V Česku se letos rekordně staví. Pro představu, stavební produkce podle statistického úřadu v červnu, poslední dostupná data, meziročně vzrostla o 14 procent. Dokončeno bylo 3 775 bytů, což znamenalo meziroční růst o 40 procent. To jsou čísla jako blázen. Vypadá to na nějakou novou českou stavební konjunkturu. Má to však zádrhel.
Pokud by bylo třeba vypíchnout jednoho jediného vítězce návrhu státního rozpočtu na rok 2026, verdikt je jasný. Vítězí ministerstvo průmyslu a obchodu. Naopak z poražených je na tom nejhůře ministerstvo zdravotnictví, jež se má smířit s meziročním poklesem vyčleněných peněz o takřka třetinu.
Vít Rakušan si dal s Petrem Fialou pivo v Malostranské besedě. Přísahali, že po volbách nepůjdou do vlády s Andrejem Babišem. Ono je to lehké, takto před volbami cokoliv deklarovat. Voliči jsou nadšení, že předseda jejich srdcové strany je tak pevný. Rakušan má hvězdičku za veřejně viditelnou akci. Ovšem není nic snadnějšího pro politika po volbách prohlásit, že se politická situace změnila, nebo že vlast si to žádá. Nebo najít nějaké podobně nejapné zdůvodnění a učinit úplně obrácené rozhodnutí. Mrkněte na pradávný britský sitcom Jistě, pane ministře. Tam je všechno.
Soud zamítl žalobu volebního hnutí Volt na konkurenční subjekt Stačilo! Zástupci Voltu si stěžovali, že slepenec antisystémových a částečně levicových stran obchází volební zákon, protože jde o nepřiznanou koalici. Soud naopak upozornil, že nehodlá zasahovat do dekády trvající zvyklosti, že strany zvou zástupce dalších partají na své kandidátky. Není to vítězství komunistů, ale férovosti volebního boje.
Ne rozšíření Dukovan. Ani výstavba dálnic, ani bydlení. Dokonce ani ne valorizace důchodů. Klíčovým tématem Česka je růst platů učitelů. Kupodivu nejde o vzdělávání našich dětí a posouvání Česka vpřed v soutěži národů. Jde prostě a jenom o ty platy. Že prý když budou vyšší platy, děti budou chytřejší.
Stačilo těží z nostalgie, ale je to spíš útěk před složitostí dnešního světa. Vybírá si z minulosti to příjemné – levné potraviny, dostupné bydlení, klid na práci. Zapomíná na dusivou kontrolu, ideologii, zavřené hranice a věznění. Nejde o žádnou autentickou levici, jen nabízí jednoduchou odpověď a přehledný svět těm, kteří se v dnešních divokých proměnách ztrácejí. Místo už prošlé hantýrky starých komunistů teď obohatili slovník o populistické fráze. Výsledek je ale podobný.
Pohonné hmoty v Česku dál zlevňují. Průměrná cena za litr benzinu klesla za poslední týden o 13 haléřů na 33,79 koruny. O 27 haléřů na litru zlevnila nafta, za litr teď řidiči dají průměrně 32,38 koruny. Řidiči platili za paliva méně naposledy v polovině června.
Politické strany, které vyšlou své kandidáty do sněmovních voleb pod hlavičkou jiné strany, což je letošní novinka při parlamentních volbách, nemají v případě úspěchu těchto subjektů nárok na žádnou státní finanční podporu. A to ani v případě, že ve sněmovně zasednou jejich lidé.
Fakta jsou zřejmá. Babiš někdy před dvaceti lety vymyslel, že si vezme dotaci padesát milionů na Čapí hnízdo, přestože na ni neměl nárok. Dělalo to tak mnoho bohatých podnikatelů, když si stavěli hotely a rekreační střediska. Byly to však dotace určené pro malé a střední firmy, ne pro boháče.
Měla to být zásadní schůzka, na níž se lídři bývalé vládní pětikoalice měli shodnout na povolebním postupu. Minule jim to vyšlo, díky čemuž vznikla vláda Petra Fialy. Aktuální, nutno dodat předvolební, situace zatím žádným velkým gestům nenahrává. A navíc ani jeden z lídrů nepřišel. A tak si na schůzce Spolu a STAN jejich šéfové slíbili, že po volbách chtějí spolupracovat. A stvrdili to symbolickým přiťuknutím půllitry ležáku.
Těch devět týdnů, kdy děti nechodí do školy, jsou utrpení. Ne snad pro děti. Tím méně pro učitele. Těm jde navíc plat. Utrpení je to pro rodiče. Prázdniny, to je doslova průvan v peněžence. A nápor na nervy. Tábory, hlavně ty příměstské, to je skvělý byznys. Za pět dní v týdnu, což je obvyklá doba takového tábora, dáte klidně deset tisíc. A to děti spí doma, musíte chystat snídani a večeři. A to zbývá ještě osm týdnů.
