Michal Nosek: Národ se chce usmířit. Až ti druzí dostanou rozum
Češi by si přáli méně rozdělenou společnost. Ideálně takovou, v níž ostatní konečně pochopí, kdo má pravdu. S kamarádem, který volí „špatně“, přitom většina vládních i opozičních voličů vycházet dokáže. Možná nám tedy nechybí schopnost spolu žít. Jen máme sklon zaměňovat vlastní volební lístek za osvědčení o charakteru.
Česká společnost je rozvrácená a s druhým táborem se nedá mluvit. Až na Jardu. S Jardou se samozřejmě mluvit dá, známe se třicet let, jen tu politiku má úplně pomotanou. Přibližně tak vedle sebe vypadají výsledky průzkumu NMS. Sedm z deseti Čechů považuje společnost za rozdělenou, ale 62 procent vládních a 66 procent opozičních voličů má blízkého přítele, který podporuje stranu, již by sami nikdy nevolili.
Na údajně rozpadlou zemi, jak je na sociálních sítích v různých skupinách Česko běžně označované, docela dobrá zpráva. Jarda totiž kromě hlasování taky pomůže se stěhováním, rozesměje hospodu a pamatuje si nás z doby, kdy jsme sami neměli rozum. Politický pohled tak jde stranou. U milionu neznámých lidí už si s podobnými podrobnostmi ale práci nedáváme.
Premiér Andrej Babiš letos vynechá tradiční připomínku 17. listopadu na Národní třídě. V době oslav bude v Izraeli, kam odjíždí na pozvání premiéra Benjamina Netanjahua a kde chce jednat především o obraně, antibalistické ochraně a dalších společných projektech. Babiš připustil, že ho neúčast mrzí, zároveň ale naznačil, že jeho absence může přispět ke zklidnění napjaté atmosféry kolem vlády.
Místo Národní třídy za Netanjahuem. Babiš vynechá 17. listopad
Politika
Demokracie má špatné výsledky
Průzkum STEM ukazuje, že spokojenost s fungováním demokracie klesla za rok ze 47 na 43 procent. U voličů opozice výrazně přibylo nespokojených, u příznivců ANO a SPD spokojenost stoupla jen mírně. Demokracie je zřejmě jako rozhodčí. Nejlépe jí rozumíme ve chvíli, kdy píská proti nám.
Odbýt nespokojené jako uražené poražené by ovšem bylo příliš pohodlné. Jak upozorňuje i analytička STEM, mohou mít obavy z konkrétních kroků vlády a jejich souladu s demokratickými principy. Rozdíl mezi „vládnou ti, které nechci“ a „vládnou tak, aby už nikdo jiný nemohl“ je zásadní. A zaslouží si přesnější slovník.
Spolehlivější zkouška demokratického přesvědčení ostatně přichází při pohledu do vlastních řad. Nezávislá kontrola je báječná věc, dokud nezačne kontrolovat našeho favorita. Nepříjemné otázky jsou podstatné, dokud je nedostává náš předseda. Pak se překvapivě často ukáže, že svoboda potřebuje trochu usměrnit.
Web za to všechno nemůže
Svůdný je také nápad usmířit národ vypnutím sociálních sítí. Výzkumy však ani tak jednoduché radosti nedopřejí jednoznačnou oporu. Americký experiment před volbami v roce 2018 spojil čtyři týdny bez Facebooku s menší polarizací a lepší náladou, ale také s horší informovaností. Před volbami v roce 2020 měl šestitýdenní půst od Facebooku či Instagramu na měřenou politickou polarizaci účinky blízké nule. Ani nenávist se zkrátka nemusí odhlásit spolu s účtem.
Zavřít večer aplikaci je dobrý osobní program. Vypínat připojení ostatním ve jménu demokracie už má jistou myšlenkovou vadu. Navíc by nám zůstala televize, stranické mítinky a nedělní oběd. K větě „ty ses snad úplně zbláznil“ lidstvo dospělo dávno před internetem.
Nově postavená pražská koalice si za jednu ze svých priorit bere školství. Zástupci Starostů, ODS a Prahy sobě deklarují, že chtějí pomoci učitelům, chtějí stavět školy. Je to takové lákavé téma. Pravdou je, že gymnázia nemají kapacity, studenti jsou trýzněni Cermatem, všichni na to hledí a mládež nemá kde studovat.
Dalibor Martínek: Učitelé chtějí víc peněz. Lepší vzdělání ale nedodávají
Názory
Slušnost začíná u soupeře
Podle NMS si 61 procent Čechů myslí, že ubývá ochoty naslouchat. Poptávka po naslouchání je tedy značná, s nabídkou to může být horší. Člověk se přece ochotně vyslechne i sám. Od druhých většinou očekává, že mu po krátkém úvodu dají za pravdu.
Se slušností zacházíme podobně. Soupeř uráží, náš člověk má ostrý humor. Jejich politik společnost rozděluje, náš se nebojí říkat věci naplno. Čeština je i v tomto ohledu krásný a bohatý jazyk. A zatímco oni šíří nenávist, my jsme jen přeposlali opravdu povedený obrázek.
Méně vděčný obor je zarazit urážku ve vlastní společnosti nebo protivníkovi uznat argument bez dodatku, že jinak je samozřejmě idiot. Ani vzájemná náklonnost však nestačí. Studie publikovaná na webu Science v roce 2024 ukázala, že menší nepřátelství mezi politickými tábory nemusí znamenat menší podporu nedemokratických praktik či politického násilí.
Volební vítězství není list vlastnictví
Koalice ANO, SPD a Motoristů by mohla ke smíru přispět tím, že si nebude plést volební vítězství s nabytím republiky. Vládne i lidem, kteří ji nevolili. Ti nejsou administrativní komplikace ani pozůstatek minulého režimu, který je třeba uklidit. Premiér nemusí získat jejich lásku, ale měl by snést jejich otázky.
Opozice by zase mohla připustit, že vládní volič není pokažený radikál čekající na opravu a nabídnout mu něco užitečnějšího než diagnózu jeho hlouposti. Je třeba přesně rozlišovat mezi špatným rozhodnutím a útokem na demokratická pravidla. Když každá vládní chyba znamená konec demokracie, na skutečný poplach už nezbude energie.
Odpovědnost přitom není půl na půl. Výkonnou moc drží vláda. Smíření ale nemůže být hypotetický bod v koaliční smlouvě pro požadavek, aby opozice zmlkla a kabinet měl klid. Odmítnout výhrůžky a násilí však mohou všichni. Nejlépe bez obvyklého dovětku, kdo si začal.
