Michal Nosek: Trosky větrníku zmizí. Otázka, odkud vezmeme elektřinu, zůstane
Pád jedné z nejstarších větrných elektráren v Česku je vážným varováním a musí být důkladně vyšetřen. Nemůže se však stát zamítavou odpovědí na otázku, čím země nahradí končící uhlí. Energetiku totiž nelze postavit pouze na zdrojích, které nikdo neuvidí, neuslyší a nebude je mít za oknem.
U Potštátu na Přerovsku spadla na pole zhruba třicet metrů vysoká větrná elektrárna. Nikdo nebyl zraněn, okolnosti nehody již vyšetřuje policie. Podle starosty Reného Passingera bylo zařízení staré 25 až 30 let a Česká společnost pro větrnou energii říká, že šlo o vůbec první pád větrníku v Česku. Ten měl být zřejmě již dříve demontován, protože životnost vrtule je stanovená maximálně na 25 let.
Téměř polovina Čechů by neměla problém s tím, kdyby několik kilometrů od jejich domova vyrostla větrná elektrárna. Vyplývá to z březnového průzkumu agentury STEM/MARK. Podpora větrné energetiky je ale stále rozdělená a výrazně ji ovlivňují konkrétní podmínky, například finanční kompenzace.
Vítr získává podporu: většina Čechů chce rozvoj větrné energie
Zprávy z firem
Nehoda přichází v citlivé chvíli. Obce v Nízkém Jeseníku připravují žaloby proti akceleračním zónám, které mají urychlit výstavbu větrných elektráren. Jejich odpůrci nyní dostali do ruky mimořádně působivý argument. Větrník už nejen kazí výhled, jeden také skutečně spadl, proto je velice nebezpečný, a nejen pro ptáky.
Událost nelze zlehčovat. Musí se vyšetřit, proč konstrukce selhala, jak byla udržována a zda podobné riziko nehrozí také u dalších starších zařízení. Důsledný dohled, přísná bezpečnostní pravidla a otevřené informování jsou nutnou podmínkou důvěry veřejnosti.
Co dál s energetikou
Stejnou chybou by naopak bylo vydávat pád jedné staré elektrárny za důkaz, že větrná energetika v Česku nemá místo. Češi jsou totiž pro energetický pokrok. Pokud nebude vidět, slyšet, stát peníze ani měnit výhled z okna.
Uhlí končí, nové jaderné bloky nebudou hotové ještě řadu let. Plyn znamená závislost na dovozu a geopolitice, solární elektrárny vadí na polích, panely na střechách památkářům, baterií se část veřejnosti bojí, vrtule a vedení vysokého napětí hyzdí krajinu. Každý zdroj překáží někomu.
Zbývá tak pozoruhodný český energetický plán. Nevyrábět nic, nikde a žádným způsobem, ale dál požadovat levnou a spolehlivou elektřinu čtyřiadvacet hodin denně.
Dvě větrné elektrárny energetické skupiny PRE v Horním Částkově na Sokolovsku ročně vyrobí elektřinu pro tisíce domácností. Přesto kolem nich stále koluje řada mýtů. Od údajného hluku přes masové zabíjení ptáků až po obavy ze zdravotních dopadů. Během návštěvy jednoho z větrníků jsme se podívali do jeho útrob a zjišťovali, jak moderní větrná energetika funguje ve skutečnosti.
VIDEO: Vstoupili jsme do obřího větrníku. Za hodinu vyrobí elektřinu pro byt na celý rok a téměř ho neuslyšíte
Zprávy z firem
Obce mají právo chtít rozumné odstupy, ochranu přírody, bezpečnostní záruky i spravedlivý podíl na výnosech projektů. Akcelerační zóna nesmí znamenat, že stát samosprávy jednoduše přejede bagrem. Právo říct ne ale nemůže být jediným výsledkem každé debaty. Kdo odmítne větrníky, měl by zároveň říct, čím je chce nahradit, a kde má náhradní zdroj stát.
Jinak by si odpůrci veškeré výroby mohli alespoň na jeden večer vyzkoušet svůj ideální energetický mix. Na náměstí ohně, doma svíčky a petrolejky, vypnuté lednice, čerpadla, vysílače i veřejné osvětlení. V neposkvrněné tmě by pak mohli obdivovat krajinu bez jediného větrníku.
Přibližně stejně absurdní je ale očekávání, že zavřeme doly, odmítneme větrníky, solární elektrárny, baterie i nové vedení a elektřina přesto nějak přiteče z míst, kde žijí méně hlasití lidé.
Trosky z pole u Potštátu rychle zmizí. Otázka, odkud budeme brát elektřinu, zůstane dál. A účet za její výrobu nelze donekonečna posílat někam za obzor.
