Vojtěch Měřínský: Spotřeba elektřiny tolik neporoste. Chybět bude výkon, ne energie
Debata o dramatickém růstu spotřeby elektřiny naráží na realitu. Zatímco rozvojový svět staví novou infrastrukturu, Česku hrozí spíše stagnace. Elektrifikaci totiž brzdí limity sítí i fyzikální zákony úspornějších technologií.
Debata o růstu spotřeby elektřiny má zásadní slabinu: pracuje se světem jako s celkem. Globální spotřeba sice poroste, ale růst je a bude extrémně koncentrovaný. Rozvíjející se ekonomiky tvořily v roce 2025 80 procent globálního přírůstku a samotná Čína 58 procent. Nejde tam přitom o elektrifikaci v evropském smyslu, tedy o náhradu fosilních paliv kvůli klimatickým cílům, nýbrž o rostoucí příjmy a vybavenost – klimatizace, spotřebiče či průmyslovou výrobu. Když IEA očekává průměrný roční růst 3,6 procenta do roku 2030, jde o vážený průměr, ve kterém vyspělé ekonomiky hrají malou roli.
Přeneseno na české poměry vypadá obrázek jinak. Od roku 1990 vzrostla spotřeba elektřiny v ČR o pouhých šest procent, zatímco v EU o 21 procent. Svého vrcholu dosáhla v roce 2021 a od té doby klesla o zhruba devět procent. V EU spotřeba od finanční krize do pandemie stagnovala a od té doby rovněž klesá.
Výbušná zařízení pod elektrickým vedením, zkraty a odstavené bloky elektráren. Německo řeší další útoky na svou kritickou energetickou infrastrukturu. Zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák varuje, že podobné incidenty se mohou objevit také v Česku. Amatérský útok podle něj blackout sice nezpůsobí, ale může stačit k tomu, aby zabrnkal na nervy veřejnosti i energetických trhů.
Jan Palaščák: Útočit na elektrické vedení dokáže amatér. Vyřadit síť je úplně jiná liga
Názory
Místo raketového růstu spíše stagnace
Celý Green Deal je postaven tak, aby spotřeba plynule rostla. Rozpor mezi daty a politickým rámcem tedy není sporem o fakta, ale o to, jak silně a jak rychle bude regulace schopna trend obrátit. Moje odpověď zní: velmi pozvolna.
Česká republika je specifická svou průmyslovou a transportní základnou, která stojí nejen na elektřině, ale i na jiných typech energie. Očekávám proto, že růst spotřeby nebude nijak závratný a spíše než růst očekávám stagnaci. Operátor přenosové soustavy sice s růstem počítá, jeho rozpětí je však velmi široké a skutečný vývoj se dosud drží u jeho spodní hrany. Má predikce se od oficiálních výhledů odlišuje primárně v jednom bodě, a to v tom, že elektrifikace vynucená klimatickými cíli bude v Česku výrazně pozvolnější, než předpokládají evropští představitelé.
Nízký tarif může domácnostem ušetřit tisíce korun ročně, velká část Čechů ale neví, kdy ho má aktivní ani jak ho správně využít. Podle průzkumu společnosti epet dokáže hodnoty vysokého a nízkého tarifu správně rozlišit jen 35 procent lidí a provoz spotřebičů levnějším hodinám přizpůsobuje pouhých 17 procent.
Češi zbytečně přeplácejí za elektřinu. Kvůli jedné neznalosti přicházejí o tisíce
Money
Past jménem efektivita a limity sítí
Hlavním stimulantem růstu bude elektrifikace vynucená zelenou regulací. Cena emisních povolenek vytlačuje uhlí a od roku 2028 nastupuje ETS2, který zdraží plyn i motorová paliva. Náhrada míří do tepelných čerpadel a elektromobilů, ale nikoli tak významně, jak se předpokládalo. Nejde totiž o změnu, kterou by si spotřebitel zvolil, nýbrž o změnu vynucenou regulací a vykoupenou dotacemi. Bez nich by byla ještě pomalejší.
Je zde navíc často přehlížený detail, a to, že elektrifikace nepřenáší spotřebu jeden ku jednomu, ale dělí ji účinností. Tepelné čerpadlo dokáže nahradit plynový kotel s přibližně třetinovou spotřebou energie, podobně je tomu u elektromobilu ve srovnání se spalovacím vozem.
Skokově může českou bilanci změnit jen jedna věc – datová centra. Zároveň je to faktor s nejtvrdší brzdou, kterou je kapacita sítí. Praha navíc mezi evropská centra typu Frankfurtu či Dublinu nepatří. Rozhoduje dostupná kapacita sítě, cena elektřiny, teplota a latence sítě, přičemž v těchto parametrech mají prim skandinávské země.
Na klimatickou politiku a ekonomickou konkurenceschopnost se často pohlíží jako na dvě protichůdné síly. Letošní léto však ukazuje, že bez péče o klima nebude ani prosperující ekonomika. Ať se vám to líbí, nebo ne, osud klimatu i ekonomiky je propojený. Už letos přicházíme o miliardy. A může být hůř. O dost hůř.
Karel Pučelík: Bez zelené politiky se můžeme se silnou ekonomikou rozloučit
Politika
Nejde o energii, ale o dostupný výkon
V českém případě tak klíčovou otázkou není růst spotřeby, ale náhrada končícího uhlí a vykrývání nestabilní výroby. Robotizace a digitalizace navíc znamenají provoz 24/7, tedy plynulejší poptávku, která se s nespojitou výrobou z fotovoltaiky může snášet ještě hůř.
Do roku 2036 půjde na straně výroby o kombinaci plynu, fotovoltaiky, dovozu a akumulace. Nové bloky v Dukovanech jsou strukturálním řešením, ale rok 2036 beru jako optimistickou variantu. Bateriová úložiště sice přesunou přebytek z letního poledne do večerní špičky, elektřinu však kromě těch dieselových nevyrábějí. Klíčové proto bude zvyšování interkonektivity, aby přebytky přecházely tam, kde slunce zrovna nesvítí.
Vyhlídky nejsou dobré. Dosud krotily českou inflaci levné potraviny. To však skončí, potraviny jsou komoditou, která rychle mění ceny. A v současnosti vše hraje pro růst cen. Ceny paliv ještě porostou, ceny energií jsou na maximech, říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček. „Elektřina na burze dramaticky narostla nad 130 eur za megawatthodinu. Ceny plynu překonaly 60 eur za megawatthodinu. To se postupně bude propisovat do faktur domácností a firem,“ tvrdí. Česká národní banka bude podle něj muset na tento vývoj dříve či později reagovat zvýšením sazeb.
Výhled není dobrý. Inflace znovu poroste a hypotéky ještě zdraží, říká ekonom Křeček
Money
Zakladatel Rohlíku a řady dalších firem Tomáš Čupr má AI jako koníček. Své řešení Duvo.ai na transformaci pro éru umělé inteligence prodává i jiným firmám. „Za pár let budou všichni lidé pracovat podobným stylem jako nyní vývojáři,“ popisuje vizionář.
Jak Tomáš Čupr propadl AI? „Nudil jsem se a zrychlil jsem se…“
Leaders
