Ekonomický diář Pavla Párala: Babišovo zaříkávání sucha? Pár přehrad problém neřeší
Andrej Babiš si ve čtvrtek minulý týden zřejmě přečetl předpověď počasí a vyrazil na výlet na Slapy zaříkávat sucho. A jelikož tento týden začíná pršet, tak mu to zaříkávání zřejmě vyjde.
Bez ironie. Vláda kvůli extrémnímu suchu po celém území České republiky obnoví při svém pondělním jednání Národní koalici boje proti suchu, oznámil premiér vzápětí na sociálních sítích a také na tiskové konferenci u přehrady Slapy. Obratem slíbil na boj se suchem čtyři miliardy korun.
Především ministr zemědělství Martin Šebestyán (nestr. za SPD) dostal za úkol předložit speciální zákon, který má specifikovat vznik 20 nových vodních nádrží, a že voda se musí stát veřejným zájmem. „Bohužel jsme od revoluce nepostavili žádnou přehradu, teď máme v plánu tři přehrady. Jde to, aby byl v rozpočtu dostatek peněz i na tyhle projekty a přehrady,“ uvedl Babiš. Jde o přehrady a vodní nádrže Nové Heřminovy na Bruntálsku, Kryry na Lounsku a Vlachovice na Zlínsku.
Zdánlivě se v politice uprostřed léta nic neděje. Avšak, do komunálních a senátních voleb zbývají méně než dva měsíce, politici museli po letních prázdninách někam vyrazit mezi lidi, aby ukázali, že existují. Babiš vystoupal na Lysou horu, Kupka objíždí na kole vesnice.
Babiš vyšlapal na Lysou horu, Kupka šlape do pedálů. Teď jde o všechno
Názory
Spolky se brání
Pomiňme, že třeba Nové Heřminovy jsou naplánovány a připravují se už desítky let a výstavbě úspěšně brání ekologické spolky i část místních obyvatel. Koneckonců přehradní nádrže jsou nepochybně potřeba, protože zadržují velkou část vody z přívalových dešťů a mohou ji pak upouštět a zásobovat vodní toky po nimi vodou pro využití k zavlažování v zemědělství, nebo ji lze využít pro vodárenské účely.
Ale udržení vody v krajině je možné například revitalizacemi toků a jejich vrácením do původních koryt, zvýšením biodiverzity, zlepšením zemědělských postupů při obdělávání půdy či lepším hospodařením s vodou v lesích. To vše proto, aby voda spadlá při přívalových deštích během několika dní neodtekla kamsi k sousedům.
Nutno přiznat, že tohle všechno se v Česku se už nějaký čas děje a nějaké výsledky se dostavují. A stojí to mnohem více než nyní slíbené čtyři miliardy. Na naplnění koncepce, která vznikla v roce 2017, padlo za poslední tři roky 75 miliard. I když zhruba třetina jsou dotace na kanalizaci, která srážky odvádí a nezadržuje je v krajině, je to dost peněz. Podpory jdou na vznik mokřadů, stavby rybníků i dotace zemědělcům na změny v hospodaření na půdě.
Je nicméně pochopitelné, že ani tato opatření nezabrání suchu v případě několikaměsíčních veder bez jakýchkoli srážek. Je třeba toho udělat ještě mnoho dalšího. A hlavně kontrolovat efektivitu dotací. S tou máme tradičně v Česku problém.
Peníze na infrastrukturu
Opatření pro zadržování vody v krajině jsou zároveň formou adaptace na klimatickou změnu, a jsou tak i součástí Green Dealu. V rámci EU ale příslušné programy příliš dobře nefungují. Zatímco na snižování emisí, které klimatickou změnu v Evropě skoro nezmění, jde bilion eur ročně, na adaptaci, která má pomoci zvládnout její dopady, má jít pouhých 70 miliard eur. Tyto peníze se ale obtížně dohledávají.
Tato částka má být použita na přizpůsobení infrastruktury, přírody a ekonomiky již nezvratným dopadům oteplování (např. vlnám veder, suchu či povodním).
Ekonomické modely ukazují, že investice do adaptace mají extrémně vysokou návratnost. Například u ochrany pobřežních oblastí před povodněmi přinese každé jedno euro investované do adaptace na nové podmínky úsporu až šest eur na budoucích škodách.
V současnosti však v EU existuje masivní investiční deficit – reálně se do adaptace z veřejných zdrojů investuje pouze kolem patnácti miliard eur ročně, což nepokrývá ani čtvrtinu potřeb.
Přitom například bez investic do adaptace hrozí až šestnáctiprocentní pokles příjmů farmářů do roku 2050.
Dnes připadá na sto lidí v produktivním věku (20–64 let) přibližně 32 seniorů starších 65 let, do roku 2050 tento počet vzroste na 50 až 60 seniorů na sto pracujících. Nikoho zodpovědného to nemůže nechat v klidu. Neřešení penzí v této situaci zavání státním bankrotem a každá normální vláda by to řešila.
Ekonomický diář Pavla Párala: Vláda se snaží přiblížit penzijní armagedon
Názory
Obnova mokřadů
Adaptační opatření si podle odhadů vyžádají do roku 2050 investice do zvýšení odolnosti infrastruktury ve výši třiceti miliard eur ročně. Jde především o zpevňování silnic a železnic, úpravy přenosových soustav proti přehřátí a ochranu budov před extrémním počasím.
Ekosystémy a ochrana krajiny si vyžadují 21 miliard eur ročně. Obnova mokřadů, zadržování vody v přírodě, revitalizace lesů a budování protipovodňových zábran patří mezi nejdůležitější opatření. A peníze chybí.
Potravinová bezpečnost a zemědělství přijde na dvanáct miliard eur ročně pro financování přechodu na plodiny odolnější vůči suchu, moderní zavlažovací systémy a stínění chovů. Na to všechno ale dotace nestačí.
Babišovo zaříkávání sucha na Slapech k nápravě tak moc nepomůže.
Zájem Čechů o vlastní studny roste. Důvodem je sucho, ekonomika i snaha nebýt závislý na veřejném vodovodu. Jenže hladiny podzemní vody v některých oblastech klesají a nový vrt nemusí být řešením. „Spousta novostaveb si pořídila vrt pro strýčka příhodu, který pak téměř nevyužívá,“ říká Barbora Topinková, místopředsedkyně výkonné rady České asociace hydrogeologů.
Za vrt dáte statisíce. Voda ale není jistá, varuje hydrogeoložka
Reality
