Diplomat, konzervativci i Afričané. Novým papežem však může být i rodák z Brna
Konkláve, ze kterého vzejde nová hlava katolické církve, je ostře sledovanou záležitostí po celém světě. Zajímá nejen katolíky, protože papežský vliv sahá daleko za pomyslné církevní hranice. Jméno, které zazní po vypuštění bílého dýmu, napoví, kam se bude církev ubírat. A jestli bude navazovat na reformy papeže Františka. O kom se mluví jako o „papabile“?
Výběr nového papeže začne ve středu 7. května. V posledních dnech se to v médiích hemží předpověďmi, kdo se stane novým papežem. Není divu, konkláve je tajemná instituce, která si říká o pozornost. Přesto lze jeho výsledek odhadovat pouze velmi omezeně. Na rozdíl od klasických voleb totiž nemáme v rukou žádná data ani informace, protože výběr probíhá v absolutní tajnosti.
Sbor kardinálů – poradců papežů – v průběhu procesu nesmí s vnějším světem vůbec komunikovat, a příliš sdílní nejsou hodnostáři ani před začátkem oficiální volby. Pochopitelně se ani nevede žádná kampaň a nepořádají žádné diskuse. Ostatně říká se, že kdo do konkláve vchází jako papež, odchází jako kardinál. To znamená, že pokud by někdo ukazoval přílišný zájem se novým Svatým otcem stát, zpravidla by se předem diskvalifikoval.
Papež František byl výraznou hlavou katolické církve a jeho odkaz přesahuje hranice náboženského světa. Církev posunul kupředu v komunikaci, institucionálním fungování i duchovním životě. Reforma však ještě zdaleka není hotová. Kardinálové musejí najít někoho, kdo na jeho odkaz naváže.
František byl papež pro moderní dobu. Přetrvá v církvi jeho odkaz?
Leaders
Katolíci věří, že volbu „organizuje“ Duch svatý, jehož pověstné cesty jsou nevyzpytatelné. To však neznamená, že za konkláve není nějaká politika. O možném nástupci se mezi špičkami Vatikánu jistě hovořilo už za Františkova života, po jeho smrti se pak kardinálové začínali scházet a k taktickému jednání bude docházet i za zdmi Michelangelovy Sixtinské kaple.
Shrňme si tedy dostupné informace. Lze předpokládat, že se papežem nestane nikdo mimo kardinálské kolegium, přičemž volit mohou jen kardinálové do 80 let, ale zvolit mohou i člověka mimo volitelskou skupinu. Asi dvě třetiny z nich jmenoval papež František. Dělá to každý papež, ale pokud je ve funkci dlouho, může sbor volitelů „najmenovat“ více podle svých představ.
František skupinu udělal velmi geograficky i lidsky rozmanitou, mnozí kardinálové patří mezi jeho podporovatele, takže by mohli ctít jeho odkaz. Je však pravda, že kardinálové se mezi sebou moc neznají a nevíme, co bude nakonec rozhodující charakteristikou – teologické nastavení, diplomatická zdatnost, postoje ke společenským otázkám?
Aktuálně se přetřásá několik jmen, pojďme si je stručně představit.
Pietro Parolin
Začněme tímto sedmdesátiletým duchovním. Jako Státní sekretář – něco jako vatikánský premiér – byl nejbližším spolupracovníkem papeže Františka, a byl takřka u všeho důležitého. Z titulu své funkce jednal s mnoha politiky, včetně těch českých. Vloni totiž v Praze podepisoval kontroverzní vatikánskou smlouvu. Přiletěl tehdy obyčejnou linkou Ryanair. Se zpožděním.
Parolin je považován za umírněnou figurou, leč například veřejně kritizoval stejnopohlavní svazky. Je to především respektovaný diplomat, což však může být i nevýhoda. Ne každý v církvi rád vidí kompromisy, právě on je totiž strůjcem vstřícnějšího přístupu Vatikánu k Číně. Parolin byl také hlavní úředník, přičemž mnozí se obávají, aby jako papež nebyl spíše byrokrat než náboženský lídr.
Louis Antonio Tagle
Snad v žádném výčtu nechybí sedmašedesátiletý filipínský kardinál Louis Antonio Tagle, který měl k papeži Františkovi velmi blízko. Sdílí jeho vstřícnost vůči uprchlíkům a potřebným, působil i jako celosvětový předseda konfederace národních Charit. Podstatnou část života ale strávil ve službě domácí církvi, do roku 2019 byl arcibiskupem v Manille. Ve své domovině byl politicky vlivnou postavou. Do Vatikánu ho vytáhl až v roce 2019 papež František
V minulosti se Tagle vyslovoval proti potratům, ale zároveň církev vyzval k tomu, aby byla vstřícnější k homosexuálům nebo rozvedeným.
O Tagleově jméně se mluvilo už před konkláve z roku 2013 a favoritem je i nyní. V jeho prospěch hovoří i fakt, že zatímco v Evropě církev početně klesá, v Asii a Jižní Americe roste. Těžiště církve se v budoucnu možná posune mimo starý kontinent. Tagle by tak byl prvním papežem pocházejícím z Asie.
Péter Erdő
Dvaasedmdesátiletý biskup ostřihomsko-budapešťský a hlavní postava maďarské církve, je jasným kandidátem církevních konzervativců. Zastává sociálně konzervativní postoje, například v době migrační krize odmítal, aby církev přijímala uprchlíky. Pochází ze země „neliberální demokracie“, takže to asi překvapí málokoho.
V bohaté historii katolické církve se někdy stalo, že progresivního papeže vystřídal konzervativní pontifik. Jeho výhodou jsou také známosti, protože dlouhou dobu vedl konferenci evropských biskupů. I mezi konzervativci však má konkurenci.
Mario Grech
Osmašedesátiletý maltský kardinál má za sebou zajímavou životní cestu. Býval konzervativcem, postupem času ale došel k tomu, že katolická nauka je komplexní záležitost a že je třeba mluvit jazykem dnešního člověka. Mimo jiné je poměrně vstřícný vůči LGBT osobám. Mezi vážnými uchazeči je patrně nejvíce progresivní možností.
Papež František svěřil Grechovi průběh Synody o synodalitě, která je jedním z klíčových aspektů papežova odkazu. V rámci tohoto procesu dostali běžní věřící prostor otevřeně mluvit o svých vizích církve a klidně i kritizovat.
Peter Turkson
Do konzervativní sféry lze zařadit i ghanského kardinála Petera Turksona, který je kancléřem vatikánských akademií věd a sociálních věd. V otázkách sexuální morálky zastává konzervativní stanoviska, vyslovil se ale proti kriminalizaci homosexuality v afrických zemích. Politicky je prý energických sedmdesátník více nalevo. „Vedl církev v otázkách sociální spravedlnosti, byl kritikem neoliberálního kapitalismu a pracoval pro mír,“ uvádí The Independent. Pokud by se papežem stal, byl by prvním Afričanem od pátého století.
Fridolin Ambongo Besungu
Dalším africkým kandidátem je pětašedesátiletý kardinál a arcibiskup konžské Kinshasy Fridolin Ambongo Besungu. V Africe je populární, ale podobně jako další hodnostáři z kontinentu patří mezi konzervativce. Upozornil na sebe například odmítáním žehnání (o svatbách nemluví v církvi takřka nikdo) homosexuálním svazkům.
Jeho nevýhodou je nízký věk. I když to zní v kontextu světové politiky zvláštně, kardinálové mají raději starší duchovní. Doživotně jmenovanou hlavu církve nemůže nikdo odvolat, takže pokud by se volba nepovedla, mohl by ve funkci papež zůstat velmi dlouho.
Pierbattista Pizzaballa
Latinský patriarcha Jeruzaléma žije prakticky po celý dospělý život ve Svaté zemi. Detailně zná reality Izraele a Palestiny, což by se v dnešní době mohlo hodit. Po útoku Hamásu na Izreal nabídl teroristickému hnutí výměnu za sebe sama. Pizzaballovi je však jen šedesát let, takže jeho čas může přijít později.
Matteo Zuppi
Dalším italským kandidátem je přívětivý a umírněný kardinál Matteo Zuppi. Devětašedesátiletý arcibiskup z Boloni je vlivným šéfem italských biskupů. Zkušený vyjednavač a diplomat. Mezinárodní pozornosti se mu dostalo, když od papeže Františka dostal za úkol pokusit se za Vatikán zprostředkovat mír na Ukrajině, leč neúspěšně.
Jean Marc-Aveline
Šestašedesátiletý arcibiskup z Marseilles je považován za františkovskou figuru, zastává se migrantů a rozumí mezináboženskému dialogu. Údajně od něj lze očekávat kompromisní přístup.
Michael Czerny
Kanadského kardinála Michaela Czerneho zařazuji spíše pro zajímavost. I když osmasedmdesátiletý duchovní patří mezi výrazné osobnosti církve, papežem se pravděpodobně nestane. Stejně jako papež František je členem jezuitského řádu. Dva jezuity po sobě nejspíše kardinálové nevyberou.
Škoda je to pro církev ale i pro Česko, na které nezapomíná a nedávno ho v rámci dovolené navštívil. Czerny se totiž narodil v Brně, ale když mu byly dva roky, rodina uprchla a skončila v Kanadě. Czerny patřil mezi Františkovi nejbližší lidi a dosud vede „sociální ministerstvo“ Dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. Je to velmi sociálně zaměřený kardinál – kříž, který každý nosí, si nechal vyrobit z dřevěných trosek bárky migrantů.
Přijde překvapení?
V diskusích se objevují i další jména, jejichž šance vetší či menší. Ještě nikdy nebyl papežem Američan. Mohl by být prvním arcibiskup Newarku Joseph Tobin? Za zmínku stojí i favorit předchozí volby Angelo Scola, kterému ale už je přes osmdesát a mezi voliteli nebude. Za nitky se budou snažit tahat i známí konzervativci Robert Sarah (jakýsi mluvčí protifrantiškovské opozice) nebo až bizarně vystupující Raymond Burke. Pro nás by mohlo být zajímavé jmenování Reinharda Marxe z Mnichova, který se však kvůli liberální německé synodální cestě s Vatikánem trochu rozhádal.
Je však třeba pamatovat, že vše z výše zmíněného jsou jen odhady. Třeba kardinálové překvapí, ať už pozitivně nebo negativně. Ostatně i zvolení papeže Františka bylo historicky bezprecedentním okamžikem.
