Zajímá nás
David Ondráčka: Make Sudety Great Again
Česko bylo dlouho specifické svou relativní sociální soudržností a poměrně malými rozdíly mezi regiony. To jsme ale za posledních 35 let bohužel nedokázali udržet a je to jedna z velkých chyb polistopadové transformace. Rozdíly dramaticky narostly a dále se prohlubují. Podle mě je zásadní politické, ekonomické a sociální téma, jak nakopnout zaostávající regiony, jak tam chytře investovat a strategicky rozdílné tempo vyrovnávat. Jak prostě udělat naše příhraniční regiony a Sudety Great Again.
Chudé regiony a periferie
Začněme tím, že zdaleka nejde o jednolité kraje a oblasti, ale je nutné rozlišovat. Uvnitř krajů jsou významné rozdíly, příkladem je Moravskoslezský kraj, od relativně vyspělé Ostravy a Opavy, po polozapomenuté Karvinsko, Orlovou, Stonavu nebo Jablunkovsko. A naopak i mnohé okraje bohatších regionů mají velké sociální problémy, a k těmto vnitřním periferiím nedotéká rozvoj a bohatství z větších měst.
Na celou studii by vydaly dlouhodobé příčiny strukturálního postižení, od války a odsunu, poklesu těžkého průmyslu, vylidňování, devastace životního prostředí. Je jasné, že řešení ekonomických problémů v Sudetech (a dalších ohrožených oblastech) vyžaduje komplexní přístup a spolupráci na více úrovních státní správy a samosprávy, firem, škol, místních komunit a občanské společnosti.
Ministr Jurečka oznámil, že ministerstvo práce už nebude rukojmím firmy OKsystem. Že ukončí mnohaletou závislost IT systémů MPSV na této firmě, která trvá posledních 20 let a úřad zaplatil firmě neuvěřitelných devatenáct miliard. Během té doby se mimochodem ve funkcích vystřídalo asi 15 ministrů práce a osm vlád. Odvážné rozhodnutí, míní protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
David Ondráčka: Konec OKsystemu? Jurečka chce zatočit se závislostí na jednom dodavateli IT, která stojí miliardy
Názory
Cesta z města i do města
Odliv lidí z těchto oblastí je velký problém, data ukazují na postupný, ale permanentní úbytek, mnohde více než o 10 procent obyvatel za deset let. Ať už se bavíme o periferiích, Jesenicko, Karvinsko, Karlovarsko a Ústecko, ale i třeba Znojemsko či region kolem hranic se Slovenskem. Mladí odcházejí, starší zůstávají a postupně umírají, to je neveselá realita. Venkov (ve srovnání s městy) je méně přitažlivý a data ukazují, že nejrychlejší odliv je vidět tam, kde je do většího města daleko, blízko není žádné další městečko, bývalé okresní.
Samozřejmě existuje i opačná cesta z města a jsou příběhy lidí, kteří odešli z hektického města a žijí spokojeně na venkově. Ale takových příběhů je minimum a nijak nevyrovnávají ten hlavní trend, odliv lidí.
Upravme fungování samospráv
Za 30 let má stát k dispozici řada analýz a strategií, které popisují jednotlivé strukturální problémy. Je na čase z regionálního rozvoje a cíleného zaměření udělat absolutní prioritu a přejít ke strategického řízení. Dnešní uspořádání samospráv tomu rozvoji moc nenahrává. Starosta malé obce, i když je pracovitý a výborný ve své roli, nemá kapacity a možnosti řešit tento na de facto regionální problém. Je to komplexní agenda, spádovost, doprava, školství, a spolupráce mikroregionů leží tak trochu mimo naši samosprávu, nikdo ji nedělá jako svou hlavní činnost. Samozřejmě existují mikroregiony a místní akční skupiny (MASky), které se o to mnohde snaží a dělají výbornou práci, ale i tahle komplexní agenda jde nad rámec jejich gesce.
Proč by měly být v polovině října společenským tématem školy v přírodě? V době, kdy celou společností „hýbe“ vládní úsporný balíček? Děti přece odjíždějí na pobyty až v květnu nebo v červnu.
Dalibor Martínek: Škola v přírodě za dva tisíce na noc. Koho ještě mají živit rodiče dětí?
Názory
Přesun úřadů do regionů?
V politice koluje jako jeden z nápadů na posílení regionů plán přesunout klíčové instituce z Prahy do krajských měst. Mít některé centrální úřady v Ústí, Varech, Ostravě, tím tam nalákat vzdělané lidi a posílit místní zaměstnanost. Je to dobře myšleno, ale k realizaci jsem dost skeptický. Obávám se, že skončí jako u ERÚ (energetický regulátor), který má oficiální sídlo v Jihlavě, ale reálně celé vedení sedí v baráku v Holešovicích. No víte, ministerstvo a firmy jsou v Praze, ta Jihlava je daleko a D1 je většinou peklo.
Finanční stimuly chudým regionům
Stát roky posílá do chudých regionů dotace, používá i tzv. kohézní fondy EU, které mají vyrovnávat rozdíly mezi regiony a urychlovat jejich rozvoj. Přesto se situaci nedaří řešit a ekonomické rozdíly pořád rostou. Je potřeba myslet mimo tyto standardní rámce, hledat, co by skutečně pomohlo?
Měli bychom otevřít téma rozpočtového určení daní vůči postiženým oblastem, a prostě těmto samosprávám alokovat více peněz. Samozřejmě to musí být dobře vymyšlené, opřené o data, a celá tato věc je politicky složitá. Obecně se však dá říct, že zacílená rozpočtová decentralizace by byla řešením, který by mohl posílit ten subregionální rozvoj. Přenesení finančních prostředků na místní a regionální úrovně by jim dalo větší možnost místních investic.
Vláda uspěla. Prosadila svůj „konsolidační balíček“, který v následujících dvou letech přinese úspory ve veřejných financích ve výši až 150 miliard korun. Tedy alespoň snad. Co ovšem balíček přinese zcela určitě, je růst daní a zdražování. Tak snad vláda ví, co prosadila.
Stanislav Šulc: Vláda protlačila nenáviděný balíček. Určitě přinese zdražení i růst daní. A snad i úspory
Názory
Stát musí dál posilovat investice do infrastruktury, dálnice, silnice, železnice, telekomunikace. A speciální regionální programy a pobídky pro rozvoj chudších regionů mají pokračovat, ale musí být dobře zacílené. Neúplně šťastným příkladem je Fond spravedlivé transformace pro 3 pohornické kraje. To je velká příležitost, ale je velkou otázkou, jak efektivně bude využit, jestli místní rozvoj posílí a jestli vůbec stihnou ty peníze vyčerpat.
Dlouhodobá cílená podpora regionálních škol
Dlouhodobě je hlavní podporovat základní veřejné služby, dostupnost zdravotnictví, zubaře, pediatry, obvoďáky, místní dopravu, kulturu. A hlavně místní školy. Zlepšení vzdělávání v chudých regionech logicky přispěje k posílení místních komunit a mlže lidi v regionech udržet. Cíleně lákat učitele, snižovat nerovnosti ve vzdělání, podporovat děti se speciálními potřebami, kterých tady je prostě více. Zajištění dopravní dostupnosti z odlehlých oblastí, aspoň mikrobusy a svážení dětí do spádové školy. Programy na podporu studia pro nadané žáky z chudších rodin. A školy mohou hrát roli i ve vzdělávání pro dospělé. To je řešitelné, ale znamená to dát na tuto oblast více peněz.
