Platy politiků jsou tradiční rozbuškou vášnivých debat. Přitom jde o banální problém, v němž o peníze vlastně ani nejde. V důsledcích však jde o další narušení důvěry v systém, kterých stále přibývá.
ODS (a tím i koalice Spolu) má poslední možnost do konce roku se zbavit Fialy jako svého lídra do příštích voleb. Pokud to neudělá, je téměř nevyhnutelně odsouzená k těžké prohře v říjnových sněmovních volbách.
V každé vesnici v Česku stojí „vedle kostela“ panelák. Když jedete českou krajinou, vypadá to fakt odporně. Baroko vedle brutalismu. Takové ty klasické, třípatrové paneláčky. Každá vesnice má aspoň jeden. Ale, na druhé straně, spokojeně v nich žije velká část českého národa. Statisíce lidí.
Pojďme konečně uzavřít naši polistopadovou, postkomunistickou éru a stavět Druhou listopadovou republiku. Těch 35 let prostě jsme nějak odehráli a teď jde o to, jakých bude dalších 30 let. Potřebujeme k tomu kritickou a pokud možno věcnou debatu o našich letech transformace a budování kapitalismu a demokracie.
Premiér Petr Fiala v neděli v Otázkách Václava Moravce několikrát uvedl, že pokud bude jeho vláda pokračovat i v příštím volebním období, budou mít Češi nakonec mzdy jako Němci nebo Rakušané. Tedy zhruba během pěti let. To je ovšem vysoce nereálné. Skutečností je naopak to, že jak Německo, tak zejména Rakousko během posledních pěti lety Česku mzdově dále utekly, jak vyplývá z dat OECD. Takže mzdy v Česku zaostávají nyní za mzdami v Rakousku a Německu ještě výrazněji než roku 2019.
Rozmíšek mezi Fialou a Babišem přibývá úměrně volebním preferencím, je to kdo z koho. Momentálně podle agentury Kantar vede ANO, navíc - za spíše špatnou a velmi špatnou považuje politickou situaci čtyřicet, respektive sedmatřicet procent lidí. Na Národní vypískali Babiše i Fialu.
17. listopadem 1989 nastartovala změna, která se projevila ve všech oblastech našich životů. Přesto i 35 let komunismus ve velké části lidí stále přetrvává, a to v různých podobách. Povětšinou škodlivých. O jedné se však pohříchu téměř nemluví – je to čtyřicetiletá vláda komunismu jako výmluva, proč se celá řada věcí nedaří. Toto klišé pomáhá nám Čechům prodlužovat mýtus vlastní dokonalosti, které k prosazení se brání někdo jiný. Čas se ale krátí a před sebou máme poslední pětiletku, kdy se budeme moci vymlouvat na dávné komunisty.
Češi se vrací k ruskému plynu, píše agentura Bloomberg. Česko tak podle ní patří k několika zemím, které hatí celoevropskou snahu odstřihnout se od ruských dodávek energií. Taková snaha je skutečností uplynulých dvou let, po ruské invazi na Ukrajinu.
Když je někdo dobrý právník, který se striktně drží legislativy, tak kdyby na planetu Zemi spadla kometa a zcela ji zničila, bude tento stejně trvat na naplnění podmínek sepsaných před dávnými časy.
Zdroje současného mdlého výkonu české ekonomiky nelze hledat pouze za hranicemi. Byť úpadek německého průmyslu, energetická krize či válka na Ukrajině tam rozhodně svůj původ mají a českou ekonomiku přímo či zprostředkovaně poškozují. Češi si ale škodí i sami. Třeba tím, že s oblibou bývají papežštější než papež a že se neméně rádi vydávají ode zdi ke zdi.
Klíčový architekt české postkomunistické reality Václav Klaus při své řeči na Vysoké škole ekonomické představil svůj názor na současnost. Do éteru se dostala zejména teze, že společnost je v současnosti blíž padesátým letům než étosu revolučních dní roku 1989. A v tom je mnoho pravdy. Jen v poněkud jiné, než se exprezident domnívá.
