Z nádraží architektonický klenot. Cheb vrátí čas do šedesátých let a nad městem rozsvítí nový „maják“
Chebské nádraží, jedna z nejvýraznějších staveb československé poválečné architektury, čeká proměna za 428 milionů korun. Budově Josefa Dandy z roku 1962 se vrátí původní lesk, vzácné skleněné mozaiky i velkorysé interiéry. Projekt zapadá do širší renesance českých nádraží, která se z pouhých dopravních uzlů znovu mění v architektonické dominanty a živá centra měst.
Na první pohled nenápadná nádražní budova. Za jejími zdmi se ale skrývají skleněné mozaiky, historická vitráž i monumentální stěny ze zvlněného skla. Chebské nádraží patří k ukázkám československé poválečné architektury, přesto jeho původní podobu postupně překryly pozdější stavební úpravy, reklamy a provozní zásahy. Teď se má vrátit do časů, kdy představovalo jednu z moderních vstupních bran do republiky. A získá ještě něco navíc. Vyhlídkový prostor, odkud bude možné pozorovat město z dosud nepřístupné perspektivy.
Nádraží je přitom pro Cheb mnohem víc než jen dopravním uzlem. Jeho budova uzavírá výraznou pěší osu vedoucí od historického centra a představuje jednu z prvních staveb, které spatří cestující přijíždějící z Německa. Denně jí projde přibližně pět tisíc lidí a zastaví zde kolem dvou stovek vlaků. A architekt Josef Danda jí vtiskl nezaměnitelnou siluetu, ze 136 metrů dlouhé horizontální části vyrůstá sedmipodlažní věž, která tvoří výrazný orientační bod města.
Návrat do roku 1962. Bez nostalgie, ale s respektem
Chebské nádraží vzniklo v roce 1962 na místě původní historické budovy zničené během druhé světové války. Architekt Josef Danda tehdy navrhl moderní stavbu, v níž se funkčnost snoubila s výraznou architekturou a uměním. Od roku 2016 je kulturní památkou. Právě její původní charakter chce nyní obnovit ateliér A8000 vedený Martinem Krupauerem a Pavlem Kvintusem. Místo radikálních změn však sází na citlivou obnovu historických prvků, odstranění pozdějších zásahů a nenápadné začlenění moderních technologií.
„Chebské nádraží má samo o sobě velmi silnou architekturu, proto jsme neměli potřebu ji přepisovat. Postupně jsme se naopak dostali k velmi citlivému přístupu, a to vrátit stavbě její původní kvality a naši současnou vrstvu do ní vložit jen velmi jemně. Chceme, aby po rekonstrukci byl stále na prvním místě čitelný Josef Danda, jen připravený na fungování nádraží v 21. století,“ vysvětluje Daniel Jeništa, architekt ateliéru A8000.
Ateliér A8000 patří k těm nejvýraznějším. Přeměnami brownfieldů se zabývají nejenom v jižních Čechách, ale třeba i v Kanadě. Tentokrát přeměnili přívodní kanál hydroelektrárny na cyklostezku.
Zarostlý kanál v jižních Čechách přeměnili na cyklostezku. Slibují si od toho oživení obce
Reality
Největší změny cestující poznají v odbavovací hale. Zmizí pozdější zásahy a vizuální smog, obnoví se kamenné podlahy, keramické obklady i původní barevnost. Vrátí se také charakteristický světelný pás nad pokladnami, historickými lavicemi inspirovaný mobiliář a modro-béžové řešení stropu. Cílem je vytvořit přehledný a funkční prostor, který bude současně připomínat výtvarné ambice architektury šedesátých let.
K nejcennějším prvkům chebského nádraží patří původní umělecká výzdoba z roku 1962. Nad vstupem se dochovala barevná vitráž s mírovými motivy od Zdeňka J. Holuba, odbavovací halu zdobí skleněné mozaiky Jaroslava Moravce s tematikou dobývání vesmíru. Unikátní jsou také monumentální stěny z takzvaného lehaného skla, které zahříváním získává charakteristický zvlněný povrch. Všechna díla zůstanou na svých místech a projdou odbornou obnovou.
Maják nad Chebem. Z nádražní věže bude vyhlídka
Nejvýraznější současný zásah se přitom odehraje vysoko nad nástupišti. Dosud nevyužívané sedmé podlaží nádražní věže se otevře veřejnosti a díky novému bezrámovému prosklení nabídne panoramatické výhledy na město, železniční uzel i okolní krajinu. Architekti prostor označují jako „maják nad Chebem“. Nemá jít o další dominantu, která by konkurovala původní stavbě, ale o nové využití místa, jehož potenciál dosud zůstával skrytý.
Další brownfield v Českých Budějovicích se promění. Budovu spalovny chtějí architekti zachovat a proměnit ji na moderní vědecké centrum. V areálu plánují postavit i nové vysokoškolské koleje.
Hlavně nebourat. Architekti přišli na to, jak využít budovu spalovny v Českých Budějovicích
Reality
„Když jsme budovu poprvé procházeli, nejvyšší patro nás okamžitě zaujalo. Nádražní věž zakončuje osu vedoucí z historického centra, ale nahoře byl prostor, který tuto výjimečnou polohu prakticky nevyužíval. Začali jsme proto pracovat s představou jakéhosi majáku nad Chebem. Místa, odkud se člověk může na město podívat úplně jinak,“ popisuje Pavel Kvintus.
Prostor bude stavebně připravený pro budoucí využití. V úvahu připadá galerie, menší kulturní akce, kavárna nebo kombinace několika funkcí. Konkrétní provozní podoba zatím není definitivně stanovena. Podstatné ale je, že se nádražní věž může proměnit z čistě provozní části budovy v místo, kam budou lidé přicházet i bez úmyslu cestovat.
Nejen čekárna na vlak. Nádraží má znovu patřit městu
Podobnou ambici mají architekti také v dalších částech objektu. Směrem k městu vzniknou nové komerční jednotky a služby, které mají přispět k oživení dnes nedostatečně využívaných prostor. Někdejší horní patro nádražní restaurace se změní ve víceúčelovou místnost propojenou pohledově s odbavovací halou. Dvě původní atria v bočních křídlech zase poslouží jako relaxační zóny pro zaměstnance, doplněné zelení a přirozeným denním světlem.
Vedle architektury se promění také technické fungování budovy. Rekonstrukce počítá s výrazným snížením energetické náročnosti, novým technickým vybavením a instalací fotovoltaických panelů na střeše. Výtahy zajistí přístup do jednotlivých podlaží včetně nejvyššího patra. Modernizace naváže na již dokončené úpravy kolejiště a nástupišť, přičemž cestující budou moci podchod a nástupiště využívat i během stavebních prací.
Rekonstrukce za 428 milionů korun bez DPH má být dokončena v roce 2028.
Bývalý průmyslový areál ve Vokovicích mizí. Na jeho místě se chystá výstavba 224 bytů, rodinných domů, školky a prostor pro služby.
Aritma jde k zemi. Na jejím místě vznikne luxusní čtvrť za miliardy
Reality
Secesní činžovní domy na Masarykově nábřeží vznikaly před více než stoletím jako reprezentativní bydlení na jedné z nejexponovanějších pražských adres. Rekonstrukce bytu v domě architektů Josefa Brzáka a Františka Weyra z let 1903 až 1905 ukazuje, jak lze takový prostor přizpůsobit současnému životu, aniž by přišel o svou historickou hodnotu.
Stoletý činžák na jedné z nejlepších pražských adres. Podívejte se, jak se mění bydlení na Masarykově nábřeží
Enjoy
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
