FOTOGALERIE: Dům bez chodby na minimálním prostoru. Architekt nechtěli pokácet ani třešeň
V pražské proluce mezi vilami, bytovými domy a železnicí vznikl dům, který z minima vytěžil maximum. Bílý kvádr od Stempel Tesař architekti má jen 49 metrů čtverečních zastavěné plochy, ale uvnitř nabízí sto metrů bydlení, tři ložnice a žádnou klasickou chodbu.
Na první pohled je to nenápadný bílý kvádr vložený do úzké pražské proluky. Dům, který se nesnaží na sebe křičet barvou ani efektní formou. Přesto jde o jednu z nejzajímavějších tuzemských rodinných staveb poslední doby. Projekt nazvaný Minimální maximum od ateliéru Stempel Tesař architekti ukazuje, že i na extrémně omezeném pozemku může vzniknout plnohodnotné, promyšlené a výtvarně silné bydlení.
Stavba vznikla v Praze mezi vilami, bytovými domy a železniční tratí. Parcela měla jen zhruba 240 metrů čtverečních, navíc ji limitovaly odstupy od sousedů i vzrostlá třešeň, kterou chtěli autoři zachovat. Právě omezení se ale stala hlavním motorem návrhu. Nešlo o to postavit co největší dům, ale vytěžit z minima maximum.
Autorem domu je architekt Jan Tesař, který ho navrhoval pro vlastní rodinu společně s Jánem Stempelem a týmem ateliéru Stempel Tesař architekti. V tom je projekt osobnější než běžná zakázka. Architekt zde nebyl jen projektantem, ale i budoucím obyvatelem. Musel tedy řešit nejen estetiku a konstrukci, ale i každodennost vlastního života.
„Pozemek formuloval, ambice motivovaly a odpovědnost kultivovala. Dům jsem dělal pro nás, ale zrcadlí moje ego — ego formované dvaceti pěti lety učení se od mistrů a stavění domů pro jiné,“ říká Jan Tesař.
Každý centimetr má svůj důvod
Výsledkem je dům, který pracuje s velmi přesnou prostorovou logikou. Zastavěná plocha je mimořádně malá, přesto se dovnitř vešly tři ložnice i přibližně sto metrů čtverečních obytného prostoru. Stavba se nerozpíná do šířky, ale skládá se do výšky. Jednotlivá podlaží se navzájem posouvají o půl patra, čímž vzniká vnitřní prostorová krajina bez klasické chodby.
Právě absence chodby je jedním z nejvýraznějších principů domu. V malém objemu by chodba zbytečně ukrajovala cenné metry. Tady se proto prostor nečlení standardně, ale mezi jednotlivými úrovněmi. Centrem domu je jídelna vysoká přes čtyři metry, která získává světlo ze tří světových stran. Na ni navazuje zapuštěný obývací pokoj s knihovnou, který působí jako klidnější, intimnější úkryt.
Česká cena za architekturu má letošní nominace. Z 301 přihlášených staveb vybrala mezinárodní porota 25 projektů, které ukazují, co dnes hýbe českou architekturou: veřejný prostor, rekonstrukce, dřevostavby, dostupné bydlení i velké městské proměny.
Kaple, hřbitov i nádraží. Tyhle stavby hýbou Českem
Reality
Bílý hliník zvenku, beton a ořech uvnitř
Z ulice je dům sjednocený do jednoho čistého objemu. Celý plášť, včetně brány a oplocení, pokrývá profilovaný bílý hliníkový plech. Stejný materiál, stejný profil a stejná barva proměňují složitou vnitřní skladbu v jasně čitelný bílý kvádr.
Uvnitř se výraz mění. Nosné stěny z pohledového betonu nesou otisk bednění a přiznávají konstrukční podstatu stavby. Surovost betonu zjemňuje ořechové dřevo, které se objevuje na nábytku a detailech. Právě kontrast bílé kovové slupky, betonu a teplého dřeva dává domu napětí, ale zároveň obytnost.
Architekti Jan a Barbora Horovi ze studia ORA osm let zachraňovali rodinný dům v Žatci. Z ruiny s děravou střechou, propadlými stropy a dřevomorkou vznikl polyfunkční dům s řemeslným výčepem, ubytováním a zázemím pro rodinu. Rekonstrukce za deset milionů korun stojí na starých trámech a recyklovaných dlažbách.
Staré trámy a dlažby z kontejneru. Architekti z ruiny v Žatci udělali výčep s ubytováním
Reality
Dům je navržený jako originál do posledního detailu. Autoři pracovali i s prototypem dveřní kliky. Nejde tedy jen o rodinné bydlení na složitém pozemku, ale o architektonický manifest: i malý dům může být velkým tématem, pokud se navrhne s dostatečnou disciplínou.
Projekt si všimla i odborná veřejnost. Minimální maximum bylo nominováno na Českou cenu za architekturu, která každoročně upozorňuje na nejkvalitnější realizace postavené v České republice. Už samotná nominace ukazuje, že nejde jen o efektní soukromý dům, ale o stavbu s širší architektonickou platností.
Vrcholů tuzemská architektura měla hned několik, říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects. Za jeden z nich považuje období první republiky, kdy Češi měli obrovskou společenskou ambici a nespokojili se s pouhým průměrem.
Architekt Tichý: Po 30 letech se vracíme tam, kam patříme. Do Evropy
Reality
Vychází jarní Realitní CLUB
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
