Partneři projektu

Zbourali garáž z devadesátek a vilce vrátili noblesu. Po citlivé rekonstrukci bojuje o cenu architektů

Vilka v Liebigově městečku
Česká cena za architekturu/Tomáš Souček, užito se svolením
Petra Nehasilová

Malá vilka z roku 1914 v libereckém Liebigově městečku mohla zůstat jen další „šedou“ stavbou s necitlivou přístavbou z devadesátek. Architektky ze studia atakarchitekti jí ale vrátily původní symetrii, odstranily rušivou garáž a doplnily ji novou nízkou přístavbou. Výsledek se dostal mezi 25 nominovaných staveb České ceny za architekturu.

Ne každý dům musí ohromit velikostí. Někdy stačí, když se mu vrátí původní podoba. Malá vilka v libereckém Liebigově městečku je přesně ten případ. Skromný dům se stanovou střechou, postavený v roce 1914, nebyl určen pro okázalé bydlení. Pravděpodobně sloužil rodině zahradníka nebo hlídače. Jeho půvab tkví v jednoduchosti a souměrnosti. 

Jenže devadesátá léta se k němu nechovala zrovna citlivě. Nevhodné úpravy a především přístavba garáže narušily proporce domu a vzaly mu část původního kouzla. Liberecké studio atakarchitekti se proto při rekonstrukci rozhodlo pro zdánlivě jednoduchý, ale zásadní krok, a to odstranit garáž. 

Dům uprostřed kapky

Vilka stojí v Liebigově městečku, jednom z nejzajímavějších libereckých urbanistických souborů. Vznikla jako součást třetí etapy jeho výstavby podle urbanistické koncepce architekta Jakoba Schmeissnera. Dům byl zasazen do středu parcely ve tvaru kapky, téměř ze všech stran obkroužené komunikacemi.

To není úplně komfortní situace pro rodinné bydlení. Zahrada je otevřená pohledům, soukromí se tu nevytváří samo. O to důležitější bylo najít řešení, které původní dům nezahltí, ale zároveň čtyřčlenné rodině nabídne dost prostoru pro současný život.

Architektky Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová proto nezvolily velkou dostavbu, která by historickou vilku přebila. Místo toho navrhly nízkou přístavbu na západní straně domu. Ta funguje jako nové křídlo, rozšiřuje bydlení, vytváří zázemí a zároveň pomáhá zahradu rozdělit na dva odlišné světy.

Jednou z 20 nominovaných realizací je rozšíření hřbitova v Hostivaři.

Kaple, hřbitov i nádraží. Tyhle stavby hýbou Českem

Česká cena za architekturu má letošní nominace. Z 301 přihlášených staveb vybrala mezinárodní porota 25 projektů, které ukazují, co dnes hýbe českou architekturou: veřejný prostor, rekonstrukce, dřevostavby, dostupné bydlení i velké městské proměny.

Přečíst článek

Přístavba, která nekřičí

Nová část domu je na první pohled současná. Má subtilní betonovou střešní desku se zelení, velkorysé prosklení a lineární omítku. Nepředstírá historickou architekturu a nesnaží se tvářit jako původní vila. Přesto s ní je v souladu. Nízká přístavba se rozprostírá přes šířku pozemku jako křídlo. Pod její severní částí vznikl zahradní sklad, jižní část slouží jako kryté parkovací stání. Obytná část je umístěna uprostřed a díky zkosení stěn je z ulice téměř neviditelná.

Díky nové přístavbě se změnil i vztah domu k zahradě. Přední část pozemku zůstává vizuálně propojená s ulicí a zachovává otevřený charakter místa. Za domem ale vzniká intimnější prostor, který je od okolí částečně chráněný novým křídlem přístavby.

Historická část domu se přitom vrací ke svým charakteristickým rysům. Obnovena byla bobrovka, vznikly repliky špaletových oken s laťovými okenicemi a vikýře získaly souměrnější výraz. Dům tak znovu působí jako malý, ale sebevědomý solitér.

Když rekonstrukce neznamená kulisu

Vilka v Liebigově městečku je nominována na Českou cenu za architekturu 2026. Ta letos v 11. ročníku vybrala 25 staveb z 301 přihlášených realizací. Mezinárodní porota ocenila mimo jiné schopnost českých architektů citlivě doplňovat stávající stavby o nové funkce, ať už jde o rekonstrukce, přístavby, dostavby nebo konverze.

Právě v tom liberecký projekt dobře vystihuje současný směr kvalitní architektury. Nejde o to udělat z historického domu muzeální exponát. Ani o to přilepit k němu nápadnou novostavbu. Dobrá rekonstrukce se pozná podle toho, že starému domu dovolí znovu fungovat.

Dům v Obloukové ulici v Žatci prošel kompletní rekonstrukcí.

Staré trámy a dlažby z kontejneru. Architekti z ruiny v Žatci udělali výčep s ubytováním

Architekti Jan a Barbora Horovi ze studia ORA osm let zachraňovali rodinný dům v Žatci. Z ruiny s děravou střechou, propadlými stropy a dřevomorkou vznikl polyfunkční dům s řemeslným výčepem, ubytováním a zázemím pro rodinu. Rekonstrukce za deset milionů korun stojí na starých trámech a recyklovaných dlažbách.

Přečíst článek

Známý architekt mění hru. Po návrzích a výrobě interiérů chce dělat vlastní development

Známý architekt mění hru. Po návrzích a výrobě interiérů chce dělat vlastní development

Praha je pro developery stále nejatraktivnějším trhem, zároveň v ní ale houstne konkurence a přibývá projektů. Skupina Framework proto zvažuje vlastní development mimo metropoli a sází na krajská města, kterým může pomoci silnější poptávka po bydlení i lepší dopravní napojení. „Praha je skvělá, ale je tu přetlak projektů,“ říká Ján Antal, šéf a majitel společnosti, v podcastu Realitní Club.

Přečíst článek

Vychází podzimní Realitní Club

Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.

Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života. 

O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.

O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.

Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.

„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.

Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.

Související

Horácká multifunkční aréna

Architektonický triumf Jihlavy. Odvážná červená aréna smetla konkurenci a získala dvě ceny

Přečíst článek
Dům v oblacích

Dům nad korunami stromů. V Řevnicích vznikla vila, která si podmanila prudký svah

Přečíst článek
Rodinný dům se dvěma byty se nachází v centrální části Zbraslavi v těsné blízkosti náměstí.

Za cenu osmdesátimetrového bytu získali dům pro dvě rodiny. Háček byl v pozemku

Přečíst článek