Jan Palaščák: Léto končí a žádný blackout se pořád ještě neudál. Že by soláry málo solárovaly?
Fotovoltaika za loňský blackout nemohla, přesto se stala snadným terčem. Skutečné problémy evropské energetiky leží jinde: extrémní vedra zatěžují sítě, komplikují výrobu elektřiny a její ceny se propadají hluboko pod nulu, aby jindy vystřelily do závratných výšin.
Slunečního svitu je v létě výrazně víc než uprostřed zimy, to dá rozum, takže fotovoltaické elektrárny vyrábí jako o život. Vždyť před rokem a něco způsobily výpadek ve třetině republiky, psali na AC24, Aeronetu nebo kde, a tvrdil to i nejeden politik. Nic takového samozřejmě není pravda, kolaps dodávek elektrické energie v částech Čech způsobil spadlý drát. Byť ano, výroba z FVE byla onoho 4. července skutečně nadprůměrná, stejně jako byl vysoký import „zelené“ elektřiny z Německa, který tehdy překračoval 1000 megawattů.
Slunce vyrábí víc. Nejen díky počasí
Přesto situace v onen den nijakým způsobem nevybočovala z normálu, nepoměr výroby a spotřeby je totiž setrvalý stav, na který jsou přenosová a distribuční sítě stavěny. Konkrétně výroba z FVE samozřejmě kolísá jak na hodinové, tak denní i měsíční bázi – během krátkých prosincových dnů je to asi o dvě třetiny nižší než v letní sezóně. Zároveň se ale mění, rozuměj zvyšuje podíl výroby z FVE také meziročně. S 1383 gigawatthodinami je úhrnná výroba ze slunce za letošní prázdniny o necelých 18 procent vyšší než loni v červenci a srpnu. Přičemž v rekordním létě 2024 byla výroba z FVE meziročně vyšší dokonce o dvě pětiny.
Výbušná zařízení pod elektrickým vedením, zkraty a odstavené bloky elektráren. Německo řeší další útoky na svou kritickou energetickou infrastrukturu. Zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák varuje, že podobné incidenty se mohou objevit také v Česku. Amatérský útok podle něj blackout sice nezpůsobí, ale může stačit k tomu, aby zabrnkal na nervy veřejnosti i energetických trhů.
Jan Palaščák: Útočit na elektrické vedení dokáže amatér. Vyřadit síť je úplně jiná liga
Názory
Ne proto, že by daný rok bylo slunečněji, ale pochopitelně v důsledku připojování dalších a dalších FVE k síti. Ve vysokých teplotách, jaké jsme zažili letos, jsou fotovoltaické panely naopak méně účinné, ve čtyřiceti stupních o pětinu či dokonce čtvrtinu oproti referenčním 25 stupňům. Úhrn výroby za letošní srpen (679 gigawatthodin) proto nebude v celoročním srovnání nijak vyčnívat, například v květnu vyrobily FVE o tři procenta elektrické energie více. Červencových 704 gigawatthodinami sice bude za letošek nejvyšší měsíční hodnotou, ale ne o bůhví kolik oproti ostatním měsícům kolem poloviny roku.
Sítě neohrožují jen obnovitelné zdroje, ale i vedra
Stabilitu přenosové sítě v létě tedy „ďábelské OZE“ nijak výrazně neohrožují. Provozovatelé sítí, výrobci i obchodníci totiž pracují s detailními predikcemi počasí a dalších faktorů. Přesně tedy vědí, kolik se bude dnes odpoledne vyrábět, a připraví se na to. Přesto vedra dokáží způsobit výpadky, jaké postihly toto i loňské léto například Itálii. Považme, že v několika zemích Evropy letos teplotní maxima přesáhla 45 stupňů, na Sardinii naměřili dokonce 48,4 stupňů celsia. Na takové teploty nejsou evropské přenosové sítě dimenzovány a jejich prvky snadno poškodí teplotní roztažnost či nedostatečné chlazení.
Zejména ve středomořských zemích navíc sítě zatěžují během veder naplno puštěné klimatizace. Zároveň vázne výroba z VTE, protože v tropických a supertropických teplotách typicky nefouká nebo vane jen slabý vítr. Navíc v důsledku nedostatku vody v evropských řekách také letos došlo k utlumení výroby či dokonce odpojení řady tepelných elektráren s průtočným chlazením. Například během první letošní vlny veder proto ceny elektrické energie na spotovém trhu přesahovaly běžnou úroveň i patnáctkrát, 26. června večer se megawatthodina v Belgii „trejdovala“ za 1083 eur, v Nizozemsku za 902 eur a v Německu za 747 eur.
Elektřina za tisíc eur. Jindy hluboko pod nulou
Mimo pětatřicítky a čtyřicítky ovšem skutečně dochází k převisu nabídky nad poptávkou, který způsobují (nejen, ale hlavně) OZE na jedné a nižší spotřeba na druhé straně, vždyť je světlo do devíti večer a polovina národa na dovolené. Nejnižší teoreticky možnou cenou na spotu je od konce května -600 eur za megawatthodinu, přičemž donedávna si obchodování vystačilo s mezní hodnotou -500 eur za megawatthodinu. Jenže ony cenové výkyvy jsou stále prudší, konkrétně v mínusu se spotové ceny v Česku držely v roce 2022 po celkem 8 hodin, zatímco loni už 348 hodin. Rozptyl denních cen pak v roce 2025 činil -224,49 až 563,13 eura za megawatthodinu.
Jádro se vrací jako jeden z klíčových zdrojů evropské energetiky, klimatická změna mu ale nastavuje novou cenu. Odstavení maďarské elektrárny Paks kvůli nedostatku vody ukazuje, že starý model průtočného chlazení naráží na své limity a nové bloky budou potřebovat dražší hybridní systémy. Vyschlý Dunaj připomíná, že klimatická krize neskončila – naopak začíná měnit i samotné základy jaderné renesance, píše ve svém komentáři Jan Palaščák, zakladatel Skupiny Amper.
Vyschlý Dunaj varuje Evropu. Jaderná renesance naráží na nedostatek vody
Názory
Letošek není v tomto ohledu nijak pozadu, vždyť už 26. dubna se silová elektřina pro Česko obchodovala za -489,28 eura za megawatthodinu, což byla mimochodem třetí nejnižší cena v celé EU. Jen na Slovensku a v Maďarsku byla elektřina ještě levnější, když narazila na onen zmíněný strop mínus pět set eur. Tato situace spolu s podobným propadem ceny o čtyři dny později byly důvodem, proč byl onen strop posunut o sto eur níže.
Na větší výkyvy si budeme muset zvyknout
Shrnuto a podtrženo, jak na divoce fluktuující spotové ceny, tak na problémy s výrobou a distribucí elektrické energie si musíme zvykat a bude hůř. A to nejen kvůli OZE, ale v důsledku čím dál častějších a výraznějších klimatických extrémů. Nezbývá proto než držet palce provozovatelům našich přenosových soustav, jako je v Česku ČEPS, aby páteř rychle se proměňující energetiky drželi funkční. A rozhodně bychom si měli vážit jejich náročné práce, bez které bychom letošní prázdniny neměli tak pěkné.
