Česká architektura je nedoceněná, tvrdí světový portál. Nejlepší ateliér sídlí v Liberci
Česká architektura má ve světě dobré jméno, přesto zůstává podle zahraničních odborníků nedoceněná. Mezinárodní platforma Architizer sestavila žebříček 35 nejlepších tuzemských architektonických a designérských studií. A vítěz možná překvapí. Před velkými pražskými i brněnskými kancelářemi se prosadili liberečtí Mjölk architekti, kteří se nebojí experimentovat, bourat zažité představy a hledat krásu i tam, kde ji ostatní nevidí.
Praha se může pochlubit tisíciletou architektonickou historií, Brno funkcionalistickými ikonami a Liberec výraznou tradicí moderní architektury. Současná česká architektonická scéna však nabízí mnohem víc než slavné stavby minulosti. Vznikají na ní odvážné projekty, experimentální domy i citlivé rekonstrukce, které dokážou zaujmout daleko za českými hranicemi. Přesto zůstává podle mezinárodní platformy Architizer zdejší architektonická tvorba do značné míry nedoceněná.
Právě Architizer nyní obrátil pozornost k českým architektům. Ve svém aktualizovaném žebříčku vybral 35 nejlepších architektonických a designérských studií působících v Česku. Výběr nabízí pestrý obraz domácí scény, v níž vedle renomovaných kanceláří navrhujících rozsáhlé veřejné stavby nacházejí své místo také menší ateliéry s osobitým rukopisem, odvážnými nápady a neobvyklým přístupem k architektuře.
Liberečtí architekti ze studia Mjölk postavili plovárnu. Nejenom že ji navrhli a sehnali peníze, zároveň přiložili ruku k dílu. Jednoduchá dřevostavba vyšla na 10 milionů korun.
V Liberci mají novou a krásnou plovárnu. Přispěli na ni i místní, vyšla na 10 milionů
Enjoy
A právě jeden z nich se dostal až na vrchol. První místo obsadilo liberecké studio Mjölk architekti. Za ním skončily kanceláře Chybik + Kristof a Atelier 111 architekti. V první desítce se objevila také studia Formafatal, petrjanda/brainwork nebo Projektil architekti.
Česká architektura je podle světa živá, ale nedoceněná
Česká architektura má podle Architizeru schopnost propojovat minulost se současností. Vedle bohatého historického dědictví a staveb, které po staletí utvářely podobu měst, se zde rozvinula silná tradice modernismu, experimentování a hledání nových architektonických forem.
Platforma připomíná například Müllerovu vilu v Praze, kterou navrhl Adolf Loos. Stavba patří k nejvýznamnějším příkladům moderní architektury. O několik desetiletí později na schopnost českého prostředí přijímat neobvyklá řešení navázal Tančící dům od Vlada Miluniće a Franka Gehryho, který se stal jednou z nejznámějších novodobých pražských staveb.
Další tvář české architektury představuje práce s historickým prostředím a staršími objekty. Architizer v této souvislosti zmiňuje Oranžerii Evy Jiřičné na Pražském hradě nebo Centrum současného umění DOX, které vzniklo proměnou bývalé továrny.
Památková ochrana v centru Prahy je žádoucí, i když ne doslova všude. Že se ale v metropoli tak málo staví, nesouvisí s Metropolitním plánem či legislativou, ale s českou mentalitou. „Prostě se neradi smiřujeme s něčím novým, a neradi opouštíme to staré, neradi vyhazujeme krámy z garáží a komor, a hlavně bychom strašně rádi do všeho mluvili. Jakýkoli zákon, který vznikne, tak vždycky bude narážet na to, že když se staví něco nového, tak spousta lidí se proti tomu ohradí, bude mít námitky,“ říká architekt Jan Holna, spolumajitel architektonického studia DAM. 
Architekt: Češi nemají rádi novoty a do všeho mluví. I proto se tu špatně staví
Reality
Právě schopnost navazovat na minulost, aniž by současná architektura ztrácela vlastní výraz, patří k charakteristickým rysům domácí tvorby. Nová generace architektů přitom stále častěji nachází inspiraci nejen v historických městech, ale také v krajině, přírodních materiálech nebo každodenních potřebách lidí.
Výsledkem jsou stavby, které nemusí ohromovat velikostí ani astronomickými rozpočty. Někdy stačí originální nápad, cit pro místo a odvaha udělat věci jinak.
Liberečtí Mjölk: Architektura nemusí být vždy vážná
Právě takový přístup charakterizuje vítězné studio Mjölk architekti. Liberecký ateliér si během svého působení vybudoval pověst kanceláře, která se nebojí experimentovat, hledat neobvyklá řešení a přistupovat k architektuře s nadhledem. Jeho tvůrci sami sebe s nadsázkou označují za astronauty architektury, letce odvahy a bojovníky proti ošklivosti.
Mjölk se neomezují na jediný architektonický styl ani typ staveb. V jejich portfoliu se potkávají rodinné domy, rekreační objekty, drobná veřejná architektura i administrativní budovy. Společným jmenovatelem bývá výrazná práce s materiály, citlivé zasazení do prostředí a schopnost překvapit.
Jednou z jejich nejvýraznějších realizací je nové sídlo společnosti Kloboucká lesní v Brumově-Bylnici. Administrativní budova postavená převážně ze dřeva ukazuje, že i firemní centrála může být architektonicky zajímavou stavbou. Její podoba vychází z charakteru místní krajiny i tradičního využívání dřeva, současně však působí moderně.
Téměř 100 let stará roubenka v posledních letech chátrala. Noví majitelé se do ní na první pohled zamilovali kvůli místu. Rekonstrukci pak svěřili architektonickému studiu Mjölk z Liberce.
Prosklená roubenka. I tak může vypadat horská chalupa
Enjoy
Zcela jiný charakter mají menší realizace ateliéru. Například veřejná sauna v Liberci ukazuje, že kvalitní architektura nemusí být drahá ani monumentální. Někdy dokáže výrazně proměnit místo i způsob jeho využívání relativně drobný zásah.
Podobně je tomu u skleněné chaty v Kořenově, která pracuje s bezprostředním kontaktem interiéru a okolní krajiny. Mezi další neobvyklé projekty studia patří experimentální vyhlídková věž Cucumber.
Na platformě Architizer má studio zveřejněno 19 projektů, z nichž dvanáct získalo redakční doporučení. Právě jeho výrazná mezinárodní prezentace a ocenění jednotlivých realizací se promítly do prvního místa v aktuálním žebříčku.
Praha se po desetiletích znovu vrací k výstavbě velkých městských čtvrtí. Podle architektů Jaroslava Wertiga a Borise Redčenkova z ateliéru A69 Architekti je správné, že se development přesouvá z okrajů města zpět na brownfieldy a do širšího centra. Nové čtvrti ale podle nich nemají být jen souborem domů. Potřebují ulice, náměstí, parky, různorodost a jasný vztah k charakteru Prahy.
Praha nemusí růst do nebe. Architekti vysvětlují, proč stačí stavět hustěji
Reality
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
