Růst cen v dubnu překvapil, tempo snižování sazeb se nejspíše zpomalí
Celková inflace za duben vyskočila na 2,9 procenta v meziročním srovnání, je tedy výrazně výše oproti predikci ČNB i tržním očekáváním. Bankovní radě se tak potvrzuje důvod pro opatrnost ve snižování úrokových sazeb, přičemž uvolňování měnové politiky pravděpodobně zpomalí, píše hlavní ekonom ING David Havrlant.
Spotřebitelské ceny vzrostly o 0,7 procenta oproti předchozímu měsíci, přičemž hlavními tahouny byly ceny potravin a pohonných hmot. Ceny potravin se v dubnu zvýšily oproti předchozímu měsíci o výrazných 1,7 procenta, přičemž se jednalo o značně plošný cenový nárůst. Nejvyšší dynamiku vykázaly ceny cukrovinek, zeleniny, masa a ryb. Vzrostly však i ceny pečiva a mléčných výrobků. K celkové inflaci přispěl i růst cen pohonných hmot. České domácnosti tyto změny samozřejmě pocítí ve svých rozpočtech, když růst mandatorních výdajů ponechá méně pro diskreční útraty.
V meziročním srovnání k celkové inflaci nadále významně přispíval růst cen v segmentu služeb a bydlení. Nájemné se meziročně zvýšilo o 7,2 procenta, vodné o 10,9 procenta a ceny elektřiny o 12 procent. Zvýšený a přetrvávající růst cen v sektoru služeb se pojí s jednou z hlavních obav bankovní rady, neboť dezinflační proces v tomto segmentu téměř nezačal.
Inflace stále v tolerančním pásmu, nicméně blízko oblasti pro bolení hlavy
Celková inflace se tak v dubnu dostala nad inflační cíl ČNB, setrvala však stále v jejím tolerančním pásmu. Zároveň stojí za zrychlením inflace ceny potravin, které jsou považovány za poměrně volatilní položku ve spotřebitelském koši. Meziroční celková inflace výrazně překonala očekávání ČNB ve výši 2,5 procenta. Na druhou stranu zpomalila jádrová inflace, která reprezentuje cenový vývoj spíše perzistentního charakteru, na 2,6 procenta. V tomto měřítku tedy dezinflační proces stále pokračuje.
I tak se růst spotřebitelských cen dostává do polohy, kde bude muset bankovní rada přesně zvažovat následující kroky pro nastavení měnově-politických podmínek. Riziko, že růst cen potravin bude pokračovat nelze pominout. Napětí na trhu práce je stále výrazné a poměrně vysoký růst nominálních mezd by se nadále mohl promítat do zrychlení cen ve službách v následujících měsících. Důvody pro zvolnění tempa ve snižování základní úrokové sazby tak rostou. Celkově se zvyšuje pravděpodobnost, že bankovní rada sníží na příštím zasedání sazby pouze o 0,25 procenta, případně si dá pauzu. Guvernér Aleš Michl již avizoval, že snižování úrokových sazeb bude možné kdykoliv přerušit, aby zůstala měnová politiky dostatečně restriktivní.
Inflace se vrací. Tedy přesněji: růst inflace se vrací. Nikoli neočekávaně, nicméně dříve, než se předpokládalo, a možná s trochu vyšší razancí, než se očekávalo. I tak se ukazují dvě věci. Jednak to, že Česká národní banka nejspíš sazby v dalších měsících již zvyšovat nebude. Zároveň se potvrzuje správnost její politiky. Ukazuje se, že Říp je opravdu správnější než Matterhorn.
Stanislav Šulc: Michl to dělá dobře. Rostoucí inflace je toho signálem
Názory
Cenovému vývoji by tak mohlo pomoci případné setrvání koruny na silnějších úrovních a její posílení v následujících čtvrtletí. K tomu by přispěly pomalejší tempo uvolňování měnové politiky v Česku a zahájení cyklu snižování sazeb ze strany ECB.
Výraznější růst cen může ohrozit ekonomické oživení
Vysoká inflace z minulých let stála za ochlazením útrat domácností, což se odrazilo v mizerném ekonomickém výkonu. Celkový HDP stále ještě nepřesáhl úrovně dosažené před pandemií. České domácnosti nedávno obnovily chuť utrácet, čímž přispěly významně k současnému ekonomickému oživení. Citlivost domácností na cenový vývoj je však nadále zvýšená. Pokud by se celková inflace v následujících měsících měla přehoupnout přes 3 procentní hranici, mohly by se domácnosti překlopit zpět do velmi opatrnostního modu opět přiškrtit diskreční výdaje.
Pokud nedojde k dalšímu překvapení růstu cen potravin, inflace se v následujících měsících pravděpodobně udrží pod 3 procentní hranicí, tedy v tolerančním pásmu ČNB. Přesto by se inflační tlaky mohly v nadcházejících čtvrtletích nahromadit v důsledku očekávaného oživení ekonomické aktivity, zrychlení výdajů domácností po dvou letech utlumené spotřeby a pokračujícím růstu nominálních mezd v podmínkách nízké nezaměstnanosti.
