlastníky a odpovědnost obcí i občanů. A prevence je politicky drahá, protože ukládá řadě lidí, firem a samospráv další povinnosti, zatímco hašení je mediálně vděčné, protože nabízí hrdiny.
Jenže právě francouzské požáry ukazují, že v éře extrémního počasí bude rozhodující to, co se odehraje dlouho před prvními plameny. O klimatické změně se mluví obecně, ale už mnohem méně o konkrétních důsledcích: omezení závislosti na fosilních palivech, změně hospodaření v krajině nebo nutnosti přizpůsobit život novým podmínkám. Politici raději diskutují o prostředcích než o příčinách.
Plameny, které odhalují víc než jen suché lesy
Klimatické katastrofy už nejsou jen zkouškou krizového řízení, ale také testem politické důvěry. Veřejnost chce vidět jednoduchého viníka, nejlépe nějakého magora-žháře, který to celé způsobil. Ale skutečné příčiny obvykle vznikaly desetiletí – kombinací klimatické změny, zanedbané prevence, rozdrobené odpovědnosti a krátkodobého politického uvažování.
Oheň pak během několika dnů odhalí, co stát roky odkládal, a promění technickou debatu o správě krajiny v ostrý politický střet o odpovědnost za budoucnost.
Eiffelova věž, pařížský Louvre i muzeum Orsay o tomto víkendu kvůli vlně veder zavírají své dveře dříve než obvykle. Nejvyšší stupeň výstrahy před extrémními teplotami dnes platí ve čtvrtině evropského území Francie. Agentura AFP připomněla, že země od letošního května čelí už třetí vlně veder.
Romantický večer na Eiffelovce? Zapomeňte, kvůli vedru zavírá dřív
Zprávy z firem
Určitá zdrženlivost je z pohledu politiků docela pochopitelná, vlastně i politicky racionální. Klimatická opatření znamenají náklady, regulace a změnu zavedeného způsobu života. V době sílící podpory populistických stran proto mnoho politiků raději volí bezpečnější témata. Požadavek na další hasicí letadla nikoho neurazí. Debata o tom, jak změnit energetiku, dopravu nebo využívání krajiny, už ano. Poučme se i v Česku.
Nová bezpečnostní hrozba Evropy
Vědecký konsenzus nám docela jasně říká, že extrémní požáry budou v Evropě s oteplováním a suchem častější a ničivější. Odpověď není jen v extrémním počasí, ale také v dlouhodobém způsobu hospodaření v krajině, urbanizaci lesních oblastí, správě lesů a adaptaci na klimatickou změnu.
Oheň je jen poslední článek řetězce rozhodnutí, která se dělala po desítky let. Požáry se tak přestávají chápat jako lokální přírodní katastrofa a stávají se evropským bezpečnostním problémem, který překračuje hranice jednotlivých států.
Letošní sklizeň vypadá nejhůř za desítky let. Obilovin má být meziročně o téměř 17 procent méně, řepky dokonce o více než pětinu. Dopad na ceny potravin ale bude záviset hlavně na evropském trhu, energiích a dovozu.
Sucho drtí české zemědělce. Co to udělá s cenami chleba a dalších potravin
Názory
Evropa jako dobrovolný hasič
A na závěr, upřímně, i to samotné krizové řízení by si zasloužilo mnohem propracovanější evropskou koordinaci. Zatím to při vypuknutí požárů vypadá tak, že se narychlo hledá solidarita mezi státy.
Zjednodušeně řečeno, v panice se obvolává každý, kdo může zrovna teď rychle něco poslat. Češi jednu helikoptéru s posádkou, Slováci jednu, něco Němci a Dánové. V médiích se dojmeme, jak si umíme pomáhat.
Ale pokud budou takové ničivé požáry pravidlem každé jaro, léto a podzim (což je pravděpodobné), pak bychom měli mít i nějakou stálejší jednotku a spolupráci, která bude reagovat rychle a automaticky, a až nad její rámec se budou přidávat další kapacity podle potřeby.
