Tři měsíce po volbách je vše zase při starém. Britští konzervativci na stranické konferenci ukázali, že po změně kurzu neprahnou. Kandidáti na vedení přidali i několik kontroverzních výroků, tentokrát to odnesly matky na mateřské a Evropský soud pro lidská práva.
Jako rodič jsem tématu jakýchsi zkoušek dosud nevěnoval pozornost. Děti chodí do školy, dobře se učí, nosí jedničky. Jsem rád, že v době, kdy musím pracovat, se naučí ve škole něco nového. Dává to dobrý smysl, rodič je v práci, dítě ve škole. To je asi základní myšlenka školství.
V české politice se v průběhu pouhých několika hodin odehrála celá řada příběhů, které budou mít vliv na výsledek příštích voleb. A některé z těch příběhů zdaleka neskončily.
Podmínky v tuzemském zpracovatelském průmyslu jsou stále ponuré. V září se zhoršovaly 28. měsíc v řadě. Vyplývá to ze zveřejněných údajů indexu nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu. Ten vykázal hodnotu 46 bodů. V srpnu to bylo 46,7 bodu. Meziměsíční zhoršování podmínek tedy ještě o něco zrychlilo.
Nemovitostní krize, slabé spotřebitelské výdaje, deflace, stárnutí populace, zátahy režimu proti byznysmenům, geopolitické napětí, riziko nových cel ze strany USA. Vše rázem zapomenuto. Čínské akcie mají za sebou nejlepší týden od roku 2008 a i do tohoto vstoupily velkolepě.
Volby skončily, hra s čísly začala. Užijte si ji, dokud trvá, a zachovejte si chladnou hlavu. Interpretací výsledných čísel dvoukolové senátní volby je nepřeberně. Pro pobavení ale stačí poslouchat dva hlavní aktéry. ANO získalo osm mandátů ze sedmadvaceti možných. Podle šéfa Andreje Babiše je tak hnutí jasným vítězem. Kandidáti, které nominovaly strany vládní koalice, zvítězili dohromady v patnácti obvodech, a z předsedy ODS Petra Fialy je rázem především premiér. Vládní koalice porazila ANO ziskem patnácti mandátů. Že ODS obhájila pouze pět z deseti mandátů, raději vůbec nezmiňuje. S čísly kouzlí i předsedové dalších partají, jejich interpretace není potřeba zmiňovat. Holá pravda je, že senátní volby nepřinesly nic převratného.
Německo dost možná stále odebírá ruský plyn, i když tvrdí, že už ne. To samé by pak platilo i pro Česko, jehož většina plynu nyní teče právě přes Německo.
Bývalý prezident Miloš Zeman oslavil 80. narozeniny, ale byl to spíš středoevropský politický summit, pohled do temné budoucnosti a jakýsi teambuilding příští vládnoucí kliky v Česku.
Francouzský prezident Emmanuel Macron celé léto překvapoval, udivoval i pohoršoval. Jeho plán nakonec vyústil ve velmi podivnou konstelaci, kdy prezident zachránil to nejdůležitější, ale kolem něj zůstává spoušť a zmar.
Když loni česká vláda rozhodla koupit tisíce kilometrů plynovodů – firmu Net4Gas –, hájila nákup i tak, že jimi poteče plyn na Slovensko, či dokonce do Rakouska. A že tedy Česko bude od těchto zemí inkasovat peníze za přepravu přes své území. Jenže smělý plán se rozplývá. Což by znamenalo, že plynovody zůstanou nenaplněny a jejich údržbu místo Slováků či Rakušanů zaplatí řadové české domácnosti – ve vyšších poplatcích za odběr plynu.
Ve stínu emotivního rozpadu vládní koalice a dynamických bojů o pozice na hejtmanstvích, proběhne tento víkend druhé kolo senátních voleb. Nabízí se otázka, zdali je Senát spíš odkladiště obnošených a čekárna plná nudy, anebo aktivní pojistka demokracie. Jde o důležitý prvek ústavního systému? Co senátoři skutečně mohou ovlivnit, jaké mají pravomoci a v čem jde jen o volbu třetiny okresních ombudsmanů?
