Ekonomický diář Pavla Párala: Úprava emisních povolenek je jen dílčí ústupek. Průmysl EU zůstává v ohrožení
Úprava emisních povolenek může vypadat jako ústupek Bruselu, ve skutečnosti ale neřeší hlavní problém: evropský průmysl dál zůstává pod tlakem drahých energií, regulací a ztráty konkurenceschopnosti. Jde jen o dílčí korekci systému, který firmám bere prostor k dýchání, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Úplné zatažení za záchrannou brzdu Evropskou komisí předložený návrh na reformu systému ETS 1 určitě není, ale dramatické napětí v průmyslu nyní snad poněkud polevilo.
Od počátku roku vede evropský průmysl boj za změnu pravidel Green dealu, zejména systému emisních povolenek. Naděje na to, že Evropská komise nenechá podniky padnout po prvních slibech, se s úniky informací z Bruselu rychle rozplývala a vypadalo to, že slíbené změny budou zcela nedostatečné, přestože se za ně postavili politici průmyslových mocností a zemí, které stojí na těžkém průmyslu. Včetně italské premiérky Meloniové, polské vlády či Andreje Babiše. Dohromady deset zemí držících blokační minoritu. Nicméně země jako Španělsko či Švédsko byly a jsou proti jakýmkoli úlevám z dekarbonizace.
Proto v půlce června zoufalí šéfové tří desítek společností, které vyrábějí v Evropě emisně náročnou produkci, včetně firem, jako jsou ArcelorMittal, BP, BASF, Thyssenkrupp, Evonik, Covestro, Ineos, Trimet, Lhoist a Solvay, napsali dopis, který adresovali předsedovi Rady EU Antóniu Costovi a končícímu předsedovi Evropské rady, kyperskému prezidentu Nikosu Christodoulidesovi. V něm se uvádí: „S ohledem na nadcházející reformu systému obchodování s emisemi vás naléhavě žádáme, abyste okamžitě podnikli kroky k zastavení růstu nákladů a zabránili dalšímu poškozování evropské průmyslové základny.“ Dopis uvádí, že obchodování s emisemi již neodráží globální realitu. „Evropa v podstatě jedná sama tím, že svému průmyslu ukládá rychle rostoucí náklady na emise CO₂,“ píší průmyslové společnosti.
Vláda slibuje, že po dalším růstu schodků začne od roku 2028 znovu šetřit. Jenže za plánem zatím nejsou věrohodné úspory, ale víra v růst, boj s šedou ekonomikou a jednorázové příjmy z prodeje státního majetku, píše ve svém komentáři ekonomický novinář Pavel Páral.
Ekonomický diář Pavla Párala: Pohádky o zázračném růstu české ekonomiky
Názory
Ekonomicky nenávratné náklady
Zoufalou situaci vyvolala skutečnost, že totiž přišel čas na dekarbonizaci průmyslu, která hrozila a nutno říci, že stále hrozí koncem mnoha největších evropských průmyslových výrobců. Přitom tyto provozy jsou za současných technologických možností jen obtížně dekarbonizovatelné. A když tak za obrovské náklady, které jsou ekonomicky zcela nenávratné. Zejména hutní a chemický průmysl už existenčními problémy prochází. A nejvýznamnější chemické podniky už přesunuly podstatnou část kapacit do USA nebo Číny.
Problém je v tom, že velké průmyslové podniky byly sice součástí systému povolenek ETS 1 od samého počátku. Jenže na rozdíl od elektráren za povolenky většinou neplatily, aby neztratily konkurenceschopnost. To ale letos končí. Povolenek zadarmo začalo pomalu ubývat a náklady rostou a konkurenceschopnost se vytrácí. Od roku 2034 se mělo podle původních pravidel platit za všechny povolenky.
Takto brutálně nedekarbonizuje žádný stát na planetě, i když řada z nich uplatňuje podobné emisní povolenky jako Evropa. Jenže jejich ceny jsou velmi odlišné. Naše povolenky stojí okolo osmdesáti eur za emitovanou tunu CO₂, zatímco v Číně to dělá deset eur, což vytváří firmám úplně jiné podmínky.
Evropská komise nakonec došla k aktuálně předloženému řešení. Podle Komise má průmysl i nadále do roku 2030 v průměru dostávat bezplatné povolenky pokrývající zhruba 75 procent emisí, aby se snížilo riziko přesunu výroby mimo Evropskou unii a zároveň zůstal zachován tlak na snižování emisí.
Jenže jejich přidělování u velkých průmyslových provozů má být podmíněno opatřeními na zvýšení energetické účinnosti a snižování emisí. Firmy tak budou muset dokládat a ve výsledku také dotahovat plány na obtížně a draze dosažitelnou regulaci emisí.
Kromě toho povolenky, které měly skončit v roce 2039, protože mělo být dekarbonizováno, se budou obchodovat až hluboko do čtyřicátých let. Tím se pro firmy prodlužuje termín pro přechod na bezemisní technologie.
Nové emisní povolenky pro dopravu a vytápění mají dostat silnější cenovou pojistku. Dohoda unijních států a europoslanců počítá s tím, že při ceně 45 eur za tunu CO2 z rezervy se do systému uvolní 40 milionů povolenek, což má předejít dalšímu nárůstu ceny.
Nové emisní povolenky mají méně bolet domácnosti. EU posílí cenovou pojistku
Politika
Současná opatření nebudou stačit
Z komentářů ekonomických analytiků pro ČTK vyplývá, že jde sice o změnu k lepšímu, ale že současná opatření spíše nebudou stačit. Podle analytika ENA a výkonného ředitele Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiřího Gavora Evropská komise reagovala na tlak členských států a snížila tempo snižování počtu povolenek v oběhu, a tím i tlak na jejich zdražování. Proto má být v tržní rezervě a tím i na trhu zachován větší počet volných povolenek, které se jinak pravidelně stahují. Dalšími pozitivy jsou podle něj zachování Modernizačního fondu i po roce 2030 a zvýšení podpory transformace energetiky a průmyslu dalšími finančními nástroji. Tedy Evropská komise chce mít z čeho dekarbonizační projekty dotovat.
U nás si premiér Andrej Babiš notuje, jak politika jeho vlády úspěšně mění Green deal, ale jeho ministr průmyslu Havlíček už řekl, že evropský i český průmysl potřebuje ještě razantnější opatření, o která bude vláda dál usilovat.
Zatím bude ale dost práce i tuto mírnou úpravu obhájit proti klimatickým zeleným politikům v Bruselu. Nový návrh bude z jejich strany čelit silnému odporu při dalším projednávání v Evropské radě a pak zejména v zeleném europarlamentu na počátku příštího roku.
