Zajímá nás
Dalibor Martínek: Škola v přírodě za dva tisíce na noc. Koho ještě mají živit rodiče dětí?
Proč by měly být v polovině října společenským tématem školy v přírodě? V době, kdy celou společností „hýbe“ vládní úsporný balíček? Děti přece odjíždějí na pobyty až v květnu nebo v červnu.
Přesto, překvapivě, jsou školy v přírodě tématem dneška. Právě teď je čas, kdy školy žádají po rodičích peníze za budoucí pobyty. Zaplaťte, nebo dítě na jaře nikam nepojede. To je na rodiče solidní tlak. Nikdo přece nechce své dítě vyřadit z kolektivu kvůli drahé škole v přírodě. A když bude mít dítě za půl roku, v době odjezdu, chřipku, což je běžný jev, rodiče nedostanou zpátky ani korunu. Dost důvodů ke zvažovaní, zda zaplatit, či ne.
Zdánlivá marginálie, školy v přírodě. Ale přesně zapadá do současné společenské debaty. Právě schválený vládní „úsporný“ balíček opět nakládá na hřbet střední třídě. Rodičům dětí. Konec daňovým odpisům na dítě starší tří let, zvýšení vyměřovacího základu pro platbu sociálního pojištění u živnostníků z 50 na 55 procent. A tak dále. Stát si z rodičů dělá trhací kalendář. A nejen stát.
Rodinná nadace Kellnerových se soustředí na vzdělávání. Jen loni na projekty s ním spojené rozdala 159 milionů korun. Za jednadvacet let existence nadace věnovala 1,85 miliardy korun. „Pro paní Kellnerovou je rodinná nadace velmi osobní záležitost,“ říká Petra Dobešová. Ta je od roku 2019 členkou správní rady rodinné nadace, od loňského roku také ředitelkou školy Open Gate, vlajkové lodi této pomoci. „Rádi bychom se přičinili, aby v dětech zůstala láska k celoživotnímu učení,“ říká. Finanční pomoc nadace proto směřuje kromě Open Gate také do zahraničních stipendií, ale předně, do podpory samotných učitelů na víc než stovce veřejných škol. Protože bez učitele by to nešlo.
Pro Kellnerovy bylo vždy důležité vidět výsledek, říká šéfka soukromé školy Open Gate
Filantropie
Školství je nyní ve fázi „breku“, samozřejmě, jako tradičně, kvůli platům učitelů. Záminkou je opět úsporný balíček. Platy učitelů kvůli němu nevzrostou na 130 procent průměrných českých mezd, jak premiér Fiala sliboval. I školství se, ku překvapení účastníků, musí podřídit ekonomické realitě. Což je pro tento obor nečekaná situace. Školští odboráři by rádi zaplnili náměstí měst. Bohužel, členové jejich odborů raději budou dlít doma. Jak jsou zvyklí, když mají volno.
Ždímat rodiče, co to dá
Ale zpátky ke školám v přírodě. Možná se může zdát, že jde o marginální věc, i finančně. Není to tak. Teď krátký propočet. Ve třídě bývá dvacet dětí, někde samozřejmě víc. Školy žádají za pobyty v přírodě třeba osm tisíc korun za čtyři noci. Osm tisíc krát dvacet je sto šedesát tisíc korun. V Česku nyní navštěvuje základní školy asi milion dětí. Ne všechny jedou na školu v přírodě, prvňáčci ne. Ale už druháci ano. Po základním propočtu dojdete k číslu osm miliard korun ročně za školy v přírodě. To už je solidní trh. To všechno mají platit rodiče dětí. O tom přitom není vůbec žádná veřejná řeč. Platy učitelů, mimochodem placené z daní rodičů dětí, se neustále promílají. Ale vícenáklady rodičů? Za učebnice, pomůcky, kroužky, školy v přírodě? Ty jsou brány jako jakási samozřejmost.
Česko je známé jako národ brblalů, kteří vidí chyby na druhých, na sobě žádnou. Tím špatným v našich očích je stát, vláda, politici. Rozhodně ne nikdo z nás. My jsme, jako byl Standa Gross, křišťálově čistí.
Dalibor Martínek: 10 důvodů, proč Česko není tygrem Evropy
Názory
A teď klíčová otázka. Proč mají děti na škole v přírodě bydlet v drahém penzionu? To nebývalo. V dětství jsme byli naskládaní na palandách v místnosti po dvaceti. To už není v současnosti možné? Brání tomu nějaká unijní pravidla? V Česku je přece spousta ubytovacích kapacit v cenách kolem tří, čtyř set korun za noc. Chatky, kempy či bývalé podnikové ubytovny. Děti by spaly po čtyřech na palandách, nebo klidně dohromady ve větší místnosti. Byl by to pro ně jedinečný životní zážitek. Nebyly by o nic ochuzené, netrpěly by.
Ale školy z nějakých zvláštních důvodů vozí děti do standardních ubytovacích zařízení pro dospělé za komerční ceny. Pro ubytovací podniky je taková škola v přírodě mimo turistickou sezonu vítaným finančním přilepšením.
Dalším faktem je, že školy nemají o organizování takovýchto dětských radovánek extra velký zájem. Je to moc práce, odpovědnosti, za kterou nikdo nic nedostane. Nejjednodušším řešením je proto pověřit organizací nějakou agenturu, která všechno zařídí. Škola si umyje ruce, agentura dostane svou provizi. Není výjimečné, že tady bývá osobní propojení mezi ředitelem školy a šéfem agentury. V každém případě, celkový účet platí rodiče. Kteří prostřednictvím této „zábavy“ dotují ubytovací zařízení, dopravce, zprostředkovatelské agentury. A možná někoho dalšího. Vládní úsporný balíček všichni samozřejmě opět uneseme, kolena trošku poklesnou. Ale proč mají rodiče živit tolik lidí navíc?
Pedagogická komora zveřejnila průzkum mezi deseti tisíci učiteli a dalšími pracovníky ve školství. Ti prý souhlasí s tím, že je potřeba přinejmenším zahájit stávkovou pohotovost kvůli tomu, že vláda chystá snižování peněz pro školství. Šéf komory vydal tiskovou zprávu, v níž popisuje výsledky šetření mezi členy komory. Není na čase se tedy ptát, jestli za vynaložené peníze dostává stát adekvátní službu?
Stanislav Šulc: Pedagogická komora se zlobí, že vláda chce šetřit na školách. A není to vlastně dobře?
Názory
