Jan Hlavsa: Kvalitní vzdělání v Česku je v nedohlednu
Děti míří zpátky do škol a je to právě školství, co hraje prim v politických vyjednáváních o státním rozpočtu na příští rok. Je to podobné jako loni, kdy se také ve školství hledaly úspory, byť v mnoha oblastech je ve školství peněz málo. Nedá se nesouhlasit s názorem, že do kvalitního vzdělání se vyplatí investovat, jenže nehledě na to, kolik školství ze státní kasy dostane, kvalitní vzdělání je v nedohlednu a rodiče za něj stejně musejí platit po vlastní ose.
Rozpočtová kapitola Ministerstva školství je nejvyšší hned po důchodech. Letos šlo o skoro 270 miliard korun a k tomu je ještě potřeba přičíst náklady, které hradí ze svých rozpočtů zřizovatelé, tedy obce. Beztak to, zdá se, nestačí ani k tomu, aby byla zajištěna úplně základní infrastruktura.
V případě předškolního vzdělávání už se musejí léta rodiče spoléhat na soukromé školky a ze svého budou muset nejedni rodiče zaplatit i střední školy a gymnázia, kterých je ve veřejné sféře také nedostatek. Jedním ze symptomů je i profese učitelů, kteří mají ve veřejné sféře tak mizerné vyhlídky, že se na pedagogické fakulty hlásí velmi málo kvalitních studentů s chutí učit. Špičkové učitele si mohou dovolit zaplatit jen soukromé školy.
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (FAMU) je na soupisu patnácti nejlepších filmových škol světa aktuálního čísla filmového magazínu The Hollywood Reporter. 
Pocta pro FAMU. Americký magazín ji zařadil mezi nejlepší filmové školy světa
Zprávy z firem
Zdá se, že nehledě na to, kolik si rezort nad rámec původního plánu vyhádá, tak se mu nedaří vyřešit ani naprosto základní potřeby veřejnosti, natož se věnovat kvalitě veřejného vzdělání, kterou při získávání dalších financí argumentuje.
Z logiky věci mi vychází, že systém veřejného vzdělávání není pro státní kasu dlouhodobě udržitelný a už vůbec ne za zachování jeho kvality, jak ji znaly předchozí generace. Stále častěji je potřeba se obracet na soukromé vzdělávací instituce. Nedivil bych se ale, pokud by časem i za lepší střední či vysoké veřejné školy bylo potřeba hradit větší či menší poplatek. V řadě zemí, které nemají totalitní minulost, je to běžná věc.
Ano, nelze nesouhlasit s tím, že vzdělání je investice do budoucnosti dětí, která by se jim i státní kase měla násobně vrátit. Každý rodič chce svému potomkovi zajistit co nejlepší startovní pozici do dospělého života. V dnešním civilizovaném světě jde primárně o vzdělání a společnost, se kterou bude vyrůstat. Pokud se tedy rodičům nedá jiná varianta než za lepší vzdělání zaplatit, tak to udělají, což se už nyní ve velkém děje.
Učitele stále víc vyčerpává komunikace s rodiči dětí. Pro většinu z nich je to dokonce náročnější než komunikace se studenty. To je sdělení výzkumu vědců Národního institutu Syri. No, to bude zase pěkný školní rok.
Dalibor Martínek: Učitelů přibývá a nechtějí se bavit s rodiči. To bude zase husté
Názory
Milion na vzdělání
Fondee se nedávno prostřednictvím výzkumné agentury Ipsos ptalo 500 rodičů nezaopatřených dětí, co by měl rodič svému potomkovi před vstupem do dospělého života zajistit, a skoro čtyři pětiny z nich odpověděly, že vzdělání, tedy školné a související výdaje. To je úctyhodné, jenže realita je taková, že rodiče zatím nemají ve zvyku na vzdělání svých dětí peníze odkládat. Jen čtvrtina si jich na vzdělání dětí vyhrazuje více než milion korun, zbytek si hodlá vystačit se statisíci, 37 procent s částkou do půl milionu a 14 procent dokonce jen s desetitisíci.
Výhodu tak získávají ty děti, jejichž rodiče na vzdělání mají prostředky. A nemusí jít vůbec o málo! Víte, kolik by vás stálo studium na nijak významné české veřejné vysoké škole, pokud by nebylo hrazeno z veřejných zdrojů? Jde o desetitisíce až statisíce za rok dle školy. Případně kolik stojí studium na nejlepších univerzitách světa? Může jít o několik milionů ročně. Nejen na důchod či na bydlení, ale na střední či vysokou školu svého potomka bude s kolabujícím vzdělávacím systémem v Česku stále běžnější si spořit či ještě lépe investovat.
