Zapomeňte na katalogový bungalov. Tenhle dům v Beskydech staví na úplně jiné logice
Mladá rodina dlouho hledala vhodný bungalov v katalozích typových domů. Žádný jí ale dispozičně ani ekonomicky nedával smysl. Architekti ze studia Papundekl proto přišli s jiným řešením. Dům rozdělili do tří jednoduchých zděných objemů a mezi nimi vytvořili velký společný prostor připomínající malé náměstí.
Začalo to poměrně obyčejně. Mladá rodina chtěla vlastní dům a stejně jako mnoho dalších stavebníků nejprve hledala mezi typovými projekty. Jenže katalogové bungalovy ji nepřesvědčily. Jejich dispozice jí připadaly nepraktické, příliš členité a ve výsledku ani příliš hospodárné. Obrátila se proto na Papundekl architekty s poměrně přesným zadáním. Chtěli jednopodlažní a bezbariérový dům, minimum chodeb, a především rozumné celkové náklady.
A na úpatí moravskoslezských Beskyd tak vznikl dům složený ze tří jednoduchých zděných kvádrů.
Místo chodby malé náměstí
Architekti dům zasadili doprostřed nepravidelného trojúhelníkového pozemku. Základní dispozici pak rozdělili mezi tři jasně vymezené objemy, z nichž každý má vlastní funkci. To nejzajímavější ale vzniklo mezi nimi. Namísto systému pokojů propojených dlouhými chodbami se tři části domu otevírají do jednoho velkého společného obytného prostoru. Architekti ho přirovnávají k malému náměstíčku.
Jeho přirozeným centrem je kuchyň s barovým pultem. Navazuje na ni jídelna a obývací pokoj, ale také menší zákoutí pracovny, předsíně nebo vestavěný nábytek.
Prostor lze podle potřeby měnit pomocí posuvných dveří nebo otočné knihovny. Jednou tak může fungovat jako velká otevřená místnost pro celou rodinu, jindy se některé části oddělí a nabídnou větší soukromí.
Vila bez vilového rozpočtu? V Šestajovicích ukázali, že to jde. Architekt Jan Mackovič navrhl pro rodinu dům, který na první pohled působí luxusně, ve skutečnosti ale stojí na jednoduchém principu. Dobrá architektura totiž nemusí křičet ani zbytečně prodražovat stavbu.
FOTOGALERIE: Chtěli vilu, ale neměli vilový rozpočet. Podařilo se
Reality
Dům, ve kterém se neplýtvá metry
Právě absence zbytečných komunikačních prostorů je jedním z hlavních principů projektu. Chodba totiž stojí při stavbě prakticky stejně jako obytný pokoj, ale většinu dne pouze propojuje jedno místo s druhým. Tady se proto každý metr snaží získat konkrétní využití.
Stejná racionalita se promítla také do konstrukce. Tři hlavní části domu jsou postavené ze systémových tepelněizolačních tvárnic na betonových základech. Architekti záměrně pracovali s jednoduchými stavebními principy a materiály, které neměly zbytečně navyšovat cenu realizace.
Úspornost se tak nestala omezením návrhu, ale jedním z jeho výchozích principů.
Když se řekne Ostrava, lidem se už nevybaví jen uhlí a kouř, ale také Dolní Vítkovice, Colours nebo Baník. Architekt David Kotek ale upozorňuje, že změna značky nestačí. Město podle něj potřebuje dostavět, zrychlit a přestat čekat, až se něco stane samo.
Ostrava není město uhlí a kouře. Je zelená, ale pořád nedostavěná, říká architekt
Reality
Strop jako nejvýraznější detail domu
Jednoduchá stavba má ale jeden výrazný architektonický moment. Nad obytným pokojem, předsíní a pracovnou se rozevírá dřevěná trámová konstrukce. Jednotlivé trámy se sbíhají směrem ke středu dispozice a končí nad betonovým pilířem v kuchyni.
Právě takové detaily odlišují dům od typového projektu, který rodina původně hledala. Stejně důležitý je vztah k okolí. Velké prosklené plochy otevírají společnou obytnou část směrem do zahrady a opticky ji dál zvětšují. Hranice mezi interiérem a pozemkem se díky tomu ztenčuje a zahrada se stává přirozenou součástí každodenního života domu.
Z architektonického studia Perspektiv vyrostla skupina Framework, která chce klientům dodat celý projekt od návrhu po interiér. Jan Antal mluví o růstu k půlmiliardovým tržbám, expanzi do zahraničí i o tom, proč krásný dům sám o sobě nestačí.
Ján Antal: Nechceme jen kreslit domy. Čeští architekti staví skupinu za půl miliardy
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.