Karel Pučelík: Jak bude vypadat nový „pravicový“ Evropský parlament
Evropský parlament se o víkendu posunul znatelně doprava. Některé parlamentní skupiny i národní lídři dostali tvrdou lekci, ale konec proevropské koalice to znamenat nemusí. Ursula von der Leyenová je nadále přední kandidátkou na vedení Evropské komise, místo ale nemá jisté.
Předvolební předpovědi se nemýlily, krajní pravice a euroskeptické strany ve víkendových evropských volbách posílily. Největší obětí tohoto trendu jsou liberálové francouzského prezidenta Emannuela Macrona, kteří výrazně prohráli s Národním sdružením krajně-pravicové stálice Marine Le Penové. Náraz to byl takový, že prezident okamžitě vypsal nové parlamentní volby a doufá, že voliče vyburcuje k odvetě. Právě liberálové ze skupiny Renew jsou bezpochyby poraženými těchto voleb.
O moc lépe nedopadly ani strany německé vládní koalice sociálně-demokratického kancléře Olafa Scholze. Jeho strana zaznamenala se čtrnácti procenty nejhorší výsledek v celostátních volbách za více než století. Devět křesel z jednadvaceti ztratili také tamější Zelení, což podtrhuje neúspěch jejich celoevropské skupiny.
Širší obrázek však není až tak depresivní, jak se na první pohled může zdát. Evropští lidovci z EPP zůstávají stále nejsilnější parlamentní frakcí, ba dokonce mírně posílili. Zhruba na stejných číslech zůstávají i socialisté. Krajně-pravicová Identita a demokracie (ID) a Evropští konzervativci a reformisté (ECR) se sice do Bruselu vrací početnější, ale podstatnou roli přesto hrát nemusí. Dá se tak souhlasit se slovy dosluhující šéfky Evropské komise, že „střed udržel své pozice“. Nemusí to však nutně znamenat, že pozici udrží i ona sama.
Může věřit vlastním lidem?
Ursula von der Leyenová je nadále největší favoritkou na post šéfa budoucí Evropské komise. Její skupina vyhrála volby, lidovečtí (samozřejmě myšleno evropští) poslanci proto budou hrát klíčovou roli. Kroky von der Leyenové nyní povedou k přirozeným partnerům, kteří ji podpořili i posledně. Tradiční velká koalice lidovců a socialistů doplněná liberály tak má naději na pokračování.
I pokud se na spolupráci dohodnou tři jmenované proevropské frakce, nemusí to ještě znamenat korunu pro von der Leyenovou. K potvrzení parlamentem potřebuje potenciální šéf Komise 361 hlasů, podle dostupných dat koalice disponuje 407 hlasy. To je sice dostačující, ale nikdo nemůže zaručit, že všichni koaliční poslanci budou v tajném hlasování pro staronovou šéfku hlasovat. Bylo tomu tak i v minulém období, kdy koalice čítala 440 členů, ale komise jich získala jen 383.
Andrej Babiš vyvěsil na svůj instagramový profil nové videjko. Se svými příznivci se chtěl podělit o radost z volebního úspěchu. Možná ukázal víc, než chtěl. Ale možná mu je to úplně jedno, prostě jenom sdílel emoce z vítězných voleb.
Dalibor Martínek: Padre Babiš a jeho věrní. Na videu vidíme příští vládu
Názory
Strana evropských lidovců – nebo „konzervativců“, jak ji občas nazývají v zahraničí – je sama o sobě trochu rozkročená. Někteří členové pro von der Leyenovou prý hlasovat nechtějí, například francouzští Republikáni, podle kterých se příliš spřátelila s jejich rivalem Macronem. Oborníci podle magazínu Politico odhadují, že německé političce svůj hlas nedá okolo deseti procent z každé koaliční frakce. Dokonce se mluví i o alternativě v podobě dosavadní předsedkyně europarlamentu Robertě Metsolaové.
Šéfka Komise by ideálně měla mít i podporu špiček vlád členských států, mezi kterými je pouhých 12 náležících k EPP – ve vlivných zemích jako Německo, Itálie, Francie nebo Španělsko pak dokonce vůbec nikdo.
(Ne)vlivní euroskeptici
Alternativou je dohoda s ECR a její hvězdou Giorgií Meloniovou, ovšem tím by si zcela jistě zavřela dveře k socialistům a patrně i liberálům. Že by si vedení EPP podalo ruku s frakcí Le Penové je pak už úplné sci-fi. Parlament se proto sice nejspíše posune doprava, členové pravicových frakcí obsadí více míst ve vedení výborů a vlivných míst v europarlamentu, ale na vrchol ani tentokrát nedosáhnou.
Nejde jen o mimořádný úspěch Filipa Turka, hvězdy sociálních sítí podpořené miliardářem Richardem Chladem a exprezidentem Václavem Klausem. Finální výsledky voleb do Evropského parlamentu ukazují, jak sociální sítě nově formují společenská hnízda, která se uvnitř utvrzují o svých světonázorech a snaží se je vnutit celku. Ať to stojí co to stojí.
Stanislav Šulc: Eurovolby jako velké vítězství sociálních sítí
Názory
Euroskeptici evidentně mají o vliv zájem. Hned po volbách se rozčeřily vody i v krajně pravicovém rybníčku. Připomeňme, že asistent lídra podezřelý ze špionáže pro Čínu a jeho následné zlehčování zločinů nacismu bylo moc i pro „hardcore“ krajní pravici v Identitě a demokracii, a tak ještě před volbami ze svých řad Alternativu pro Německo vyloučili. Kontroverzní strana se zase hned po volbách rozloučila s lídrem Maximilianem Krahem a doufá, že ji bývalí kolegové zase přijmou zpět. Ostatně v parlamentu platí rovnice: žádná frakce – žádný vliv.
Ne všem narušitelům bruselského klidu se ale dařilo. Jedním z poražených je maďarský premiér Viktor Orbán a jeho Fidesz, který sice vyhrál, ale s nejhorším výsledkem v historii tamějších eurovoleb. Skoro třicet procent získala strana Pétera Magyara Respekt a svoboda, dosavadní hegemon tak nalezl nečekanou konkurenci. Orbánovi stále zbývá vyřešit otázku, kam jeho europoslanci zasednou, protože nyní jsou také mezi marginálními nezařazenými.
Z Francie v pondělí odtekly miliardy. Investoři v nervozitě vyprodávali francouzské akcie i dluhopisy, proti dolaru spadlo euro. Nejistota se může protáhnout na celý měsíc. 
Macron hraje vabank proti Le Penové, odnesly to trhy v celé Evropě
Trhy
