Michal Nosek: Motoristé objevili na Šumavě katastrofu. Zatím hlavně komunikační
Na Šumavě mohou skutečně ležet nebezpečné chemikálie po československé armádě a s jejich odstraněním se nesmí otálet. Způsob, jakým Motoristé případ oznámili, však připomínal spíše katastrofický livestream než vystoupení odpovědného vedení státu. Nejdříve přišel yperit, potom fosgen, nakonec látky, z nichž by fosgen mohl teprve vzniknout. Odborné vysvětlení mezitím nikde. A názvy opravdových jedovatých chemikálií ministr Červený nedokáže ani vyslovit.
Ministr životního prostředí Igor Červený se po měsících, kdy ve funkci příliš hluku nenadělal, rozhodl pro razantní nástup. Po jednání vlády oznámil, že v Národním parku Šumava už tři roky unikají do půdy toxické látky, pravděpodobně ohrožují podzemní vody a bývalé vedení ministerstva o tom vědělo, ale nekonalo.
Jestli chtěl ministr získat pozornost, podařilo se mu to dokonale. V krajině plné staré munice, vojenských objektů a rezavějících nádob stačilo přidat několik slov o jedech, možné kontaminaci vody a odpovědnosti minulé vlády. Výsledkem byla téměř hotová katastrofa, pouze bez jednoho drobného detailu. Bez srozumitelně předložených důkazů o jejím skutečném rozsahu.
Do akce se navíc vložil Filip Turek a znovu s razancí tanku ve slepé ulici. Nejprve oznámil únik yperitu, poté tvrzení změnil na fosgen a nakonec vysvětlil, že nejde ani o fosgen, nýbrž o látky, z nichž by tento bojový plyn mohl vzniknout při požáru. Během několika hodin tak veřejnost absolvovala zrychlený kurz chemického poplachu, na jehož konci stále nevěděla, co přesně se na Šumavě nachází. To je výkon pozoruhodný i na politika, jehož přirozeným prostředím jsou sociální sítě.
Nehoda se může stát každému. Předjíždět kolonu odbočovacím pruhem, vjet do cesty houkajícímu nemocničnímu vozu převážejícímu krevní destičky, srazit jej jako kuželku, a následně vtipkovat na internetu už ale není obyčejná smůla. Filip Turek způsobil největší malér, jaký dosavadní Babišova koalice zažila. A premiér dobře ví, že mu Motoristé tímto stylem vládnutí žádné body nepřinášejí.
Michal Nosek: Turek sestřelil nemocniční vůz. Teď sráží i Babišovu vládu
Názory
Starostové se měli dívat na televizi
Zatímco Motoristé vysílali zmateným voličům názvy bojových plynů, starostové okolních obcí nevěděli ani to, kde přesně se údajná havárie nachází. Ministerstvo jim ráno zavolalo, aby byli připraveni na otázky obyvatel, konkrétní informace jim však neposkytlo. Měli sledovat dopolední briefing, který však znovu nic konkrétního krom špinění předchozí vlády nepřinesl. Jen oznámení, že území bylo zapáskováno a lidé se mu mají vyhýbat.
Taková komunikace má zvláštní logiku. Členové vlády nejprve oznámí možnou ekologickou katastrofu celé republice, poté vyzvou veřejnost, aby čekala na další díl, a místním samosprávám, které musejí odpovídat obyvatelům, sdělí v zásadě totéž.
Přitom právě starostové mohli veřejnost uklidnit. Vědí, že v bývalém vojenském prostoru Dobrá Voda zůstaly po desítkách let armádního provozu nevybuchlá munice, bunkry, sudy i další materiál. Nevěděli však, zda nynější oznámení znamená bezprostřední ohrožení lidí, nový nález, starou ekologickou zátěž, nebo spor o to, kdo měl objednat další průzkum.
Nevěděli to proto, že stát zahájil celou operaci politickým výbuchem, nikoli krizovou komunikací.
Tématem týdne je rozpočet státu. Jeho výše mnohé zaskočila, dokonce i vládní Motoristy. Ti se překvapivě pustili do souboje o úspory. Žádají po Aleně Schillerové škrty ve výši dvaceti miliard. Ne, vládní koalice se nerozpadá. To jen Motoristé zviditelňují svoji značku.
Motoristé zase řádí. Bojují o přežití
Názory
Nebezpečí nevzniklo v roce 2023
Ještě podivnější je časová osa. Prostor československá armáda využívala desítky let a vojenský újezd Dobrá Voda zanikl v roce 1991. Pozůstatky vojenské činnosti tedy neleží na Šumavě od chvíle, kdy na ministerstvo přišla předchozí vláda.
Nebezpečné chemikálie se v okolí Prášil také nezačaly hledat až nyní. Podle zveřejněných smluv Správy Národního parku Šumava prováděla společnost Dekonta v letech 2021 a 2023 tři zakázky související s průzkumem prostoru a likvidací chemických látek v bunkrech. Bývalý ministr Petr Hladík tvrdí, že právě o sanaci z roku 2023 byl informován. Existenci dřívějších zásahů dokládají zveřejněné smlouvy i vyjádření bývalého ministra.
Ministr Červený naopak tvrdí, že tehdejší vedení resortu dostalo studii dokládající další únik a nekonalo. To je vážné obvinění. Má-li je ministerstvo podložené, musí zveřejnit studii, její závěry, datum předání i přijatá či nepřijatá opatření. Samotné tvrzení pronesené před kamerami nestačí.
Z dostupných informací totiž zatím nelze poctivě rozhodnout, zda předchozí vedení problém ignorovalo, považovalo již provedenou sanaci za dostatečnou, nebo zda se nyní našel další, dříve neznámý rozsah kontaminace. Jisté je pouze to, že ekologická zátěž byla známá a že se v lokalitě už dříve zasahovalo. Červený tvrdí, že resort měl od roku 2023 kompletní studii; Hladík namítá, že věděl o provedené sanaci.
Tisková konference bez člověka, který by chemii vysvětlil
Úterní vystoupení přineslo další barvitý seznam: rezavějící sudy, nádoby s neznámým obsahem, kontaminovanou zeminu, nevybuchlou munici a možné riziko při požáru. Méně zřetelné už bylo, které látky byly laboratorně potvrzeny, v jakých koncentracích se nacházejí, kam se mohou šířit a zda měření prokázala kontaminaci podzemních či povrchových vod.
Na tiskové konferenci přitom chyběl odborník, který by tyto otázky dokázal věcně vysvětlit. Ministr se při čtení názvů sloučenin potýkal s jejich výslovností a místy se smál. Samo o sobě by to nebylo provinění, člen vlády nemusí být organický chemik. Když ale veřejnosti oznamuje možnou ekologickou katastrofu, měl by vedle něj stát někdo, kdo chemii rozumí a dokáže oddělit skutečně naměřené riziko od nejhoršího myslitelného scénáře.
Místo toho vznikl dojem, že závažnost problému se měří počtem těžko vyslovitelných sloučenin a dramatičností záběrů na rezavé barely.
Andrej Babiš označil incidenty v Německu spojované s Ruskem za velmi vážné a slíbil podporu opatřením k posílení společné bezpečnosti. Je to pozoruhodný posun od politika, který ještě nedávno vyzýval Evropu, aby více mluvila o míru a méně o válce. Premiér patrně právě zjistil, že k ukončení konfliktu nestačí, aby si mír přál Andrej Babiš. Musel by ho chtít také Vladimir Putin.
Michal Nosek: Pozdě, ale přece. Babiš v pátém roce války zjistil, že Rusko nechce mír
Názory
Katastrofa, která se politicky hodí
Motoristé zjevně vycítili téma, v němž mohou spojit několik svých oblíbených rolí. Mohou být odvážnými odhalovateli utajené hrozby, kritiky minulé vlády i zachránci české přírody. Především ale mohou vyprávět příběh se vším, co funguje na sociálních sítích: jedy, sudy, armáda, bojové plyny, nebezpečí požáru a údajné selhání předchůdců.
Jenže ministr není influencer, který může nejprve zveřejnit dramatický teaser a fakta doplnit v dalším videu. Stát má před vyhlášením poplachu zjistit, co ví, co pouze předpokládá a co ještě musí prověřit.
O to důležitější je, aby se kritika způsobu oznámení nezaměnila za bagatelizaci samotného problému. Rezavějící nádoby s neznámými chemikáliemi v Národním parku se musejí zajistit, prozkoumat a bezpečně odstranit. Kontaminovaná zemina musí být sanována a voda pravidelně kontrolována. Pokud hrozí při požáru vznik vysoce toxických látek, musí existovat také jasný plán pro hasiče a obyvatele okolních obcí. Armáda má při odstraňování vlastních historických pozůstatků pomoci a stát nesmí dva roky promarnit administrativou.
Otálet se nesmí. Právě proto ale nelze postupovat chaoticky.
Motoristé možná na Šumavě objevili vážný ekologický problém. Způsob, jakým jej představili, však připomínal spíše casting na katastrofický seriál. První díl nabídl yperit, druhý fosgen, třetí sudy, munici a tajemné kapaliny. Ve čtvrtém by už konečně mohly přijít výsledky rozborů, mapa zasaženého území, studie proveditelnosti, posouzení rizik a konkrétní rozpočet náročné sanace.
